Duben
jsem procestoval v Mexiku, přiletěl jsem zpět tak tak, abych stačil
„odemknout skleníky“. Ale o tom je glosa na jiném místě, tak se věnujme
pohledům do sbírky. Tahle aprílová doba je už na květy hodně bohatá,
pro tentokrát se zastavme alespoň u třech kytiček. Prvním je Thelocactus bicolor v.
flavidispinus SB 427, který sbíral
Steven Brack v okrese Brewster, v Texasu. Stejné místo prozradil i nám,
a tam jsem také v roce 1990 nasbíral něco semínek. Tehdy, na té pár
desítek km dlouhé cestě z městečka Marathon do Národního parku Big Bend
to bylo snadné…
Americký
deník aneb poprvé v JA (10) 22. 1. 2006 - Po klidné noci příjemná
ranní sprcha. Teplá voda, to je teda přepych. Teplota je mírně
pod nulou a na okolních kopcích je všude sníh. Vychází
sluníčko. Dnes nás čeká přejezd přes Sierra De Los
Pastos Grandes, což obnáší překonat necelých 5000 m nad
mořem. Starousedlíci nás od cesty zrazují, je po dešti
a cesta prý bude nesjízdná. Brianovi to ale očividně moc
nevadí, no uvidíme. Po několika kilometrech je cesta
zaměnitelná s dravým potokem, ale naštěstí to trvá jen
několik desítek metrů. Každou chvíli přerušuje nezpevněnou
komunikaci voda valící se do údolí. Náš řidič je však
natolik zkušený, že vše s jistotou zvládá. Jednu chvíli
náš Patrol při přejezdu brodem uvízne, ale po zapnutí předního
náhonu se vyhrabeme opět na cestu…
Z našich
sbírek: Petr Uher
Pan Uher bydlí a sbírku má v Mlékojedech, což je malebná vesnička nedaleko
Neratovic, Všetat a Mělníka. Pan Uher je vyučený zahradník. Kaktusům se
věnuje od svých 15 let, tj. od 70 let minulého století. Doma měli
opuncii a echinopis, v učení se kaktusům věnoval jeho mistr a nový
kaktusář byl chycen. Začal opatřovat kaktusy a pěstoval je u rodičů,
přes vojnu je opatroval jeho otec. Pak získal svůj současný dům a v
rámci úprav zde hned vybudoval skleník o rozměrech 9 x 3 m. Skleník je zahloubený, velmi pěkný, upravený, dobrá finesa je v tom, že
na stínění jsou použity vyřazené žaluzie (špatné samozřejmě na
fotografování). I celkové uspořádaní kaktusů je evidentně vedeno snahou
o pěkný estetický zážitek a nepochybně se to zdařilo…
Mexiko
2004 (2) Den třetí, 19. 3. - Viernes Vstávání
za úsvitu pod akácií a okolními skalami připomínajícími naše
Prachovské. Libor vyrazil s GPS do terénu, zatímco zbytek výpravy
dokončil snídani. Libor totiž slíbil nálezci, který mu poskytl
souřadnice, že lokalitu nikomu neprozradí, tedy ani zbytku
výpravy. A
tak hurá do kopců naslepo. Sokol (Libor s vysílačkou) zpočátku na
vlnách vůbec neodpovídal. Teprve když Pavel (Orel) hlasitě zahulákal do
skal: „Zapni si to, vole!“ sokol se ve vysílačce ozval: perezky nemaje.
Nacházeli jsme překrásně vytrněné fosuláče - Stenocactus, Coryphantha clavata v.
stipitata, pektinátní echinocereusy…
Oploceným
Mexikem (39)
Je
pondělí prvního října, poslední den v Mexiku. Budím se za ještě za tmy
a nemůžu znovu usnout. V půl sedmé, to ještě byla tma, spustili koncert
kohouti. Jejich koncert ve velkoměstě udivuje, ale je to skutečnost. Pod
střechami okolních baráků je spousta klecí s kohouty, kteří místní
používají k zápasům. Dokonce ve vedlejším baráku s prodejnou stavebnin,
měli několik klecí s kohouty pod střechou. Pomalu se začínáme
vyhrabávat z postelí. Jdeme ke stanici metra a míříme do centra.
Přestupujeme na Univerzitní zastávce. Tady mě zaujal přestupní tunel v
modré barvě, znázorňující oblohu plnou hvězd. Vystupujeme na
rohu Náměstí tří kultur. Kolegové zkouší bankomaty, ale ty se s nimi
nebaví. Banky mají ještě zavřeno, i když je devět hodin. Devět dle nás,
jak záhy zjistíme, o půlnoci byl posunut čas…
Čím
to asi je - houby? Tyto obrázky nám poslal pan doktor Milo Šimko s prosbou, zda by
někdo z čtenářů neodhadnul, čím jsou způsobeny hnědé
skvrny na klíčencích astrofyt…
…To,
co je na obrázku, mi nápadně připomíná moji zkušenost. Kdysi jsem našel
ve výsevech nebo rozpikýrovaném dorostu docela úspěšně bující plíseň.
Nešlo ani tak o plíseň, která se objevuje na semenech nebo klíčencích,
ale vzhledem k přítomnosti části organických komponent v substrátu, o
plíseň bující na onom substrátu. Z jiných aplikací jsem věděl, že
na plíseň rychle a účinně působí SAVO. Je to nějaký chlorovaný
preparát, který je tak účinný, že dovede z jinak jednobarevného trička
udělat bíle puntíkovaný módní doplněk. Po ošetření povrchu substrátu
nastaly 4 fáze účinku…
Jarní obrázky z Oder Konečně jsem měl zase chvíli čas na focení a tak zasílám pár obrázků. Dnes to vezmu podle abecedy. Cintia knizei mi sice vykvetla poprvé již před dvěma roky, ale letos se setkaly ve kvetení hned všechny tři kytky, vypadá to že budou semínka a jsem zvědavý, co z toho vzejde. Echinocereus perbelus byl v internetových kaktusových novinách představen již v roce 2005, tohle je jeho varieta minimus.
Začala kvést i gymna, něžným květem se honosí Gymnocylycium albispinum. Dva roky mi s květem vždy utekl před záběrem – když jsem byl doma, tak se ještě neotevřel nebo již odkvétal, letos jsem ho konečně chytil – Gymnocactus
begunii. Mammillopsis senilis mi kvete každoročně čtyřmi květy, vzhledem k jejichž velikosti a tvaru mi nějak připadá neslušní tento druh nazývat mamilárií. Letos jsem se na květ podíval troch detailněji…
Zkratkou do Moab „Pojedeme do Moab terénní zkratkou přes poušť”
prohlásil Busi s nadšením. “To doufám nemyslíš vážně”
odsekla jsem. Ale myslel. Pravda, s naším 15 let starým bílým
Jeepem Cherokeem, modelem Laredo, se cítil připraven na cokoliv.
Konec konců ten Američan afrického původu, od kterého jsme
Jeep koupili, přísahal, že Jeep “runs beautifully” – šlape
jak hodinky. Jeepa jsme pokřtili Polární liška na počest naší
nedávné návštěvy východního Grónska. Kdo má jméno, má přece
duši… Na mé naléhání se Busi v Needles v Návštěvním středisku
Národního parku Canyonlands optal na stav silnice. Paní
rangerová mu prý řekla, že zkratka do Moab je vážná terénní
jízda a že do sedla by mohl být problém. Dále že strouhy,
valící se za deště ze skal, cestu vždy zničí a že by ji
mohlo být místy třeba i dostavět. A prý je to do Moab 32 mil
a kratší poslední úsek prý už vede po upravené prašné.
Vyjíždíme v neděli 22. října 2006. Liška má plnou nádrž,
i vody a jídla máme až nazbyt. Vždyť bychom měli být večer
v Moab.
Poušť září v ranním slunci. Cesta má být opravdu scénická.
Řeka na začátku naší zkratky se projíždí vodou…
Podobně jako v dubnovém čísle i tento můj
příspěvek věnuji několika fotkám zástupců rodu
Mammillaria. Druh na prvním snímku se již v Internetových
novinách objevil. Nicméně při pohledu na něžné růžové
květy kontrastující s hustým žlutým otrněním jsem
neodolal a jednu fotku z půli dubna jsem do tohoto příspěvku
zařadil. Nevím, zda-li tato mamilárka již byla popsána, já
ji mám stále vedenou jako Mammillaria spec., Canon de
Novillero s tím, že se jedná o přechodovou formu mezi M.
laui f. dasyacantha a Mammillaria carmenae…
Mexický
deník Rudy Gryma 12. 4. 1998 – Dvacátý pátý
den - neděle. Ráno vyrážíme hledat naleziště
Lophophora diffusa, původně jsem je měl zavést na známé
naleziště, kde jsem již jednou byl a kde jsem Jardu před
rokem poslal, ale někdy je kuře chytřejší než slepice a šli
jsme zcela opačným směrem, trochu zlobení a dokazování si,
kdo je větší mačo. I vše zlé může dopadnout dobře,
omylem jsme našli úplně jiné naleziště a musím přiznat,
že bylo velmi krásné a z tohoto pohledu bylo dobře, že se
Jarda zmýlil. Nalezli jsme ostrůvek ve středu řečiště,
který byl doslova zaplaven difůzami. Rostliny Lophophora
diffusa zde rostly v trsech, které měly až padesát hlav,
fotili jsme jako strhaní a zavládla spokojenost na všech
stranách. Spolu s nimi tam rostly Mammillaria parkinsonii,
Mammillaria elongata, Thelocactus leucacanthus v. schmolii,
Coryphantha retusa …
Je hotovo - nový skleník stojí Sliby se mají plnit, zvláště mezi přáteli
kaktusáři! A já se před časem v jednom ze
svých povídání zmínil o tom, že budu stavět
nový skleník a slíbil jsem, že až bude
hotov, tak Vám ho předvedu. Neznám kaktusáře,
který by s postupem času neřešil (neřešitelný)
problém kam ty svoje miláčky umístit. Místa
na ně vždy bylo, je a bude málo. Maje skleníček
2,5x4 m jsem v předchozích letech tento problém
(ale jen na krátkou dobu) vyřešil postavením
otevřeného dřevěného a polykarbonátem zastřešeného
regálu, kde (s úspěchem) od jara do podzimu
vegetovaly hlavně lobivie, sulcorebucie a jiné
vzduch a slunko milující kytky. Ale s blížícím
se koncem či začátkem kaktusářské sezony
nastával problém - jak jinak než se stěhováním.
Teď to ještě jde, ale rok od roku by bylo horší
2x ročně stěhovat cca 80 přepravek přes celý
Olomouc a vynášet je do druhého poschodí,
kde zimují půl roku…
Prvomájové
odmykání skleníků v Chrudimi Slunečný, i když poněkud chladnější prvomájový
den, opět přivítal asi padesátku účastníků této komorní
akce. Jaro jsme zase vítali na náměstí u morového sloupu a kašnya
pak jsme se procházkou přesunuli do přednáškového sálu v
chrudimském museu. Tady nás už čekal přednášející –
Jarouš Šnicer – který nenapodobitelným show přiblížil
svoje letošní mexické zážitky. Přednášku ukončil Pavel
Pavlíček promítnutím několika obrázků „toho nejlepšího“
z cesty Mexico 2007…
