Březen ve skleníku je ve znamení bouřlivého nasazování poupat a koncem měsíce nás už potěší i mnoho květů. Protože své kaktusy občasným pomlžením připravuji k vegetaci, ve skleníku to krásně voní a trny po navlhčení dostávají syté barvy. Takže i toto „předvegetační“ období má své kouzlo. Echinocereusy už mají nasazeno spoustu poupat, ale jeden, co byl blízko sklu a užil si více tepla, už krásně rozkvetl. A zrovna tady bych potřeboval poradit. Mám u něj totiž jmenovku Echinocereus aff. spinigemmatus, Sombrerete. E. spinigemmatus si představuju jinak, tahle kytička mi připomíná spíš E.
polyacanthus…
Zatímco většina druhů rodu Aeonium si je navzájem podobná jako vejce vejci, tento
miniaturní druh s pestrobarevnými a silně lepkavými listy je naprosto
nezaměnitelný. Pěstitelsky je to kytka nenáročná, ale dvě
podmínky je nutno dodržet, aby byla krásná a majitel z ní měl radost. První podmínkou je maximum světla po celý rok, aby drobné listy byly od konce
jara do pozdního podzimu strakaté v kombinaci zelené a fialovohnědé. Koruny pak bývají husté
a kompaktní, takže ve spojení s hnědými, drátovitými stonky vytváří zdání stromu, bičovaného
bočním větrem. Protože správný stromek má kvést, je třeba dodržet ještě druhé pěstitelské
pravidlo, kterým je u této rostliny z Kanárských ostrovů alespoň krátký odpočinek. Ideálním
místem k němu je chladnější prostředí a takřka sucho (jediná mírná zálivka postačí). Stačí jediný měsíc, nebo ještě lépe dva, aby se rostlina změnila takřka k nepoznání…
Z našich sbírek: Ladislav Kučera - Ústí nad Labem V ústecké části Střekov má ve svažitém terénu pěkný domek s rozlehlou zahradou a skleníky
přítel Kučera. S nápadem začít kaktusařit přišel jeho soused a tak kolem roku 1982 postavili
každý skleník. Soused ovšem bez řemeslnické důkladnosti, kdežto u Kučerů se budovalo hned
zpočátku pořádně, základy, armatury… Časem, když se naskytla příležitost koupit speciální
skla, dostavěl skleník do dnešní podoby, včetně předsíně a vykachličkování. To bylo kolem roku
1987. Sousedův skleník poznamenal čas a tak s kaktusařením skončil, ale to už měl přítel
Kučera spoustu kaktusů…
Napsali nám… Vážená redakce, v kaktusářských novinách píšete, že otiskujete všechno co za to stojí i to co za to nestojí. Přímo to s pěstováním nesouvisí, ale když jsem já začínal, chtěl jsem se o kaktusech dozvědět něco víc. A tak jsem pátral po literatuře. A nevěděl jsem ani co hledat. Teď po více než dvaceti letech už toho mám ke čtení dost, ale možná by začínajícím (a třeba nejen jim) pomohlo pár slov o kaktusářských knížkách. O knížkách, které mě nejvíc při pěstování těchto krásných rostlin pomohly…
50 let Klubu kaktusářů v Roudnici nad Labem Když byl v Praze ustanoven „Spolek pěstitelů kaktusu v R. Č. S.,“ (dnešní SPKS Praha), tak od počátku nebyl určen jen pro pražské členy a podstatná část členské základny byla ze širokého pražského okolí. Na seznamu zakládajících členů najdeme postupně šestici jmen pěstitelů z oblasti Podřipska (konkrétně z Lounek a Štětí u Roudnice n. L.).
Pod památnou horou Říp se kaktusy a sukulenty pěstují již hodně dlouho, proto je zcela samozřejmé, že zejména po II. světové válce dochází i v tomto regionu k rozmachu naší společné záliby. Klub kaktusářů při 5. ZO ČZS v Roudnici nad Labem vznikl po roce 1945 jako 11. v pořadí z těch, co později nezanikly
a v současné době vykazují nějakou činnost…
Pozvánka na Valnou
hromadu SČSPKS
Valná hromada Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů (SČS PKS) se koná v sobotu 11. října 2008 v sále č. 221 Domu kultury ve Zlíně. Program: 9.00 až 10.00,
Prezence účastníků, 10.00 - 12.00. Hlavní program jednání Valné hromady, včetně volby nového výboru Společnosti na další období, 12.00 -
13.30 Polední přestávka, 13,30 - 16.00 Blok přednášek cestovatelů (P. Malík, I. Žídek, R. Krajča). Organizační pokyny: Podle Stanov SČSPKS může každá členská organizace vyslat na Valnou hromadu libovolný počet delegátů, ale pouze jeden její zástupce má hlasovací právo. Doprava: Po příjezdu do Zlína zajeďte až do centra až k Domu kultury, kde je možné zaparkovat os. auta. Autobusové a vlakové nádraží je vzdálené do 5 minut chůze. Stravování: Obědy přímo v DK v restauraci FLIP nebo v rychlých občerstveních v nejbližším okolí…
Mexiko
2004 (12)
Den 23. - 8. 4. 2004 - Jueves - Ráno jsme zjistili, někteří pilní badatelé už s úsvitem, že místo, kde jsme kempovali je plné koček, tj. Ariocarpus kotchoubeyanus elephantidens, kvetou tu i Thelocactus leucacanthus. V 9.30 jsme vyrazili za posledním dobrodružstvím. Pressa de Zimapan, projíždíme skalami a tunely kolem obrovské přehradní nádrže, zásobárny vody pro Mexiko City. Nejdelší tunel měří 1 600 metrů. Nabíráme směr Ixmiquilpan. Hledáme v něm nejprve ubytování. Na předměstí nás láká za 80 peso hodinový hotel Paradais. Nakonec padla volba na Palacio Rey de Ixmiquilpan v centru města, v rohu prostorného obdélníkového náměstí. Cena 640 za sedm unavených dobrodruhů…
Ancistrocactus tobuschii Zdeněk Vaško, známý úspěšný pěstitel a cestovatel, poslal obrázek semenáčku Ancistrocactus
tobuschii, takto mu vykvetly semenáčky o velikosti 1-1,5cm. To je neuvěřitelné, co?
Semenáčky jsou necelé 4 roky staré a vykvetlo jich takto letos v předjaří asi osm. Mumie, ve
které se semena nacházela, byla nalezena v texaském pohraničí, takže jen těžko lze
odhadnout, kolik let tam v mrtvé rostlině čekala na vhodné podmínky k vyklíčení (a dostala je
až u Zdenka...). Všichni víme, že jen málokomu se podaří pravokořenné rostliny A. tobuschii s
úspěchem pěstovat, o to spíše je třeba smeknout…
Ochrana kaktusů proti sběratelům II.
Pod tímto odkazem
můžete najít celý text příspěvku, který byl v Novinách publikován v lednu 2004. Všimněte si úvahy pisatele o tom, že
za rok tu bude mnoho mumií. Poprvé jsem lokalitu navštívil v roce 1990, tehdy se Stevenem
Brackem a Mirkem Sladkovským. Všichni si pamatujeme na množství Ariocarpus fissuratus v.
lloydii, které na tomto kopci rostly. Vloni (2007) jsme na tomto místě s jinou výpravou byli
opět. Po dlouhém hledání jsme našli 3 rostliny a byli jsme velmi udiveni, hledali jsme důvod tak
neuvěřitelné devastace. Zdá se, že slova polského přítele, který vražedný nástroj našel a
vyfotografoval, se naplnila. Po uveřejnění příspěvku se mi tehdy ozvali svědci, kteří vědí, kdo
onen brutální „dloubák“ vyrobil. Škoda, že nemohu jeho jméno vyslovit, velmi by to zavánělo
pokusem o nečestný konkurenční boj. On sám to ale ví velmi dobře, a já mu můžu veřejně
sdělit – chlapče, jsi prase. Napadají mne ovšem příměry více expresívní, ale to už by tyto
stránky neunesly…
Sbírka Roman Pavlica
(3) Zima v novém (leč již teď malém) skleníku dopadla dobře. S rozvahou jsem uskutečnil první letošní zálivku, a s velikou radostí sleduji jak po zimě žíznivé rostliny nasály, co se do nich vlezlo. Neudržel jsem se a jedno slunné odpoledně si vzal do skleníku fotoaparát a udělal pár snímků. Jelikož nemám ve skleníku již nic jiného jak astrofyta, tak fota jsou tedy jen astrofyt :-)
Zvláště zajímavé jsou rostliny které se mi podařilo získat z kraje letošního roku a to Astrophytum asterias Superkabuto Kikko. Tato rostlina nejen že je vločkovaná jako Superkabuto, ale má navíc i typické boule jako „Kikko“, nejvíce známé u A. myriostigma Kikko (Kitsukow). Rostliny mám čtyři, s vizuálně drobným rozdílem…
Výstava - Benkovič Srdečně zdravím a děkuji za zásilku, moc se omlouvám, ale zatím jsem se nedostal k tomu, abych tak nějak podrobněji poreferoval o mých výstavách, je-li o čem vůbec dávati zprávu kaktusářské veřejnosti. Jsem kaktusář amatér, pouhých 15 let se trochu zajímající o tyto prazvláštní rostlinky a spíše na rozdíl od mnohých preferuju tzv. zelí. Těch kaktusů mám opravdu jen pár a většinou od kamarádů či nakoupených, protože - a to jistě znáte - když vlezu do květinářství nebo nedej bože jednou za čas do super či hypermarketu - a něco zajímavého tam uvidím, a zvláště pak když vidím, jak tam ty chudinky trpí a jak je tam trápí - viz nalepené slaměnky místo květů - tak neodolám a mnohé vysvobodím.
První série fotek je z naší loňské poslední výstavy v zahradnictví ve Vranovicích.
Poprvé jsem si vyzkoušel, jak vypadá výstava pod širým nebem, a vícekráte to opakovat nebudu bez zabezpečení alespoň nějakého zastřešení - hned první noc nám tak lilo,že jsem měl zalito - přelito na měsíc dopředu! Až pak nám dali nad expozici plachtu a ono celé další dva dny nezapršelo! Ale bylo to zajímavé…
Antálkova drobná poezie
Štěstí z neštěstí:
Dva milenci ve skleníku
Prováděli erotiku
Cereus ho zasáhnul
Proto pozdě vytáhnul…
10. ledna 2007 - Ráno se vracíme na křižovatku Los Membrillos. Chceme udělat průzkum vpravo od cesty, ale jakmile se chystáme přelézt drátěné zábrany, tak na nás křičí sedlák z blízkého statku, že to jeho pozemek a že tam nikoho nechce. Je to poprvé, kdy s tím máme nějaké problémy. Většinou se jen zeptají na účel našeho průzkumu a dávají nám souhlas s pohybem po jejich pozemku. Raději jedeme severně 1 km, kde již není na pozemek vidět. Jako vždy je i v této lokalitě jen stejná kaktusová vegetace jako v okolí. Krásné jsou zejména Gymnocalycium brachyanthaum…
Proč je rozumné vracet se na jedno místo opakovaně? Otázku, jež stojí v nadpisu mojí dnešní poznámky si klademe čas od času mnozí z nás. Dovolte
mi, abych vám krátce dovyprávěl příběh jedné z lokalit, kde opakované návraty přinášely
opakovaně zajímavé nálezy. Ta lokalita je u nás známá pod názvem La Paloma a nalézá se při
východních svazích Sierra de la Paila v mexickém státě Coahuila. Ten příběh začal v dubnu
1999, kdy jsme spolu s Pavlem Pavlíčkem a klukama hledali polozapomenutou cestu do nitra
pohoří k Valle de los Parreňos, náhorního údolí, kde kdysi dávno žili nejjižnější mexičtí Apači.
Domnívali jsme se tehdy, že by to mohl být klíč k lokalitě Mammillaria luethyi. Dnes to zní
směšně, ale tenkrát jsme všichni tak trochu tápali. Cestou k horám jsme jen tak pro pořádek
zastavili u jedné zříceniny a vyběhli na nedaleký kopeček s udivujícím množstvím velikých kristát
Ariocarpus retusus subsp. retusus…
Klubový časopis AZet
Při brněnském spolku ASTROPHYTUM je vydáván také klubový časopis AZet. Články, které v něm vycházejí, jsou následně vyvěšeny i na brněnském webu
http://www.astrophytum.cz. Tato webová stránka je velmi dobře vedena, doporučuji její pravidelnou návštěvu. Jako upoutávku dnes použijme článek od výtečného pěstitele, Jiřího Pavlíka.
ROUBOVANÁ ASTROPHYTA
U většiny druhů kaktusů, pokud to je potřeba, tak roubování se dá jaksi pochopit. Ale při pohledu na roubovaná Astrophyta mě naskakuje husí kůže jako bublinková folie. Přitom po internetu nabízené roubované japonské formy na Hylocereusu jsou přímo fascinující. Je vtom ale jeden háček…
Prvomájové otevírání skleníků v Chrudimi Opět – a už tradičně – se prvního
května v 10 hodin ráno potkáme na středověkém chrudimském náměstí u kašny, společně pozdravíme jarní sluníčko a pětiminutovou procházkou se projdeme k městskému muzeu, kde je připravena přednáška
Cesta do Brazílie za rostlinami rodu
Discocactus. Toto povídání ve slovenské řeči si připravil osvědčený přednášející
pan Milan Zachar. Poobědvat lze v restauraci v místě přednášky. Po obědě proběhne výměnná i prodejní kaktusová miniburza, která bude uzavírat prvomájovou akci „Otevírání skleníků“. Při té příležitosti se určitě chopí své příležitosti
echinocereusy…
Zájezd chrudimských kaktusářů na Ostravsko –
Schlezinger, Orlová Kdo zavítá na Ostravsko, neměl by minout sbírku pana Schlezingera. Jeho sbírka letitých kaktusů rodu Gymnocalycium fascinuje, ale sbírka jako celek není nudná, neboť obsahuje výstavní rostliny řady dalších rodů. Spolu s námi nakoukněte za dvířka zahrádky pana Schlezingera…
Sulcorebutia 2008 Kniha pojednávající o rozšíření druhů rodu Sulcorebutia, přináší mimo popis a fotografií všech známých druhů také návod na úspěšnou kultivaci tohoto velmi oblíbeného rodu pěstitelsky jednoduchých, miniaturních, pestrobarevně kvetoucích rostlin. Autorem je znalec bolívijské kaktusové flóry Ladislav Horáček, a kniha je logickým výsledkem 15 bolívijských cest za studováním jeho oblíbeného rodu. Exkluzivní vydání přináší 300 stran na kvalitní křídě, 230 barevných obrázků, 10 map, v závěru pak navíc i anglický překlad textové části. Vážení kaktusářští přátelé! Dnes jsem obdržel knihu Sulcorebucia 2008 v autorství p. Horáčka. Opět mne ujistila, že držet kvalitní knihu v ruce je nesrovnatelně větší potěšení, než DVD a jiné medium. Je to přesně to, co si já představuji pod pojmem odborná
literatura…
