12. 4. 1998 – Dvacátý pátý den - neděle. Ráno vyrážíme hledat naleziště Lophophora diffusa,
původně jsem je měl zavést na známé naleziště, kde jsem již jednou byl
a kde jsem Jardu před rokem poslal, ale někdy je kuře chytřejší než
slepice a šli jsme zcela opačným směrem, trochu zlobení a dokazování
si, kdo je větší mačo. I vše zlé může dopadnout dobře, omylem jsme
našli úplně jiné naleziště a musím přiznat, že bylo velmi krásné a z
tohoto pohledu bylo dobře, že se Jarda zmýlil.
Nalezli jsme ostrůvek ve středu řečiště, který byl doslova zaplaven difůzami. Rostliny Lophophora diffusa
zde rostly v trsech, které měly až padesát hlav, fotili jsme jako
strhaní a zavládla spokojenost na všech stranách. Spolu s nimi tam
rostly Mammillaria parkinsonii, Mammillaria elongata, Thelocactus leucacanthus v. schmolii, Coryphantha retusa.
Cesta
zpět a zastavujeme u vísky, která čítá tré obydlí, všechny špinavé
trička, trenýrky, ponožky atd. balím do tašky a tu dávám mexickému
„tatínkovi – chlapci“. Z domečku na nás koukají velmi prosebná očka.
Pavel do Mexika vzal bloky, fixy, bonbóny a tak vytahuje jedny s
posledních fixů a volá holčičku, která je bosá a má snad ty
nejchudobnější šatečky, které jsem v Mexiku viděl. Opatrně přicupitá k
autu, natáhne ručičku, vysekne pukrle a my uslyšíme to nejkrásnější
„grácias“ v Mexiku, tiskne si fixy a utíká domů. Asi nemají papír, ale
to v tomto okamžiku nemá žádný význam, my i děvčátko jsme prožili něco,
co se často neopakuje.
Pokračujeme
po HWY 120 přes Vizarón na odbočku na Zimapán. Zastavujeme se na místě,
kde jsem před třemi roky sbíral zajímavé bursery, ale už tam skoro
žádné nebyly, opět se přesvědčuji o vlivu kaktusoturismu na krajinu. O
tomtéž se přesvědčuju dál na km 17 u hřbitova, na kdysi přecpané
lokalitě Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens
je pusto. Ať hledáme , jak hledáme, tak nic. Před třemi roky tam byly
desítky a desítky rostlin. Ještě štěstí, že jsou kolem i jiná
naleziště, ale i ta jsou velmi zpustlá, našli jsme asi 20 rostlin, asi
jsou taky velmi zatáhlé. Z tohoto pohledu kašleme na naleziště Turbinicarpus pseudomacrochele a jedeme k „pressa hydraulica“ a pokračujeme na Zimapán.  Přehrada je velmi krásná a velká, projíždíme několika tunely. Přehrada je na místě, které kdysi bylo „přecpáno“ Echnocactus grusonii,
ale voda je pro Mexičany asi důležitější. Zimapán je krásné malé
městečko, typické staré Mexiko, nezbytné náměstí. Při parkování se nás
ujímá mladý a ochotný mexický policajt (je menší než já) s velkým
koltem. Nechá nás parkovat tam, kde se nesmí a jde nám ukázat dobrou
restauraci, vodí nás po městečku, našel nám místo, kde se prodávají
staré pohlednice, chodí s námi po náměstí a je vidět, že se s námi
vysloveně chválí před ostatními policajty. Kupujeme dárky a jedeme dál
na jih. Naše cesta směřuje do Baranca Tolantongo, kde jsou termální
prameny a termální koupaliště. Promotáme se Ixmiquilpánem a jedeme na
místo určení. Baranca Tolantongo je příšerně úzký a hluboký kaňon,
sjíždíme dolů po šílených serpentýnách až jsme dorazili.
Okolí je porostlé Cephalocereus hopenstedtii,
je to velmi působivé, je to vlastně „přes kopeček do údolí Metztitlánu“
a vegetace je zde velmi podobná. To proč jsme tam jeli je voda a
tobogán, tobogán je věc, zvláště když je pro mládež do dvanácti let.
Ještě, že neumím číst, jinak bych se musel před sebou
stydět, jdeme s Pavlem na tobogán, kolem samý děti, nacpal jsem se
do tý plechový roury a snažil jsem se nechat nést vodou, ale asi byl
malý tlak vody, nebo jsem zrovna v této chvíli vážil trochu víc, no
prostě mě ta voda ne a ne nést. Deru se tobogánem jako zkušený
jeskyňář, bojuju metr za metrem, voda se mi valí přes hlavu, připadám
si jako špunt v potrubí, ale najednou měl tobogán větší spád a špunt
povolil. Řítím se tobogánem rychlostí závodního koně a jsem vymrštěn
mezi šplouchající se Mexičany, dopadnu na dno a hrdě jsem se vztyčil,
vždyť jsem ten tobogán pokořil. Kolem se všichni smějí a já okamžitě
jdu pod vodu, trenýrky to tobogánování jaksi nepřežily.
Plaveme
a plaveme, pijeme pivo a pijeme pivo i něco na zub se našlo a je tma.
Koupeme se i za tmy. Místní hlídač tím není zrovna nadšen, ale brzo se
k nám přidávají i Mexičani, mají z nás divadlo. Další mexický fenomén,
koupání paní a dívek v Mexiku se koná tak, že na plavky si natáhnou
šaty a teprve potom se jdou koupat. Značně podnapilí vyjíždíme po
serpentýnách (cesta je tam tak šílená, že řidič nemůže jet střízlivý,
střízlivý řidič by tam nesedl za volant) a jedeme směr Pachuca. Stáčíme
doprava a spíme někde mezi políčky, která nikdo neobdělává.
Pozn. red. (Pavlíček):
Kupovité
lofofóry na ostrůvku v řečišti dostaly od pana Haldy jméno. Nedaří se
mi najít „Acta“, kde byly popisy publikovány, takže si nejsem jist, zda
to je L. diffusa ssp. kubesae nebo L. diffusa ssp. swobodaiana. Co však
vím zcela jistě, je fakt, že pár kroků od ostrůvku, o metr dva výše na
březích řeky, rostou difůzy naprosto odpovídající typu, jsou
jednotlivé, neodnožující. Pokládám za jisté, že difůzy na nízkém
ostrůvku v řečišti byly mnohem více a déle zásobovány vodou i živinami
z náplav, a bouřlivý růst měl za následek i nadměrné odnožování a
následný kupovitý (polštářovitý) růst. Jméno je tedy zcela na místě
považovat za nadbytečné.
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18 | 19 |
20
21 |
22 | 23 |
24 |
25 | 26
|
