8. 4. 1998 – Dvacátý první den - středa.
Když člověk nespí, tak brzo vstává, fotím východ
slunce a budí se i Jarda. Vydáváme se spolu na obhlídku
naleziště kalibanusů. Prodíráme se k nim děsným
chaparalem, ale konečně nacházíme co jsme hledali.
Rostliny mají přes metr v průměru a jsou i větší,
vylézám si na jejich vrchol, snažím se hledat semena nebo
malé rostliny, nic. Ještě nikdo tam nenašel semena a přitom
to je jedno ze dvou nalezišť těchto rostlin v Mexiku a
tím i na světě, životní cyklus těchto rostlin je velmi
zajímavý. Kolem rostou Thelocactus tulensis, Astrophythum
myriostigma var.tulensis.
Jedeme do Tuly, kde nakupujeme jídlo. V Tule
mají na hospodách nápis „ Vstup zakázán ženám a
nezletilým“. Vyjíždíme nad Tulu, kluci se jdou podívat
na naleziště Gymnocactus ysabele, které má být nad
kopcem s křížkem. Venku je opět hrozné vedro a já
raději zůstávám v autě, krmím se dělám si pořádek
ve svých věcech. Vrátili se s nepořízenou. Jedem zpět
přes město a jdeme se podívat na naleziště Ariocarpus
kotschoubeyanus var. albiflorus, přímo přes
rostliny jezdí nákladní auta, brzy tam nebude nic.
Jedeme po MEX 101, zastavujeme na km 103- Los
Ebanos, kde fotíme krásné Astrophythum myriostigma.
Je tam také Thelocactus conothelos. Pod kopcem je
zdechlý kůň, vedle cesty a nikomu to nevadí (bude tam ještě
za pár dní, nikdo si ho nevšímá). Mexičani mají velmi
zajímavý přístup ke smrti, nijak je nevzrušuje, na náměstí
leží chcíplý pes a nikomu to nevadí, nikdo si ničeho nevšímá,
smrdí strašně a oni nic. Pokračujeme do Jaumave, vjíždíme
do městečka a jedeme hledat Ariocarpus trigonus var. minor
( také horacekii). Roste za hřbitovem a
rostliny jsou velmi zatáhlé v zemi.
Zastavujeme v malé restauraci, jíme,
taky telefonujeme domů. Cena za hovor je podle minut, každému
z nás určujou jinou taxu za minutu i když voláme všichni
do stejného pásma, je to prostě Mexiko. Projedeme Jaumave a
jedeme na do Báňos Nogales, kde je řeka. Při cestě projíždíme
San Vincente, kde je typové naleziště Obregonia denegrii.
Rostou zde rostliny průměru až 16 cm.
Dojíždíme do Nogales a jdeme se koupat v řece,
je to fajn. Pereme si věci a pečeme maso. Večer je kouzelný,
ale jen do tý doby než jdeme spát. Potom přijede bagr,
auta a bagrujou a bagrujou štěrk z koryta řeky na
opravu silnice a my nespíme a nespíme, navíc jsou zde komáři.
Jen Pavel Pavlíček s bagrem soupeří hlasitým chrápáním,
ten člověk má spánek – začne chrápat 2 vteřiny před
ulehnutím a přestane až po sedmé. Navíc tvrdí, že ať
vstává, kdy vstává – budí se až po desáté.
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18 | 19 |
20
21 |
22
|
