|
22. 1. 2006 - Po
klidné noci příjemná ranní sprcha. Teplá voda, to je teda přepych.
Teplota je mírně pod nulou a na okolních kopcích je všude sníh.
 |
Trichocereus pasacana
Vychází sluníčko. Dnes nás čeká přejezd přes Sierra De Los Pastos Grandes, což obnáší překonat necelých 5000 m nad mořem.
 |
Cesta na vrchol pohoří mezi La Poma a S. A. del Cobre
Starousedlíci nás od cesty
zrazují, je po dešti a cesta prý bude nesjízdná. Brianovi to ale
očividně moc nevadí, no uvidíme. Po několika kilometrech je cesta
zaměnitelná s dravým potokem, ale naštěstí to trvá jen několik desítek
metrů. Každou chvíli přerušuje nezpevněnou komunikaci voda valící se do
údolí. Náš řidič je však natolik zkušený, že vše s jistotou zvládá.
Jednu chvíli náš Patrol při přejezdu brodem uvízne, ale po
zapnutí předního náhonu se vyhrabeme opět na cestu.
 |
Opuncie vy výšce 3700 m n. m.
Kolem je nádherná
příroda. Fotíme se u 8 metrových pasakán s pozadím zasněžených
vrcholků. Je to velice působivé.
 |
Azorella compacta
Ve
výšce 4200 m nás zastavují dvě argentinky s prosbou o pomoc.Představují
se jako 53 letá lékařka se svojí 33 letou kamarádkou. Mají
porouchané auto a naše skupina je první, která zde za dva dni projíždí.
Ještě že se jich ujali místní domorodci, matka s dcerou, kteří zde
obývají hliněnou chatrč a nějak zde přežívají. Není nám jasné jak. Nedá
se zde ani nic pěstovat. Tvrdí, že večer přijdou lamy, oni z nich
vyčešou vlnu a z té vlny dělají různé výrobky, které prodávají. Ale
komu. Do nejbližší civilizace je to asi 60 km.
 |
Doktorka s kamarádkou
Ale abych se vrátil.
Auto se nám v této výšce nedaří zprovoznit a tak obě ženy nacpeme k nám
do auta a odvezeme je do San Antonia De Los Cobres, kde se už nějaká
pomoc dá vyhledat.
 |
Mahuenopsis glomerata
V
4700 m je již všude souvislá vrstva sněhu, včetně naší cesty. Je to
zvláštní pocit. Stačil by malý smyk a čekal by nás zajímavý přesun do
naprosto jiných nadmořských výšek směrem dolů. Auto je přetížené a tak
se pomalu škrábeme na vrchol. Cedule zde ukazuje Artura 4895 m. Opět
focení . Při sjezdu na altiplán vidíme stádo lama huaco, které však
když zastavíme, prchají dál do údolí. Když pominu kaktusy, byl pro mně
přejezd přes toto pohoří jeden z největších zážitků při celém našem
pobytu v Jižní Americe.
 |
San Antonio De los Cobres
V San Antonio předáváme naše pasažérky místní policii, která se snad o ně postará. Odjíždíme směr Puberta Tastil. Čekají nás nádherné lokality Pyrrhocactus umadeave, opět
mé Gymnocalycium spegazzinii, forma s divokými černými trny, které se
říká major. Brzy se na levé straně začínají objevovat bíle obalené
Pyrrhocactus umadeave, bohužel žádné v květu, ale mají obrovské
množství zralých semeníků.
 |
Pyrrhocactus umadeave, Santa Rosa de Tastil, 4 km před La Encrucijada
Poslední lokalita, která se dá dnes
zvládnout, je od pana Neuhubera . Zastavujeme u cedule Arroyo
Incahuaschi - La Encrucijada. Na vrcholu kopečku hned vedle silnice
roste Gymnocalycium spegazzinii major. Po krátkém hledání ale bohužel
nalézáme jen několik rostlin. Je už špatná viditelnost a tak urychleně
hledáme nocoviště. Nalézáme skládku štěrku, která tomuto účelu
docela dobře poslouží. Je silný vítr a tak nám alespoň uschnou naše
stany, které jsou už dva dni mokré
 |
Gymnocalycium spegazzinii, Las Cuevas
23. 1. 2006 - Jelikož GPS ukazuje 3400 m, tak nám
nocování nedělalo již žádné větší problémy. Dnešní první dvě
lokality, Las Cuevas a Santa Rosa de Tasti (3300
m), jsou již plné Gymnocalycium spegazzinii major a jako doprovodný
kaktus zde roste P. umadeave. Nalézáme asi 35 cm kristátu. Bohužel,
květy jsou zde opět spíše výjimkou. Spegáči jsou většinou nízké s
typicky divokým otrněním, trny tmavé, pokroucené. Přejíždíme k Puberto
Tastil, Puberto Tastilkde je stejný výskyt kaktusové vegetace.
Po
krásné asfaltové silnici se přesouváme Údolím pasacan na další známou
lokalitu Quebrada del Toro. Zde jsou již spegazzini s kratšími trny a
nenalézám zde žádné větší rostliny. Při bližším prozkoumání okolí
rostlin nalézám velké množství malých semenáčků, což na předešlých
lokalitách rozhodně nebylo.
 |
Puberto Tastil a údolí pasakán
Poslední zaznamenaný výskyt
Gymnocalycium spegazzinii je El Tunal. To je oblast, kde je již větší
teplo a taky podstatně větší vzdušná vlhkost. Kluci se škrábou na
vysoký kopec a já prozkoumávám rovinky, kde předpokládám výskyt gymen,
čož se také v zápětí potvrzuje. Rostliny rostou v trávě , mají světle
zelenou epidermis a slabé přilehlé trny. Začíná drobně pršet a tak to
dnes vypadá na přespání opět v nějakém penzionu. Kolem nás je všude
okolo bujná zeleň.
 |
Campo Quijano, lokalina Gymnocalycium marsonerii
V městečku Campo Quijano vyhledáme místního autoelektrikáře, který se nám pokusí opravit
nefunkční stěrače. To se mu však bohužel nepodaří, ale je alespoň
solidní, že nechce žádné peníze. Dokonce nás doprovodí na místní
nádraží, kde je k mému údivu lokalina Gymnocalycium marsonerii.
Rostlinky rostou v pravidelně sekané trávě u kolejiště spolu s
Echinopsis sp. Je vidět, že místní kozy jim pravidelně ožírají těla a
tak některé jsou vícehlavé. Přesouváme se do Salty. Bohužel
již hodně prší. Stěrače nestírají, a tak obdivujeme našeho řidiče, jak
to již po tmě a ve velkém provozu zvládá. Salta je hlavní město
provincie a ceny v ubytovacích zařízeních tomu plně odpovídají. Až
napotřetí nalézáme cenově vhodné ubytování se sociálním zařízením na
pokoji.
 |
Salta
Pokračování příště…
část
1. | 2.
| 3. |
4. |
5. |
6. |
7. | 8. | 9.
|
