Kaktusařím
už hezkou řádku let. Někdy, po příchodu z vojny, jsem se vrátil k
zálibě, která mne oslovila před tím. Od té doby se s kaktusařinou
prolíná neustálý zájem o počasí a veškeré jeho projevy mající
vliv na neohrožený růst. Nikdy, no, skoro nikdy, jsem neměl možnost
pěstovat kaktusy celoročně na jednom místě, tedy v prostorách s
možností vytápění v době zimní. Důvodů bylo vždy několik. Proto opakuji
stěhovací stereotyp spočívající v umístění do 1. dubna na letní
stanoviště a opačný tok k 1. listopadu z letního stanoviště. Podzimní
termín zpravidla nemá žádná konkrétní úskalí. Většinou počasí do konce
října vydrží natolik, že není třeba strachovat se o poškození mrazem.
Pokud jde o zálivku, léta mne už natolik poučila, že v říjnu rostliny
jen vyzrávají a vodu nedostávají žádnou.
Jisté
hrozby představuje jaro. Je každý rok jiné. I když se může stát, že v
druhé polovině března, v době, kdy se rostliny postupně přesouvají ze
zimoviště do nevytápěného skleníku, jsou venkovní teploty vysoké a spíš
by mohly charakterizovat pozdní jaro nebo časné léto, vždy se ještě
výrazně - a to hned dvakrát – ochladí. Vnímavý pozorovatel a milovník
přírody mohl opakovaně sledovat, jak v době, kdy vykvétají žluté ranné
trubkovité narcisy a pak v době květu hlohu dojde k prudkému poklesu
venkovních teplot, často pod bod mrazu. Jak to příroda řídí, není mi
jasné. Jisté však je, že snad není rok, aby kvetoucí narcisy nezapadly
sněhem a v květnu, přesně v době vykvétání hlohů přicházejí pozdní
jarní mrazíky. Na tyto projevy nemá vliv kalendář, ani jména Pankrác,
Servác, Bonifác, Žofka – ale perioda kvetení narcisů respektive hlohů.
Píši o tom proto, že se chci o onu zkušenost podělit s ostatními
čtenáři IN. Ta zkušenost může být velmi praktická pro veškeré
pěstitelské aktivity, které se odehrávají pod širým nebem nebo v
nevytápěných pěstitelských zařízeních. Pozorováním výše jmenovaných
rostlinných druhů lze předejít mnoha zklamáním.
U stěhování
kaktusů do nevytápěného skleníku nebo pařenišť není dobré podléhat
klamnému aktuálnímu vývoji počasí, byť se zdá, že je velmi příjemné a
to i několik dní v řadě. Neustojíme-li lákavý hlas přírody a posuneme
stěhování o pár dní dopředu, než bývá u této činnosti obvyklé,
připravme se na případné problémy. Lepší však bude zachovat chladnou
hlavu a zdrženlivost. Víte, já jsem si na onu dobrou zkušenost vzpomněl
opět letos v březnu. Teploty přes den dosahovaly bezmála dvacítky,
pražské Klementinum lámalo rekordy jeden za druhým, příroda se
zbláznila do té míry, že začaly kvést ovocné stromy......
A to
všechno do doby, co vykvetly první trubkovité narcisy (na ty plnokvěté
to nefunguje a na pozdní bílé taky ne). Pak šlus – Morava pod sněhem,
Čechy ve střehu a zahrádkáři hlavu v pýru. Každoroční rituál se opět
opakoval a to i přesto, že ta letošní zima snad ani zima nebyla. Ještě
však pokvetou hlohy!
Foto pořídil V. Navrátil a je to Escob. vivipara v. rosea v Tonopah, Nevada
|
