Skleník naruby

Po třech letech provozu bych rád nabídl několik zkušeností s trochu jiným typem skleníku než bývá obvyklé. Protože jsem v době, kdy jsem o povodních 2002 přišel o skleník i sbírku, kaktusy pěstoval už asi 30 let, nešlo než začít plánovat obnovu. Při rozvažování o stavbě jsem po zkušenostech se stále se rozrůstající sbírkou dospěl k následujícímu řešení problému se stěhováním části rostlin „na letní byt“ do pařenišť a volné kultury na jaře a na zimu zpět. Rozhodl jsem se trochu zariskovat a postavit skleník tak, že se ven nestěhují rostliny, ale odstěhuje se skleník nad nimi. Tak vznikla myšlenka jezdícího skleníku. Nevím, jestli je nová nebo objevná, ale nyní už má za sebou tři roky provozu a tak lze trochu hodnotit. Mým zaměřením jsou tvrdší kytky, to znamená že u mě nenajdete bílé mamilárky, ariáky a podobně. Z toho vyplývá, že rostliny které mají rády ranní rosu, trochu větru, občas přírodní déšť a plné slunce by mohly mít z mého nápadu užitek.

Vyšel jsem z osvědčené konstrukce zastřešení bazénů a u firmy dohodl drobné úpravy hlavně co se týká dveří a rozměrů konstrukce. Protože nešlo o úpravy zásadní, nepromítly se mnoho do ceny standardního zastřešení. Jako první variantu jsem zvolil rozměr cca 4,5m x 3,5m složenou ze dvou segmentů. Na předem postavenou podezdívku cca 50cm na terén pak dodavatelská firma během chvíle namontovala dovezenou konstrukci. Na zimu je možno vnitřní kolmé stěny obložit předem nařezanými deskami polystyrénu, (jejich šíře 50cm odpovídá vnitřní výšce skleníku), na čelo a vstupní stěnu instaluji ještě jednu slabou folii. Polykarbonát je pouze 8 mm dutinkový, pro úsporu nákladů s vytápěním lze použít silnější. Podle mě je ovšem důležitější celkové umístění skleníku, protože v zimě stačí jeden „pohled“ slunečních paprsků a topit se nemusí. Během třech minulých zim vždy stačilo jedno přímotopné těleso zapojené přes termostat nastavený na cca 6 stupňů.

Z pohledu rostlin lze konstatovat, že rostliny všech mých rodů prosperovaly lépe než v přetopených sklenících mé minulosti. Počínaje oroyemi a matukánami přes feráky až po ubelmanie a kopiapoe. Viditelně je lepší vytrnění a i škůdců ubylo. Jedině před zimou je třeba intenzivně jednou postříkat a vyhnat vše co chce zimovat společně s kytičkami. Otužuji od mlada stejně i výsevy a třeba mexičanům to vyloženě prospívá, velikostí jsou sotva poloviční, ale vytrnění je mnohonásobné.

V současné době už se začíná rýsovat plán na větší stavbu s centrální částí uprostřed a shrnováním z obou stran ke středu. Možná se někdo přidá a zveřejní svoje technické nápady pro naše kytičky.