Duben
jsem procestoval v Mexiku, přiletěl jsem zpět tak tak, abych stačil
„odemknout skleníky“. Ale o tom je glosa na jiném místě, tak se věnujme
pohledům do sbírky. Tahle aprílová doba je už na květy hodně bohatá,
pro tentokrát se zastavme alespoň u třech kytiček.
 |
|
Thelocactus bicolor v. flavidispinus SB 427
Brewster Co.,Texas |
Prvním je Thelocactus bicolor v. flavidispinus SB 427, který sbíral
Steven Brack v okrese Brewster, v Texasu. Stejné místo prozradil i nám,
a tam jsem také v roce 1990 nasbíral něco semínek. Tehdy, na té pár
desítek km dlouhé cestě z městečka Marathon do Národního parku Big Bend
to bylo snadné. Na odpočívadle u cesty byly jakési ocelové „štafle“ po
kterých se dalo přelézt přes dost vysoký plot (asi místo WC). Na stráni
hned za plotem pak rostly stovky těchto krásných rostlin, ale i další
krasavci, například Echinocereus chloranthus v. neocapilus s krásně
bíle chlupatými semenáčky, Coryphantha hesteri, Ariocarpus fissuratus,
droboučká Mammilaria lasiacantha a další. Dnes už je této podívané
konec, žebřík byl odstraněn a přes plot se nikdo nedostane.
 |
|
Echinomastus durangensis SB 46, Conejo, Durango |
Echinomastus
durangensis SB 46, ten asi sbíral Steven už při své první cestě do
Mexika. Když jsem s ním v roce 1990 cestoval, říkal, že už je to jeho
45. cesta po Mexiku. Tato kytička roste v Durangu u osady Conejo,
poblíž roste i slavná Mammillaria theresae.
 |
|
Echinocereus inermis x baileyi |
Poslední
rostlinkou je krásný hybrid mezi Echinocereus inermis a E. baylei. Semínka
jsem svého času dostal od Josefa Buška, a když kaktusy rozkvetly, velmi
jsem byl překvapen jejich zvláštností. Nijak se nepodobají ani
klasickým triglochidiátům, ani reichenbachii, tedy skupinám, které byly
ke křížení použity.
A to mne přimělo, abych se na historii optal
samotného tvůrce hybridy. A Josef mi napsal:
„V roce 2000, když
mi vykvetl E. inermis z oblasti Moabu, Utah, USA, jsem chtěl získat
rostliny s větším květem a zároveň zajímavou intensivni barvou, jako
mají echinocereusy ze skupiny triglochidiatus. Květy u těchto
hybridních rostlin jsou všechny uniformní, intenzívně lososově růžové
barvy. Žádná rostlina nemá tu tvrdou červeň rostlin ze skupiny
triglochidiatus. Ovšem barva je tak nezvyklá, že svým tónem okamžitě
upozorní každého návštěvníka ve skleníku. Mne zajímal i další znak,
a to je krátkotrnost. Rostliny z výsevu z roku 2001 začinají tvořit
první odnože, a to znamená, že rostliny asi nebudou soliterní, jako je
tomu u E. baylei, ale budou tvořit trsy. Rostliny tohoto typu jsou
zajímavé i proto, že jsou plně zimovzdorné, proto je může pěstovat
každý laik na okně, aniž by potřeboval topení nebo skleník“.
Za měsíc nashledanou – Pavel Pavlíček
|
