Svého času, když se to ještě mohlo, jsme sbírali semínka Ariocarpus retusus subsp. scapharostroides
(PP 378, 7 km jižně od Las Tablas). Na stejném místě jsme v jiném roce
fotili i kvetoucí rostliny, kvetly jako jeden muž – všechny s květy
barvy plus mínus bílé. Nyní mi poslal přítel Zdeněk Vaško z Přerova
obrázek kvetoucí rostliny ze své sbírky, a podívejte se, jak krásně
růžově vykvetla. Poupata mají i další rostliny, ale květy už budou
docela určitě bílé. No, a nyní mi došla zpráva, že i další rostlina
vykvetla růžově. Tak – tomu moc nerozumím. Přitom tvar bradavek jasně
ukazuje na to, že se o subsp. scapharostroides zcela určitě jedná. Trochu jiná barva v květu ovšem není nic mimořádného, stává se to docela často, dokonce i u ariokarpusů…
30. 1. 2006 - Po ránu svítí
sluníčko a tam máme stany brzo oschlé. První naše zastávka
je v místech, kde bohužel došlo k úmrtí dvou kaktusářů.
Udělali velikou chybu, když je k nocování zlákalo koryto
řeky. Bohužel v noci pršelo, přišla záplavová vlna a už
se nedokázali vymotat se spacáků. Na lokalitě nalézáme Weingartia
lecoriensis, Alostera fibrigii a Mediolobivia steimanii.
Všechny kaktusy rostou opět na břidlicových výchozech nad
mostem. Jmenuje se to tu Quebrada Honda a je to často navštěvované
místo ihned u silnice. Přesouváme se k vesničce Padgaya,
známé to místo výskytu miniaturky Cintia knizeii.
Na podzim zde prý nalezli jen dvě rostlinky…
Z našich
sbírek: Václav Česal Brná administrativně patří k Ústí nad Labem, ale
fakticky je to pěkná vesnička táhnoucí se podél břehu Labe. Přímo
součástí rodinného domku je skleník a sbírka přítele Česala.
První echinopsis dostal v roce 1961, další kaktusy vyměnil za známky.
Prvních 50 rostlin měl na poličkách mezi okny, pak vyrobil
pařeniště ze starého gauče, potom foliovník a nakonec malý
skleník 4 x 2 metry v Sebuzíně. Od roku 1980 má sbírku ve stávajícím
skleníku u domu, který si v Brné pořídil. Vzpomíná na počátky,
kdy byl v zaměstnání s kaktusářem a svým prvním učitelem a
vyséval kolem roku 1970 tehdy vzácná astrophyta „čistou“
Fleischerovou metodou, tj. i s gumičkami pod víčka sklenic.
Postupně se kaktusářsky vyvíjel tak, že se specializoval na
gymnocalycia a jim
zůstal věrný. Ve sbírce jsou ovšem i jiné rody, mamilárie, ferokaktusy, ariokarpusy a další, je však skutečností, že gymnocalycia
převažují.
Substrát si nosí
z písčitého pole a pochvaluje si, že škůdce
téměř nemá, pouze proti „muškám“ občas
stříká Decisem nebo Actelicem. Zvláštnost
jsem však zaznamenal u vysévání. Ne v tom,
že používá výsevní aparát nebo, že vysévá
v prosinci, ale jako substrát používá rozleželou
bukovku z lesa nad vesnicí, kterou pouze
přeseje a nijak nesterilizuje. Semena namoří
Thiuranem a plíseň se mu ve výsevech
nevyskytuje. K příčině jsme se hovorem
nedobrali, jde prostě o zkušenost…
Mexiko
2004 (6) Den jedenácty - 27. 3. - Sabado. Ráno jsme usilovně
pročesávali kopec nad tábořištěm a našli pouhé tři
rostliny Thelocactus. Měly 21 žeber. Víc nic, kromě očekávaných
už popsaných druhů. Pročesávali jsme také chloupky na svých
končetinách. Lokality s pastvinami koz totiž ukrývaly i místní
klíšťata. V Mexiku otravují život teplokrevným živočichům
dva druhy těchto málo sympatických tvorů: malá pinolio
(srovnatelná s našimi co do velikosti i apetitu) a velká
garapata, která máte šanci ucítit, když se po vás procházejí,
ale když se nasají, lehčí povahy musí při pohledu na ten
krvavý pytel na své kůži omdlívat, pokud vás zcela přes
noc nevysají. Nás si vybrala za předmět svého zájmu naštěstí
pinolia. Vykroutil jsem dvě, stejně jako spolustanovník Luděk
a jedno pak Libor. Náš zájem byl ale soustředěn na stále
neobjevené teláče, a tak jsme to za Icamole směrem na
Monterrey zkoušeli na svazích vpravo od silnice znova…
Nic
tak člověka nepotěší, jako někoho cizího smůla. Místo toho medvídka si
představte pod padákem třeba svého šéfa, tchýni, Paroubka nebo Klause –
a hned je na tom světě veseleji. Klikni na následující odkaz…
Z
našich sbírek: Josef Červinka Březina je malebná vesnice nedaleko Rokycan,
kam se lze snadno dostat z dálnice Praha Plzeň. Zde má sbírku
ve skleníku na zahradě rodinného domku člen rokycanského
kaktusářského klubu Josef Červinka. O kaktusy měl zájem již
v době svého mládí, kdy bydlel v Praze a chodil do známého
obchodu u Laterny Magiky. Teprve po přestěhování do současného
bydliště však u něho tato záliba propukla naplno. Zásluhu na
tom mají dva místní kaktusáři pánové Veverka a Košař, kteří
ho přivedli do klubu v Rokycanech, někdy kolem roku 1981. Své
první kytky si pořídil od dalších zdejších známých kaktusářů
Palkosky a Majera. V roce 1982 postavil skleník a umístil tam
nakoupené semenáčky, tehdy hlavně astrofyt a ferokaktusů. Přítel
Červinka se nikdy nespecializoval, pěstoval vždy to, co se mu líbilo,
bez ohledu na momentální módní vlny. Tak je možno ve sbírce
spatřit rodovou i druhovou všehochuť
V malé vesnici Kyšice nedaleko Plzně má u krásného rodinného domu v
zahradě skleníky a kaktusy Miroslav Naxera. Další část jeho sbírky je
umístěna v Plzni v rozsáhlé zahradě. S kaktusy začal již jako kluk
kolem roku 1966, líbily se mu echinopsisy, s kamarádem pak sháněli
odnože, kde se dalo. Potom objevil pana Čečila, který prodával ve městě
v tržnici tehdy vzácnost Gymnocalycium mihanovichii, ale také kristáty
a další v té době těžko dostupné kaktusy. Zde nakoupil své první
„pořádné“ rostliny a vzápětí vyrobil předokenní skleník. Pak v Plzni na
zahrádce foliák a konečně kolem roku 1968 s otcem první „opravdový”
skleník. Potom přišel bigbít, vojna a zájem o kaktusy trochu opadl,
péči o ně zachraňoval otec. Na vojně však přítel Naxera oprášil
teoretické vědomosti a po návratu do civilu následoval
další skleník na zahradě. Tehdy začal nakupovat semenáčky i
semena od pana Calty. Když pak s manželkou plánovali
bydlení, stavěl zároveň s domem i skleník, což byla velká
motivace. Když stál dům i první skleník u něj v roce 1985,
následovaly skleníky další, každý rok jeden…
16. 4. 1998 – Dvacátý devátý den - čtvrtek.
Ráno odjíždíme do Xichu (čti Chiču). Jedeme přes San Luis
de la Paz do Caňada de Moreno. Odtud pokračujeme do Xichu.
Cesta je velmi dlouhá a je ve velké části ve výstavbě.
Jede se napřed hodně vysoko do hor a potom se spouštíme do
údolí Xichu. I když nahoře v kopcích je krajina celkem normální,
roste zde tráva, stromy (opět to vůbec nevypadá jako v
Mexiku), v údolí Xichu vládne sucho a vedro. Údolí se přehřeje
a teplota nemá kam uniknout, jen se akumuluje. Protože víme,
že kaktusáři nejsou v Xichu příliš vítání, tak se tam
snažíme zdržovat co nejméně. Nacházíme naleziště Strombocactus
pulcherrimus a Turbinicarpus alonzoi, je to poměrně
vysoko na skalách, které se drobí…
„Medovník”
— jemně otrněná forma Echinomastus mariposensis …když jsem jako malý kluk četl o této rostlině,
nazýval ji perem Vlasty Lukeše pan Brackenridge „pouštní krysou“. Dnes
bych si dovoloil podobně zažertovat a nazvat jej i „medovníkem“. Ale
konec srandy, tady jde o velmi zajímavou odchylku. Z několika cest po
severním Mexiku jsem si odnesl poznatky o dvou formách tohoto
echinomastusu, jedné šedivé s tvrdším otrněním a druhé medově zbarvené
s trny o poznání jemnějšími. S velikou pravděpodobností a s ohledem na
moje dva další nálezy poblíž hranice s Texasem, jdou obě formy spolu až
do Texasu (konkrétně do oblasti Big Bend).
Nejde tedy o geograficky odělené formy, ale o něco
trochu jiného. Formy spolu pravděpodobně nepřecházejí, jen
se střídají v krajině a s nimi i jejich společenstva. Takto
totiž cestuje hrubá forma Ariocarpus fissuratus spřízněná
se subsp. lloydii, kterou jsme nalezli i nedaleko od
lokality tohoto „medovníku“. Jsem přesvědčen, že brzy budeme nuceni
přehodnotit pohled na tzv. „přechodové formy“…
Pokud
bude křivka návštěvnosti stoupat i v budoucnu tak, jako v posledních
letech, pak se obávám, že zamykání budeme muset prodat někam, kde jsou
prostory dostačující. Počet prodejních míst stoupnul od minulého roku o
31%, všechna prodejní místa jsou pro rok 2008 vyprodána, a další stoly
už není kam postavit. Počet návštěvníků se oproti loňsku
zvýšil o 16%. Dorazily 3 autobusy německy mluvících návštěvníků,
nepočítaně bylo návštěvníků z Polska, kteří rozhodně převyšují počet
slovenských kaktusářů. Program započal již v pátek odpoledne,
kdy v hotelu Bohemia zasedala Redakční rada časopisu Kaktusy. Sezení
zahájil ing. Ivan Běťák. Další příspěvky přednesli předseda ing. Josef Odehnal, hospodář ing. Stanislav Stuchlík a Mgr. Petr Pavelka jako šéfredaktor.
Po jednání redakční rady zasedal výbor
Společnosti, který mimo schválení řady zpráv také projednal a
odsouhlasil udělení ceny Zlatý Alberto do držení ing. Josefa Odehnala,
který v průběhu příštího roku dosáhne krásné sedmdesátky.
Páteční večer probíhal ve znamení plného
obsazení dvou hostinců poblíž Pavlíčkových, a to restaurace Caribic a
nově otevřené restauraci Palma. V sobotu v 10 hod. byla odemčena burza a fronta návštěvníků rychle zaplnila sál.
Prodeje se účastnily i celebrity našeho kaktusářského života, namátkou jmenujme Jardu Chvastka z Frýdku-Místku…
