Fotoarchív  


CD 2001-2006

Toulky Bolívií (1)

Co bylo první, vejce, nebo slepice? Touha po záhadných dálkách, nebo touha spatřit v přírodě kaktusy? Jako kluk školou povinný jsem o prázdninách lezl na hanbálka, kde byla stará červotočivá truhla, v ní štůs Rodokapsů, které si kdysi kupoval a čítával táta. U strýce jsem se dovolil a z jeho knihovny si půjčil několik cestopisů Hanzelky a Zikmunda, z kterých mě nejvíc zaujala „Přes Kordillery“ a „Tam za řekou je Argentina“. K těm jsem se později znovu a znovu vracel, aby ve mně vzbudily touhu a představivost a abych načerpal inspiraci k cestě, o které jsem dlouhé tři desítky let jen snil… 

Jak jsem přesazoval ariokarpusy

Tento rod se dá pěstovat celkem snadno, při dodržení několika zásad. Jednou z nich, a to ta nejdůležitější je zálivka. Zalévat za chladna a hlavně na podzim popř. i v zimě. To jsem jednou vyzkoušel v podstatě nedobrovolně, když mě v únoru zakapala voda do skafarostrusů a ve skleníku bylo cca 8 – 10 °C. Rostliny se napily a vypadaly tak pěkně, že jsem postupně zalil všechny ariokarpusy co mám. Ty to nejenom že přežily, ale daleko lépe v sezoně rostly a kvetly. A naopak je s podivem, že i tak tvrdé rostliny, jako jsou ariokarpusy…

Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (56)
Co ještě je a co už není sukulentní bonsai? Často se mi stává, že přátelé společné záliby hledají u mne odpověď na výše uvedenou otázku. Stává se tak zpravidla při návštěvě sbírky tazatele. Když se jedná o sazenici nějakého prověřeného druhu, pak je odpověď jednoduchá. Když se jedná o případ, jakým je třeba starší trs rostliny s řádově jen centimetrovými rozměry, pak může být diskuse dlouhá a na jejím konci odpověď, na níž se neshodneme. V současné době je trend takový, že bonsaje lze vytvořit prakticky z každé rostliny a záleží jen na misce a vhodném aranžmá. Jedním z takových příkladů je i následující druh. Avonia albissima (Marl.) G.D. Rowley (1994) roste jako drobná, trsovitá, odspodu rozvětvená rostlinka s dřevnatým hlavním kořenem. Zhruba 4 cm dlouhé stonky jsou max. 5 mm široké, sukulentní drobné listy zcela zakrývají široce oválné, zakulacené šupiny…

Astrophytum – nejen v Brně
To, že brněnský kaktusový spolek s příznačným názvem ASTROPHYTUM BRNO hýčká své členy, kteří pěstují astrofyta, o tom není pochyb. A protože není mezi brněnskými členy skoro ani jeden (na to dám krk, jako že mám jenom jeden) kdo by neměl mezi svými kaktusy aspoň jedno astrofytum, pak je jasné, že hýčká úplně všechny své členy. No a pokud všichni členové hýčkají svá astrofyta alespoň z poloviny péče, jakou dává svým astrofytům pan Jindra Drápela, pak je o budoucnost tohoto rodu ve sbírkách postaráno. Nejdříve si představme Jindřicha uprostřed jeho sbírky. A představme i některé výstavní kousky z jeho sbírky (i když pozor! Tam jiné než výstavní kousky nenajdete- to je o té sbírce obecně známo!) Několikrát jsme se už zmiňovali o další krásné brněnské sbírce u Pavliců. Ale nejen v Brně najdeme krásná astrofyta…

Werner van Heek,
In memoriam

V druhej polovici februára 2009 prišla z Leverkusenu šokujúca správa. Werner van Heek neočakane zomrel! Nemal ani 68 rokov. Zlyhalo mu to obrovské srdce, do ktorého sa zmestila rodina, priatelia, orchidey, papagáje a veľmi veľa kaktusov. Vždy bol „zaťažený“ na pomoc východoeurópanom. Posielal semená za železnú oponu. Po jej páde pomáhal kaktusárom v Rusku. Kedysi dávno, keď sa ešte smelo, sme sa stretli na letisku v Cd. de México. Už vtedy ma fascinovala jeho pohodovosť. Po ťažkom dni v teréne zavládla neopakovateľná pohoda. Ako sen sa dnes zdá nočné fotenie sa s miestnymi policajtmi v krčme v Rayones. Po viacerých rokoch sme mali to šťastie, že nám na našej prvej ceste do Brazílie robil sprievodcu. Mala to byť jeho rozlúčka s touto fascinujúcou krajinou. Bolo s ním úžasne a dovolenka prebehla sťa prechádzka ružovým sadom. Pred našou ďalšou cestou mu operovali chrbát. Veľmi chcel ísť znovu. Podarilo sa to a opäť sme zažili sme neopakovateľné chvíle… 

Prvomájové otevírání skleníků v Chrudimi

Opět – a už tradičně – se 1. května 2009 v 10 hodin ráno potkáme na středověkém chrudimském náměstí u kašny, společně pozdravíme jarní sluníčko a pětiminutovou procházkou se projdeme k městskému muzeu, kde je připravena přednáška
KVETOUCÍ NAMAQUALAND.
Toto povídání ve si připravil osvědčený přednášející, cestovatel, sukulentář a kaktusář pan MUDr. Sláva Vlk z Plzně. Poobědvat lze v restauraci v místě přednášky. Po obědě proběhne výměnná i prodejní kaktusová miniburza, která bude uzavírat prvomájovou akci „Otevírání skleníků“. Při té příležitosti budeme moci obdivovat i kvetoucí echinocereusy ve sbírce… 

Nabídka semen - Mexiko
VB 391 Ariocarpus fissuratus Alicante, Co,
VB 498 Ariocarpus fissuratus San Vizon, Zac.,
VB 503 Agave stricta La Paila, Co
VB 387 Coryphantha kracikii Buen Dia, Dur., VB 394 Coryphantha echinus Hercules, Co.
VB 420 Coryphantha macromeris El Bañon, Zac.
VB 423 Coryphantha difficilis El Sacrificio, Co.
VB 427 Coryphantha difficilis Sev. Hipolito, Co.
VB 439 Coryphantha difficilis Est. Marte, Co.
VB 448 Coryphantha delaetiana El Dorado, Chi.
VB 450 Coryphantha ramillosa Hercules, Co.…  

Povídání pro začátečníky, podle abecedy (1)
V A pěkně od začátku…..
Můj drahý přítel Pavel mě požádal o seriál článků pro začátečníky. Jsa jedním z nich jsem se rozhodl mu vyhověti s tím, že hned dopředu předesílám, že psát budu o tom, co mě se osvědčilo a co jsem si odzkoušel, nikoli o tom, co doporučují spousty odborné literatury. A taky bychom si spíš řekli něco postupně o pěstovaných kaktusových rodech a o tom, jak konkrétně s těmi kaktusy zacházet. Pěstitelské nároky, optimální podmínky a doporučené druhy rodu jsou součástí každého takového povídání a ani já je nevynechám. A z úcty k jednomu kaktusářskému klubu bych začal rodem Astrophytum. Aha, cože jsem to napsal? Ale správně, je to latinsky (a jinak to snad ani nejde) a ta písmena značí autora prvotního popisu pana Lemaira. Snad o žádném rodu nebylo popsáno tolik papíru, žádný není tak oblíben… 

Den po dni v Baja California 1

Za svého krátkého cestovatelského života (od r. 1999) jsem Baja California navštívil 3x. Při každé cestě jsem hledal Echinocereus lindsayi. Nikdy jsem tento šperk mezi echinocereusy nenašel. Nyní jsem si dal závazek. Z Baja neodjedu, dokud to nenajdu. Pro popis strastí i slastí, které nás po této cestě doprovázely, používám kompilaci z deníku Pavla Randy, ze svého deníku a z vlastních chatrných vzpomínek. Tak jsem docílil zhruba 60% jistoty, že vše, co je v deníku psáno, je i pravdou… Naše cesta započala 20. února 2008 odletem z Prahy přes Frankfurt do Los Angeles, kde jsme si u firmy, která je specializována na přeshraniční zápůjčky aut, vyfasovali dvě auta pro 4 a 7 osob. Bylo nás jedenáct, jak lze z prostého součtu usoudit, a to: Libor Kunte, Pavel Pavlíček, Václav Jakubec, Míra Černý, Pavel Randa, Luděk Šubrt, Mária a Vlasta Lukešovi, Jarda Bittman, Pavel Čejka a Vladimír Šamalík. … 

Barvy sukulentního léta
Zima mi s přibývajícím věkem připadá čím dál tím delší a nesnesitelnější, a ani našim kytkám příliš nesvědčí, protože z domova jsou zvyklé na úplně jiné podmínky. Proto nezbývá než se těšit na brzký příchod jara, kdy začneme zase trochu ožívat my i naše rostliny. Přidávám pár snímků našich sukulentů z loňského léta, kdy venku na plném slunci a dešti prožívaly své nejhezčí období z celého roku. Český způsob léta jim vyhovuje, a sluníčko s nimi často dělá hotové divy. Alespoň na pár měsíců jim můžeme udělat pomyšlení! Plné slunce, čerstvý vzduch, kolísavé teploty, deštíky a bouřky, mlhy a rosa, to vše dohromady dokáže namíchat léto aniž bychom přiložili ruku k dílu. Letnění jde sukulentům k duhu. Rostou zdravě a přirozeně. Stávají se otužilejšími, hojněji odnožují a nelámou se jim listy při každém doteku, jak jsme tomu často svědky ve skleníku…