Vyprovokováni jarním počasím jsme zahájili
stěhování kaktusů na sezónní stanoviště. V polovině
března ale zase přišly noční mrazy, a tak se rychle
instalovaly provizorní topítka, což se docela prodraží. Sluníčko
ale také urychlilo vývoj poupat řady druhů, například
turbinikarpusy jsou svým spěchem k sexu pověstné. Pylu ale není
moc, však oni si kvetení v sezóně ještě párkrát zopakují.
Začínají kvést lofofóry, tyhle mám od Rudy Gryma a bylo u
nich napsáno: Lophophora fricii, orginál Habermann. Na můj
vkus by mohly mít aspoň sem tam nějaký ten trn – no řekněte,
takové holátko…
Americký
deník aneb poprvé v JA (9) 20. 1. 2006 - Ráno je vidět, že včera byla
pěkná tma. Horší místo jsme si nemohli vybrat
Všude plastové lahve, pneumatiky a Venca dokonce spal na nějakých
drátech Ale i to je Argentina. Rychle
balíme a prověřujeme několik lokalit až po Las Ventanas- El Obelisco. Zde všude roste forma punillense.
Nádherné rostliny, většinou světlé a přilehlé silnější trny. Pro gymnofila
„pastva pro oči“.Jako doprovodná vegetace žlutěkvetoucí Acanthocalicium
thionanthum brevispinum a Parodia rubristaminea. A to nádherné
skalnaté okolí. Uprostřed monumentální Obelisco…
Z našich
sbírek: Josef Galo je předsedou klubu
kaktusářů Rakovník. Bydlí v Kněževsi u Rakovníkaa tam má také svou sbírku.S kaktusy začal pan Galo v roce 1973. Na
doporučení tehdejšího činovníka svazu zahrádkářů a svého spolupracovníka šel na
první výstavu v Rakovníku a zde si koupil první kaktus Gymnocalycium
bruchii. Významné jméno, s nímž spojuje počátky svého kaktusaření je pan
Rybáček (ale padla i další jména). Kaktusy pak nakupoval v Praze
v Adrii, na výstavách v Lounech i jinde, v zahrádkářské prodejně
v Rakovníku, kde prodávala manželka pana Rybáčka. Postupně si začal
kupovat také knížky a pronikat i do teorie a jak říká, čím více studuje, tím
zjišťuje, jak málo toho ví. Do spolku vstoupil zhruba v roce 1973.
Kolem roku 1980 byl zvolen předsedou a tuto funkci vykonává
dodnes…
Mexiko
2004 (1) Den první, 17. 3. - Miercholes - V 7.00 hod. -
letiště Praha Ruzyně, vítání s kamarády a loučení s
rodinou, odlet British aerolines do Londýna. Odlet do Mexika o dvě
hodiny zpožděn. V pozdních nočních hodinách přílet do
metropole. Očekává nás Čechomexičan Vlasta Kusý (62 USD za
den auta). Vyrážíme směr sever: nejprve komplikovaně s nezbytným
blouděním ulicemi CD, za městem už přímočařeji. Jindy,
pokud cestujeme pronajatým autem, raději využíváme služby
pronajímatele a necháme se vyvést z města na výpadovku na Querétaro.
Vřele doporučuji všem potenciálním začínajícím cestovatelům.
Mimoto chci dodat – tento seriál může sloužit i jako návod
pro trasu dalším skupinám. Tvrdím, že cestovat Mexikem je brnkačka,
bezpečný výlet krásnou přírodou, pokud se dodrží minimální
požadavky, nekopou se kytky, semínka se pečlivě uschovají a
nedráždí-li se chřestýši bosou nohou…
Oploceným
Mexikem (38)
Tulu necháváme za zády a vracíme se k silnici číslo 57.
Nabíráme směr Mexico City. Platíme mýtné 48 pesos. Dnes je
to třetí platba. Poprvé 30, pak 50 pesos. Poslední platba je
jako vstupenka do zábavného parku. Adrenalinová pilulka. Vjíždíme
do odpolední dopravní špičky.Čtyři proudy dálnice jsou
ucpané a ten kdo spěchá kličkuje jako zajíc na honu. Žádné
směrovky, plyn a výpad do volného kousku silnice. Moc to
nepomůže, ale v někom to vyvolá uspokojení. Máme v úmyslu
strávit poslední noc v hotelu Aquarium u autobusového nádraží
Central del Norte. Nikdy jsem tam nebyl, jedeme instinktivně.
Odbočujeme na Vallejos, přejíždíme přes nadjezd vlakového
nádraží. Za ním je Pemex, tak se ptáme. Jedeme správně,
nejlíp je pověsit se za dálkový autobus, zní rada. Za deset
minut jsme v hotelu…
Čím
to asi je - houby? Tyto obrázky nám poslal pan doktor Milo Šimko s prosbou, zda by
někdo z čtenářů neodhadnul, čím jsou způsobeny hnědé
skvrny na klíčencích astrofyt. Já to popravdě řečeno nevím,
asi je to útok hub, kterým se rostlinka ubránila – ale možná
se mýlím? Má někdo z čtenářů jinou úvahu?
- Dobrý den, občas se mi stává něco podobného u klíčenců
astrophyt a i jiných rodů s velkými semeny a delšími děložními
lístky. Tato suchá hniloba se občas vytváří u klíčenců
pod osemením, které zůstane "viset" delší dobu na děložním
lístku, jako by se přilepí. Po mechanickém odstranění roste
semenáček ve většině případů bez problémů dál a postižené
místo zaschne. U menších výsevů je dobré tomu pomoct hned ze
začátku…
Obrázky
z Olomouce (7) Drazí kolegové kaktusáři,
když jsem psal svých šest prvních pokračování fotoseriálku
„Obrázky z Olomouce“, ani jsem moc nedoufal, že se v
kaktusářských novinách objeví. A ejhle, objevily se a já
měl velkou radost. Takže za to moc děkuji panu Pavlíčkovi
i panu Poděšvovi, kterým
tímto, s nemenší dávkou „neskromnosti“ nabízím další
pokračování.
Po letošní extrémě teplé zimě a jak se
ukazuje i s rychlým nástupem jara budu mít co dělat, abych
to stihl, protože jsem se rozhodl postavit nový, pochopitelně
větší a taky vytápěný skleník, abych pak na „stará
kolena“ nemusel kaktousky 2x ročně stěhovat, jsou jaksi
rok od roku těžší. Až bude hotový, tak vám ho předvedu…
Pozvánka na prvomájové otevírání skleníků v Chrudimi Opět a už tradičně se 1. května v 10 hodin ráno
potkáme na středověkém chrudimském náměstí u kašny, společně
pozdravíme jarní sluníčko a pětiminutovou procházkou se
projdeme k městskému muzeu, kde je připravena přednáška
„Neobyčejné příhody na cestě po Mexiku 2007“. Toto povídání
si připravil osvědčený poutavý vypravěč, Jarouš Šnicer, a
promítat bude čerstvé obrázky z jarního putování
Mexikem.
Poobědvat lze v restauraci v místě přednášky. Po
obědě proběhne výměnná i prodejní kaktusová miniburza,
která bude uzavírat prvomájovou akci „Otevírání skleníků“.
Při té příležitosti se určitě chopí své příležitosti
sbírkové echinocereusy, aby ve sbírce u Pavlíčků předvedly
své atraktivní květy! V předvečer akce je zajištěno přátelské
posezení v restauraci Caribic…
Březnové zastavení ve skleníku pro
internetové noviny chci pojmout trochu jinak. Asi se shodneme,
že na kaktusech jsou nejefektnější a – znalci i laiky –
nejvíce obdivovány květy, nejlépe pak doširoka otevřené.
V tomto příspěvku bych rád ukázal, co těm doširoka
otevřeným květům předchází. Jinými slovy, na několika
fotkách jsem zachytil detaily rašících pupenů. Shodou
okolností se jedná výhradně o mamilárie, snad proto, že
jsou vzhledem k charakteru zimování u mě s kvetením
nejdál. Že je Mammillaria longiflora efektní rostlinou snad
není pochyb…
Mexický
deník Rudy Gryma 11. 4. 1998 – Dvacátý čtvrtý
den - sobota. Ráno vyrážímesměrem na
Rio Verde, na 9 km hledáme Turbinicarpus lophophoroides, všechny
rostliny jsou zatažené a jsou málo vidět, pověst praví, že
mají průměr až deset centimetrů a šlape se po nich a že
jej jich moc, realita ukazuje, že jsou zatáhlé v zemi (vždy
pod úrovní terénu), průměr mají maximálně pět centimetrů
a jejich málo. Musím říct, že jsem poněkud zklamán
lokalitou, ale jsem zklamán i postojem některých mých kolegů,
to co už jednou viděli je nezajímá, je to trochu sobecké,
tak jsem si cestování po Mexiku nepředstavoval. Tato atmosféra
se promítá i do dalších dnů. Hlava mě bolí a mám pořádnou
bouli na hlavě, přikládám si na led, aby mi boule trochu
opadla.…
Turbinicarpus saueri subsp. septentrionalis Když
jsme v listopadu 2003 spěšně opouštěli údolí s čerstvě objeveným
„septentrionalisem“, představovali jsme si v duchu, kde v okolí Mina by
se tato rostlinka mohla ještě vyskytovat. Pohled na mapu ukazoval jednoznačně na výrazné údolí ležící naproti naší typové lokalitě. Uplynulo
několik let a po našich stopách se vydali další lidé včetně velmi
zkušeného Antona Hofera. I stalo se, že dříve, než jsme mohli znovu
pokračovat v pátrání, našel Anton velmi bohaté populace i v tomto
druhém údolí. Nám
se návrat do vysněných míst podařil až letos v únoru, ale i tak to
stálo to. Odhadnout terén, kde se Turbinicarpus septentrionalis
vyskytuje není těžké. Už první nalezené rostliny na nás vystrkovaly
poupata a bylo jen otázkou času než je sluníčko
pozotvírá na celé lokalitě. V 11 hodin
dopoledne už byly k vidění desítky a
desítky kvetoucích rostlin a my jen fotili a
fotili…
Kaktusaření a tramping Mnohému to slovní spojení bude asi připadat jako
nesmyslné, ale určitá logika se tu dohledat nechá. Sám jsem
coby jinoch trampoval velmi vášnivě, sociálizmus se budoval ještě
i v sobotu, takže hned tím dělnickým popoledním vláčkem
jsme vyráželi do přírody za romantikou. Připadali jsme
si trochu jako ti pionýři, co osidlovali západ, nebo jako ti
desperádi, kteří u Pecos přes Rio Grande unikali zákonu –
no a všechna ta místa, která se objevovala v Rodokapsech se často
objevují i v souvislosti s nalezišti kaktusů. Když tak
nad tím uvažuju, i tenhle fakt měl svou váhu, když jsem s
kaktusy začal, a rozhodně měl i svůj velký vliv, když jsem
se rozhodl pro svou první cestu za kaktusy, kterou jme plánovali
ještě před pádem železné opony…
