Vyprovokováni
jarním počasím jsme zahájili stěhování kaktusů na sezónní stanoviště. V polovině března ale zase přišly noční mrazy, a tak se rychle
instalovaly provizorní topítka, což se docela prodraží. Sluníčko ale
také urychlilo vývoj poupat řady druhů, například turbinikarpusy jsou
svým spěchem k sexu pověstné. Pylu ale není moc, však oni si kvetení v
sezóně ještě párkrát zopakují.
 |
|
Lophophora fricii, orginál
Habermann |
Začínají kvést lofofóry,
tyhle mám od Rudy Gryma a bylo u nich napsáno: Lophophora fricii, orginál
Habermann. Na můj vkus by mohly mít aspoň sem tam nějaký ten trn – no
řekněte, takové holátko – co je to za kaktus?
 |
|
Turbinicarpus laui MZ 720 |
Vyfotil jsem pro vás dva Turbinicarpus laui. Jeden je nálezem Míly Zachara (MZ 720) z lokality u Santo Domingo. Je
zajímavé, jak se tato forma liší od dalšího T. laui, který byl viděn
necelých 10 km odsud, poblíž Villa Juarez (San Luis Potosí). Tam jsme
ho viděli společně s Jardou Šnicerem, na velmi zastíněné lokalitě v
hustých opadavých keřích, kde obývaly jen místa, kde vystupovaly z
jinak hluboké a úživné půdy malé ploché skalky.
 |
|
Turbinicarpus laui PP 219 |
Tento obrázek
představuje T. laui PP 219. T. laui je vlastně přechodovým
článkem mezi skupinou Gymnocactus / Turbinicarpus, a je blízce
příbuzným k Turbinicarpus (Gymnocactus) knuthianus.
 |
|
Turbinicarpus
pseudomacrochele SB 1049 |
Turbinicarpus
pseudomacrochele SB 1049 sbíral Steven Brack u Bernal, Queretaro, - to
jsou také oblíbení a brzykvetoucí kudrnáčci. Mám ale obavy, že
oblíbenost drobných mexikánů v poslední době poněkud ustupuje před
oblíbeností drobných jihoamerikánů. Zdá se mi, že zejména o
mediolobívie je v poslední době zájem. Ty ale nafotím až do příštích
novin.
 |
|
Sclerocactus wrightiae SB 516 |
Mezi ty ranně kvetoucí patří také sklerokaktusy. Tohle je
Sclerocactus wrightiae SB 516, roubovaný na T. pasacana. Sklerokaktusy jsou
šlechta mezi severoamerikány, a vypěstovat velké dospělé rostliny tak,
aby svým vzhledem co nejvíce připomínaly ty z přírody, to se povede jen
málokomu. Je to problém hlavně u starších rostlin, které se často
neúměrně prodlužují. Zabránit tomu jde snad jen volnou kulturou na tom
nejslunnějším stanovišti, s průhlednou stříškou bránící účinkům delšího
pršení.
 |
|
Pediocactus knowltonii |
Předposlední obrázek je Pediocactus knowltonii – opět
mrazuvzdorná kytička, která se dá (naroubovaná na mrazuvzdornou
podložku) docela dobře pěstovat i na venkovní skalce.
Mnoho
rostlin zimuji v nevytápěné garáži, kde se mi jen s obtížemi (větráním)
daří udržet teplotu mezi 10-12 °C. Pro řadu kytek je to ovšem příliš
velké teplo, podívejte se, co mi vyvedly některé neoporterie. Stejně
tak reagují i Islaya, ale i některé Rebutia. Někteří lidé ale, když
přes zimu začne kaktus na vršku světlat, si libují, jak krásně jim ta
kytka „raší“ – a ani si neuvědomují, jaké chyby se dopouštějí, a jak
deformovaný bude kaktus s příchodem jara.
 |
|
Následky teplé zimy - neoporterie |
Tak se mějte hezky!
|
