Den jedenácty - 27. 3. - Sabado
Ráno jsme usilovně pročesávali kopec nad tábořištěm a našli pouhé tři rostliny Thelocactus.
Měly 21 žeber. Víc nic, kromě očekávaných už popsaných druhů.
Pročesávali jsme také chloupky na svých končetinách. Lokality s
pastvinami koz totiž ukrývaly i místní klíšťata. V Mexiku otravují
život teplokrevným živočichům dva druhy těchto málo sympatických tvorů:
malá pinolio (srovnatelná s našimi co do velikosti i apetitu) a velká
garapata, která máte šanci ucítit, když se po vás procházejí, ale když
se nasají, lehčí povahy musí při pohledu na ten krvavý pytel na své
kůži omdlívat, pokud vás zcela přes noc nevysají. Nás si vybrala za
předmět svého zájmu naštěstí pinolia. Vykroutil jsem dvě, stejně jako
spolustanovník Luděk a jedno pak Libor.
 |
|
Thelocactus rinconensis |
Náš zájem byl ale
soustředěn na stále neobjevené teláče, a tak jsme to za Icamole směrem
na Monterrey zkoušeli na svazích vpravo od silnice znova. Ale kromě
chřestýše, který chtěl pozdravit z bezprostřední blízkosti velitele
výpravy Pavla, jsme neviděli nic, co by vzrušovalo naše badatelské
duše.
 |
|
Chřestýš |
Chevrolet tedy vyrazil zpět na Minu. Po
několika kilometrech, v místě, kde umělohmotný kýbl na silnici varoval
všechny uživatele vozovky, že se za ním skrývá v asfaltu zhruba
třímetrový kráter, jsme zpomalili a v tom zahlédli na stráni u vozovky
rozkvetlé skvosty, jaké jsme dosud nepozorovali! Množství červených
květů (pozor – zde je v deníku chyba – autor si při dodatečném psaní deníku spletl místo s pozorováním lokality Thelocactus freudenbergeri v Grutas! Tyto rostliny kvetou spíše světle žlutě, některé se slabým nádechem do růžova!) - ano, byly to oni:
 |
|
Thelocactus rinconensis – silnice z Mina na San Antonio de Ariste
(Průměr cca 25 až 30 cm s 34 žebry!!!) |
Šplhaly
se zde po vápencových výběžcích, na omezené lokalitě, poměrně v hojném
počtu, vystaveny jižnímu slunci. Po přešťastném nálezu této populace
námi dlouho hledaných rostlin jsme pokračovali ke včerejším kočkám.
 |
|
Thelocactusem rinconensis v. freudenbergii |
Po kratší občerstvovací zastávce v Icamole jsme razili do Grutas de Garcia. Cesta překrásným pohořím nás vedla za Thelocactusem rinconensis v. freudenbergii.
 |
|
Thelocactusem rinconensis v. freudenbergii |
Projeli jsme kolem parkoviště u jeskyní, dál směrem k vápencovému lomu
a těsně před jeho branou pěšky do kopce vpravo. Tam nás uvítaly
nádherné kvetoucí rostliny teláčů. S nimi i obrovské Epithelantha micromeris,
vysoké až 10 cm a 7 cm v průměru.
 |
|
Epithelantha micromeris |
Byla to pastva nejen pro oči a
objektivy našich fotoaparátů. Pak se naše šťastná osádka chevroletu vracela na La Rinconada.
Ovšem hned za výjezdem ze soutěsky se opět šplháme vpravo do svahu a
nacházíme nádherně meruňkově kvetoucí Thelocactus rinconensis f. apricot! L: 25 50 545 - 100 32 242, n. v. 840 m.
 |
|
Thelocactus rinconensis f. apricot |
V
17 hodin pokračujeme na Rinconadu národním parkem Cumbres de Monterrey
(Vrcholy Monterrey). Entuziasmus z nalezení aprikotů se odráží na
našich budoucích činech: objednáváme si na ulici nedopečená pollos a
zapíjíme je neuvěřitelně drahým pivem. 538 pesso za kuřátka a 20 pesso
za jednu plechovku moku. Naštěstí to byla jediná daň takto špatně
zvoleného stravování. Jiné potíže nenastaly.
 |
|
Epithelantha micromeris |
Večer jsme zakufrovali,
směr Saltillo, pod železničním mostem, kde se křížila ještě jedna trať
pro železniční dopravu. Místo u řeky, kde se hlučně bavily i skupiny
místní mládeže, které tu užívaly víkend, nám poskytlo příležitost omýt
svá zaprášená těla. Horší byla noc „na perónu“. Některým z nás se v
noci zdál sen, že je přejel vlak.
 |
|
Astrophytum capricorne |
Den dvanáctý - 28. 5. - Domingo
Za
slunečného rána, cíl: na svahu nad kostelem La Rinconada odhalit další
teláče. A už po pár desítkách metrů stavíme, protože vlevo na svahu
vidíme další důkaz našich objevů: žlutě kvetoucí Thelocactus rinconensis,
L: 25 48 005 - 100 38 713, n. v. 770 m. Takhle tedy vypadá typová
rostlina, podle které byl následně popsán celý komplex poddruhů a
variet.
 |
|
Thelocactus rinconensis |
Za osadou El Fierron jsme v pravotočivé zatáčce obdivovali velká A. capricorne, Mammillaria melanocentra, M. pottsii. Kousek severně od obce La Rinconada, vpravo od cesty, naproti kopci s křížkem rostly opět T. rinconensis typ, L: 25 41 277 - 100 43 292, n. v. 1048 m.
 |
|
Astrophytum capricorne |
Vyrážíme směrem na Saltillo s cílem podívat se na Echinoffosulocactus multicostatus.
Po několika dnech cestování vypadají útroby Chevroletu značně
neutěšeně, tedy jak u koho. Velitel tam toho na přední sedačce a v
jejím okolí má vždy mnoho, počítač, fotoaparát a další potřebné i méně
potřebné věci, takže každou chvíli ztrácí a znovu nachází pásku na
lepení sáčků, GPS přístroj, baterie...
Křižujeme samotné město a hledáme podle GPS onu lokalitu E. multicostatus.
Nakonec směr nacházíme a náročným dvouhodinovým výstupem zdoláváme
vysokánský kopec 1775 m n. m. Výsledek - kromě nabrání kondičky -
nulový. Našli jsme jen jedinou mrtvou rostlinu, důkaz, že tu asi někdy
byly.
 |
|
Fouquieria |
A nyní směr La Paloma, Monclova. Opouštíme hlavní město
Coahuily, kde se v neděli nesmí prodávat alkohol. U silnice na La
Palomu navštěvujeme lokalitu s Mammillaria pottsii a Epithelantha micromeris
s bíložlutým květem. Její otrnění není tak sněhobílé, jak jsme
pozorovali v Grutas. Projíždíme La Palomou a dostáváme se do naprosté
divočiny. 500 metrů před lomem odbočujeme po prašce doleva. Za ruinami
dávné osady se dostáváme do malebného údolí sevřeného z obou stran
zvedajícími se hřebeny hor.
 |
|
Epithelantha micromeris |
Večerní průzkum nám potvrdil výskyt očekávaných skvostů: Ariocarpus retusus a Epithelantha micromeris. Libor, vraceje se z toalety, nám předvedl nádherného sklípkana rodu Eurypelma,
jehož velikost i barva nás překvapily. Večer jsme trávili družně u ohně
a bavili se historkami z pestrého života členů výpravy. Výchovně naučný
moment večera naplnilo notebookové promítání Václavových snímků z
minulých kaktusářských výprav. Večer doplnily i světelné efekty blesků
nad horami. Naštěstí žádná záplavová vlna nás přes noc nepřekvapila. pokračování příště…
|
