Frajerky

Soutěžní povídka č. 1

Autorka: Helena Dohnalová
E-mail: referent@auto-staiger.cz 

Tereza telefonuje se svojí kamarádkou, z očí občas ukápne slza a řasenku má rozmazanou až k nosu.
„Takhle divně už se chová pár týdnů. Někam tajuplně zmizí a když se vrátí divně se usmívá,“ vykládá Tereza plačtivě do sluchátka.

„Vím, vypadá to, že má ženskou,“ Tereza se rozpláče. „Před pár dny s někým telefonoval a říkal mu, že se už těší na frajerky s nalitými poupátky. On snad běhá někam za puberťačkama. Ještě ho zavřou a dobře mu tááák,“ kvílí Tereza.

„Ne, do telefonu mu nekoukám,“ odpoví na dotaz. „Ani žádné vlasy jsem na něm nenašla, jen měl na triku takový zvláštní chlup. Dlouhej a bílej, jak z nějakýho vousatýho dědka. Teď nevím jestli je horší, aby byl na mladý holky nebo na starý dědky,“ vzlykne Tereza.

„Není s ním skoro řeč, že prý nejdřív musí něco zařídit, ale nechce prozradit co. Na zahradě si vybudoval skleník. Pokouší se mi namluvit, že v něm bude pěstovat rajčata. On, který občas poseká trávu. Kdybych se nestarala o kytky, už by dávno chcíply. Kromě toho je na sázení rajčat pozdě,“ vykládá kamarádce.

„Nejhorší je, že už jsem tak žárlivá, že jsem ho sledovala k jednomu domku. Otvíral starší pán.“ Tereza se na chvíli odmlčí a pak pokračuje. „Ne, žádnej dědek s bílejma fousama to nebyl. Přišla ještě paní, ale na milenku zrovna nevypadala. Byl tam asi dvě hodiny a pak se vrátil domů s tím přitroublým výrazem.“
„Ne myslím, že sekta to nebude. Spíš bych věřila tomu, že ta ženská,“ rozmlouvala Tereza nápad své kamarádce.

Zarachotili domovní dveře. „Terezko! Mám pro tebe dobrou zprávu,“ slyšela Tereza svého manžela.
„Už je doma. Jdu se opláchnout. Nechci, aby mě viděl ubrečenou. Ozvu se,“ řekla a zavěsila. Spěchala do koupelny, aby uvedla svůj obličej do původního stavu.
Když vyšla ven, manžel na ni volal „Na zítra mám pro tebe překvapení. Jsme pozváni na oběd, kde se vše dozvíš.

„A nemůžeš mi to říct hned?“ zkusila Tereza.Srdce se jí sevřelo, jako by měla strach, že jí chce seznámit se svou milenkou. S tou frajerkou, nalitým poupátkem.
„Mohl bych, ale chci to nechat na zítra,“ když to říkal, zahlédla u něj Tereza zvláštní spokojený výraz, jaký míval občas po sexu. Cítila, jak jí přeběhl po zádech mráz.

Následující den, nemohla Tereza vydržet napětí, než jí manžel posadil do auta a k jejímu velkému překvapení vyrazili směrem k domu, kam ho nedávno sledovala.  Srdce měla v krku. To jí opravdu veze do nějaké sekty nebo domluvil výměnu partnerů? Než jí napadly další blázniviny, zastavili před domem. U vrátek na ně čekal pán domu a vedl je do zahrady, které vévodil skleník.

„Tak vás vítám,“ podával jí pán ruku. „Manžel nám o vás hodně vyprávěl,“ totálně zmatená Tereza přijala nabízenou ruku a ucítila pevný stisk..
Paní přinesla oběd.

„Jsem moc ráda, že jste tady. Připravili jsme vám, co jste chtěl,“ kývla směrem k přepravce. Ta byla zaplněna rostlinami, některé kvetly půvabnými květy. Tereze se zdálo, že by to mohly být kaktusy.
Pán řekl manželovi: „Dal jsem tam frailejky, co se ti líbily.“
„Frajerky, jaké frajerky?“ vyrazila ze sebe Tereza a vzpomněla si na frajerky s nalitými poupátky.

Paní se začala smát a vzala Terezu za ruku a vedla k připravené bedýnce. Vzala do dlaně několik malých rostlinek s něžnými pastelovými květy: „Tohle jsou frailei neboli frajlejky, kaktusy. Ne frajerky, ač to tak mohlo znít, ale frajerky tady opravdu nerozdáváme.“ Oba muži došli až k dámám.

Konečně se Tereza rozesmála a otočila se k manželovi: „Proč si s tímhle dělal takové tajnosti. Podle tvých telefonátů měla strach, že běháš za nějakejma frajerkama!“

„Já myslel, že moje žena po patnácti letech manželství neumí žárlit. Stačí pár přitažlivých kaktusů a koukejme, jak se umí rozpálit.“ S úsměvem jí objal: „Bál jsem se, že bys ses zlobila, že s něčím takovým začínám. Chtěl jsem tě chtěl překvapit. Tady Honza mě pro frailejky nadchnul.“

Tereza pohlédla ke skleníku a kromě dalších frailejek, si všimla sloupovitého kaktusu, s temenem plným povědomých bílých chlupů. „Tamten chlupatec je taky na prodej?“ ukázala na něj.

„Copak, chcete si založit sbírku?“ usmíval se kaktusář.
„Chci ho na památku na dnešní den,“ řekla Tereza.
Kaktusář jí rostlinu podal se slovy: „Váš muž říká, že jste báječná žena a má pravdu. Vemte si ho.“

Tereza zamyšleně mnula v prstech bílé chlupy. Trochu se styděla za myšlenky, které měla, když stejné viděla nedávno na manželově triku.

Hlasujte na adresu cact@chrudim.cz 
 

(C)

zpět