Proč je rozumné vracet se
na jedno místo opakovaně?

Otázku, jež stojí v nadpisu mojí dnešní poznámky si klademe čas od času mnozí z nás. Dovolte mi, abych vám krátce dovyprávěl příběh jedné z lokalit, kde opakované návraty přinášely opakovaně zajímavé nálezy. Ta lokalita je u nás známá pod názvem La Paloma a nalézá se při východních svazích Sierra de la Paila v mexickém státě Coahuila.

Ten příběh začal v dubnu 1999, kdy jsme spolu s Pavlem Pavlíčkem a klukama hledali polozapomenutou cestu do nitra pohoří k Valle de los Parreňos, náhorního údolí, kde kdysi dávno žili nejjižnější mexičtí Apači. Domnívali jsme se tehdy, že by to mohl být klíč k lokalitě Mammillaria luethyi. Dnes to zní směšně, ale tenkrát jsme všichni tak trochu tápali.

Epithelantha unguispina

Cestou k horám jsme jen tak pro pořádek zastavili u jedné zříceniny a vyběhli na nedaleký kopeček s udivujícím množstvím velikých kristát Ariocarpus retusus subsp. retusus. Průzkum terénu byl krátký, neboť jsme se hrnuli dál do hor. Dostali jsme se až na dosah Valle de los Parreños, ale poslední část cesty byla nesjízdná a museli jsme se vrátit. Nocleh v řídkém borovém lese a zajímavá vegetace s trsy Echinocereus longisetus subsp. delaeti roztroušenými mezi stromy v jehličí byl jasnou pozvánkou do budoucna.

První, kdo se z nás odhodlal k návratu byl Pavel a podařilo se mu spolu s Vláďou Zatloukalem a Vaškem Jakubcem učinit zajímavý nález, který byl později popsán jako Thelocactus rinconensis subsp. palomaensis. To byla veliká odměna. 

Thelocactus rinconensis subsp. palomaensis, La Paloma

Já jsem se na náš starý flek vypravil o mnoho let později a to až v roce 2007. Byl únor a příroda ještě dospávala. Z dřívějška i z fotek kolegů jsem věděl, že zdejší epiška by měla patřit do okruhu Epithelantha unguispina a chtěli jsme si to s Vojtou Myšákem nově ověřit. Grzegorze Matuzsewkého pak lákalo poznat zblízka Thelocactus rinconensis subsp. palomaensis. a tak bylo rozhodování velmi jednoduché. 

Escobaria hesteri subsp. grata, La Paloma

Nejenže nás epiška překvapila svojí schopností kvést v růžových i žlutých tónech, ale nalezli jsme tam i jižní vzdálenou populaci Escobaria grata (dnes Escobaria hesteri subsp. grata). To byly naše dividendy pozdního návratu. Zdá se, že to je místo, které by mohlo ještě nějaké to tajemství vydat. Každý, kdo se do těch míst vypraví by na to měl myslet a popojít vždy o kousek dál, než ti před ním. Pomyslně či fyzicky a nezapomenout to praktikovat i na dalších „profláklých lokalitách“.

La Paloma, Sierra de la Paila (Coahuila)