Ve sbírce jsou ovšem i jiné rody, mamilárie, ferokaktusy, ariokarpusy a další, je však skutečností, že gymnocalycia převažují.  Substrát si nosí z písčitého pole a pochvaluje si, že škůdce téměř nemá, pouze proti „muškám“ občas stříká Decisem nebo Actelicem.  Zvláštnost jsem však zaznamenal u vysévání. Ne v tom, že používá výsevní aparát nebo, že vysévá v prosinci, ale jako substrát používá rozleželou bukovku z lesa nad vesnicí, kterou pouze přeseje a nijak nesterilizuje. Semena namoří Thiuranem a plíseň se mu ve výsevech nevyskytuje. K příčině jsme se hovorem nedobrali, jde prostě o zkušenost.  Rostliny pěstuje nejraději pravokořenné, např. zde má krásnou Mammillaria theresae, po čtyřech letech pustil kořeny i seříznutý a nasucho nechaný letitý Echinocactus grusonii.  Přítel Česal je asi od roku 1970 členem kaktusářského klubu Ústí nad Labem. Spolkových akcí se účastní a je rád, že našli útočiště v ústecké ZOO, která jim umožňuje ve svém areálu pořádat i výstavy.  Vzpomíná na kaktusářské návštěvy jeho sbírky, třeba i na autobus, který sem přijel, nebo naopak na Libora Kunteho, který již jako malý kluk projevoval zájem o sbírku a překvapující znalosti.  Sbírka má něco přes 20 m2 a s dalším rozšiřováním již pěstitel nepočítá. Návštěvy přijme po předchozí domluvě a podle vzrostlých semenáčků soudím, že si zde lze i nějaký pořídit.  Nepochybuji, že díky upřímné povaze a kaktusářským zkušenostem bude přítel Česal tak výborným průvodem po sbírce, jako tomu bylo v mém případě. 
|
|
|
