Spojenec narcis

Soutěžní povídka č. 2

Autor: Slávek Dupal
E-mail: sdupal@fatra.cz 

Kaktusařím už hezkou řádku let. Někdy, po příchodu z vojny, jsem se vrátil k zálibě, která mne oslovila před tím. Od té doby se s kaktusařinou prolíná neustálý zájem o počasí a veškeré jeho projevy  mající vliv na neohrožený růst. Nikdy, no, skoro nikdy, jsem neměl možnost pěstovat kaktusy celoročně na jednom místě, tedy v prostorách s možností vytápění v době zimní. Důvodů bylo vždy několik. Proto opakuji stěhovací stereotyp spočívající v umístění do 1. dubna na letní stanoviště a opačný tok k 1. listopadu z letního stanoviště. Podzimní termín zpravidla nemá žádná konkrétní úskalí. Většinou počasí do konce října vydrží natolik, že není třeba strachovat se o poškození mrazem. Pokud jde o zálivku, léta mne už natolik poučila, že v říjnu rostliny jen vyzrávají a vodu nedostávají žádnou.

Jisté hrozby představuje jaro. Je každý rok jiné. I když se může stát, že v druhé polovině března, v době, kdy se rostliny postupně přesouvají ze zimoviště do nevytápěného skleníku, jsou venkovní teploty vysoké a spíš by mohly charakterizovat pozdní jaro nebo časné léto, vždy se ještě výrazně - a to hned dvakrát – ochladí. Vnímavý pozorovatel a milovník přírody mohl opakovaně sledovat, jak v době, kdy vykvétají žluté ranné trubkovité narcisy a pak v době květu hlohu dojde k prudkému poklesu venkovních teplot, často pod bod mrazu. Jak to příroda řídí, není mi jasné. Jisté však je, že snad není rok, aby kvetoucí narcisy nezapadly sněhem a v květnu, přesně v době vykvétání hlohů přicházejí pozdní jarní mrazíky. Na tyto projevy nemá vliv kalendář, ani jména Pankrác, Servác, Bonifác, Žofka – ale perioda kvetení narcisů respektive hlohů. Píši o tom proto, že se chci o onu zkušenost podělit s ostatními čtenáři IN. Ta zkušenost může být velmi praktická pro veškeré pěstitelské aktivity, které se odehrávají pod širým nebem nebo v nevytápěných pěstitelských zařízeních. Pozorováním výše jmenovaných rostlinných druhů lze předejít mnoha zklamáním.

U stěhování kaktusů do nevytápěného skleníku nebo pařenišť není dobré podléhat klamnému aktuálnímu vývoji počasí, byť se zdá, že je velmi příjemné a to i několik dní v řadě. Neustojíme-li lákavý hlas přírody a posuneme stěhování o pár  dní dopředu, než bývá u této činnosti obvyklé, připravme se na případné problémy. Lepší však bude zachovat chladnou hlavu a zdrženlivost. Víte, já jsem si na onu dobrou zkušenost vzpomněl opět letos v březnu. Teploty přes den dosahovaly bezmála dvacítky, pražské Klementinum lámalo rekordy jeden za druhým, příroda se zbláznila do té míry, že začaly kvést ovocné stromy......

A to všechno do doby, co vykvetly první trubkovité narcisy (na ty plnokvěté to nefunguje a na pozdní bílé taky ne). Pak šlus – Morava pod sněhem, Čechy ve střehu a zahrádkáři hlavu v pýru. Každoroční rituál se opět opakoval a to i přesto, že ta letošní zima snad ani zima nebyla. Ještě však pokvetou hlohy!

Foto pořídil V. Navrátil a je to Escob. vivipara v. rosea v Tonopah, Nevada


Hlasujte na adresu cact@chrudim.cz 
 

(C)

zpět