16. 4.
1998 – Dvacátý devátý den - čtvrtek. Ráno odjíždíme do Xichu (čti
Chiču). Jedeme přes San Luis de la Paz do Caňada de Moreno. Odtud
pokračujeme do Xichu. Cesta je velmi dlouhá a je ve velké části ve
výstavbě. Jede se napřed hodně vysoko do hor a potom se spouštíme do
údolí Xichu. I když nahoře v kopcích je krajina celkem normální, roste
zde tráva, stromy (opět to vůbec nevypadá jako v Mexiku), v údolí Xichu
vládne sucho a vedro. Údolí se přehřeje a teplota nemá kam uniknout,
jen se akumuluje. Protože víme, že kaktusáři nejsou v Xichu příliš
vítání, tak se tam snažíme zdržovat co nejméně.
 |
Kostel v Xichu
Nacházíme
naleziště Strombocactus pulcherrimus a Turbinicarpus alonzoi, je to
poměrně vysoko na skalách, které se drobí, je to nějaká břidla. Po
včerejším dni jsem velmi oslaben, tak se nikde vysoko moc nevydávám a
rostliny jsem vlastně neviděl. Je to obdoba Meztitlánu, také v tomto
údolí (ale na protější straně údolí) rostou Bursera morelensis,
Astrohythum ornatum a Mammillaria geminispina, ale to děsné sucho tu
krajinu mění. Rád bych se tam znovu podíval, ale za normálních
podmínek, tedy asi na podzim. Vracíme se zpět a jedeme ještě kousek na
sever po Mex 57 a zabočujeme doprava za Venturou, asi 50 km od San Luis
Potosí. Jedeme ke kopcům, abychom našli solidní místo na spaní. Místo
nacházíme a vyrábíme jídlo, po jídle vypijeme všechno pivo, láhev
whisky a je asi jedenáct hodin. Jarda v tu dobu dostává křeče a je mu
moc a moc špatně, chce ať ho zavezeme do nemocnice. Všechno překotně
balíme a šupem jedeme s kopce k nejbližší protidrogové kontrole (na km
30), kde prosíme o pomoc, policie přivolává sanitu. Sanita za chvíli
jede po dálnici a přijíždí k nám. Vyrážíme do nemocnice v pořadí –
houkacící sanita, houkající policie a Pavel s Rudolfem (Honza jede s
Jardou v sanitě), jedou kolik jim síly stačí, vezou Jardu do nemocnice
v San Luis Potosí. Těsně při vjezdu do města nám ujíždějí a my nevíme
kam, trocha nervózní atmosféry, ale přece nás nemůže něco rozházet
(upozorňuju, že San Luis Potosí bude mít tak 2 milióny obyvatel),
chytám nejbližšího taxíka a necháme se vést k nejbližší nemocnici,
Pavel vyběhne do přijímací kanceláře a nikde nikdo, personál začíná
kmitat a sděluje mu, že zde Jarda není a bude asi ve státní nemocnici,
pokračujeme tedy dál a dostali jsme se konečně k nemocnici, kde je
Jarda. Taxik stál celkem 400 peso, to je asi 1600 korun. U nemocnice
nás čeká s úsměvem policajt a píše nějaký protokol. Řekli nám, abychom
vjeli do nemocnice, abychom se zeptali na Jardu, jedeme dovnitř.
Zjišťujeme, že je na áru a že probíhá základní vyšetření, je s ním
Honza a máme na něho počkat. Za chvíli přiběhne nějaký nemocniční
policajt s tím, že tam nesmíme stát a musíme před bránu, vedle
vrátnice. Je půl jedné ráno a my vyjíždíme před nemocnici, zahneme
doleva, vlastně do protisměru, ale to v této chvíli není podstatné.
Otevíráme si pivo a čekáme na Honzu. Za nějakou chvíli se objeví nějaký
podivný mexický policajt a že máme grande problema, nechce abychom měli
rozsvícené světlo v autě, když přijede policejní hlídka a ptá se zda
potřebuje pomoc, tak tvrdí že ne. Je nám to více než podezřelé. Napřed
chce 30 peso, potom 300 peso a pořád grande problema, že jsme jeli
opilí autem. Pavel mu vysvětluje, že jsme se napili až teď a že čekáme
na kamaráda co bude řídit. Dvě hodiny hádání a přichází Honza. On ten
mechulín uměl celkem dobře anglicky a Honza taky. Policajt je pořád
drzý a pořád něco chce, Pavel už značně nabuzený vybíhá z auta
ven, buší na plechovou bránu nemocnice a řve, že chce mluvit s grande
šefem policia, že buď ať nás zavřou a nebo ať jde ten hňup pryč.
Policajt se snaží přes Honzu vyhrožovat, že ať neděláme kravál, nebo
řekne, že jsme ho napadli a policajt ve vrátnici nemocnice mu to
potvrdí. Tak to byl vrchol, policajt zase otočil, že má Čechy rád a že
by chtěl aspoň pivo, nebo doutník, řekli jsme mu nasrat, a nastartovali
auto a ujeli jsme mu. Je kolem třetí hodiny ranní a projíždíme hlavním
náměstím. Na náměstí stojí velmi pěkná děvčata a je zcela jasné proč
tam stojí. Říkám Pavlovi ať je jen tak z recese zeptá na ceny, no to
jsme si dali. Hned mám jednu na klíně (sama si otevřela dveře auta) a
začíná smlouvat ceny. Co teď, snažíme se jí vyhodit z auta což se nám
daří až po chvíli a ujíždíme co nám benzín stačí. Jsme unavení a
snažíme se najít nějaký hotel, našli jsme, ale nemohli jsme nikoho
vzbudit, kdo by nám otevřel. Jedeme za město a hledáme místo na spaní.
Spíme na rovince vedle letiště, je tu strašný smrad, ale to nám je v
tuto chvíli jedno, až ráno zjišťujeme, že jsme na smetišti a 5 metrů od
našich spacáků hnije nafouklá mršina psa.
 |
Starý dopravní prostředek vystavený u silnice
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18 | 19 |
20
21 |
22 | 23 |
24 |
25 | 26 |
27 | 28 |
29 | 30
|
