15. 4. 1998
– Dvacátý osmý den - středa. Hned ráno jsme se šli podívat do botanické
zahrady Cante, zahrada je veliká, záměr byl určitě velkolepý. Jsou zde
shromážděny rostliny podle jednotlivých oblastí, je tu vysázeno i pár
burser. U vchodu se prodávají rostliny, jsou to semenáče
Leuchtenbergia, Mammillária, jsou tam Echeveria atd. Na konci zahrady
je skleník. Ve skleníku jsou kaktusy i sukulenty, kolem skleníku jsou
vysázeny rostliny do květináčů, ale i do volné země. Ve skleníku zametá
nějaká mexičanka co se nechce nechat vyfotit. Kytky jsou v dost
zuboženém stavu a je zde hodně mrtvolek, chybí tady odborné vedení, oni
mexičtí kaktusáři neví, že rostliny, když se nezlívaj, tak uschnou. Ale
přesto je zde pořád na co hledět, jsou tu obrovské telokaktusy a kupa
krásných astrofyt, ferokaktusů, turbinikarpusů, koryfant. Taky je zde
docela slušná sbírka burser, ale nejsou u rotlin jmenovky. Zajímavý
vztah tu asi byl mezi Glassem, který v minulosti této zahradě šéfoval,
a mezi zaměstnanci zahrady. U Mammillaria glassii je druhové jméno
znatelně vymazáno, to glassii někomu vadilo, ale nápis – pokud člověk
ví, co by tam mělo být napsáno, se rozluštit nechá. 
Jedeme do Mineral
de Pozos, kde hledáme poštu abychom mohli zavolat domů. Před poštou se
Jarda dá do řeči s jedním Mexikánem, který mluví dobře anglicky,
jmenuje se Abundo a pracuje jako námořník na rybářské lodi, která má
mateřský přístav v Seattlu. Náš dotaz zněl, zda by se nenašlo místo,
kde je voda na koupání. Řekl, že nás tam zavede a tak jsme jeli. Napřed
jsme se stavili u něho doma, jeho maminka nám nalévá pulque, je to moje
první ochutnávka. Pulque je bílá vazká kapalina, poměrně husté
konzistence, chuťově trošku jako burčák s vývarem z rýže a do toho
nějaká pálenice. Když piju čtvrtou dvoudecku, tak mi to začíná chutnat. Cesta k vodě byla poněkud složitá, přijeli jsme k starému stříbrnému
dolu San Pedro. U dolu je nádrž na vodu do které se čerpá voda ze
stříbrného dolu, čerpadlo, trafo, přívod vysokého napětí. Celé to
obsluhuje takový malý chlapík, kterého Abundo zná. S chlapíkem jsme se
hned skamarádili a já jsem dal starý rifle, které mu byly akorát. Zve
nás do své chaty (vypadá to jako lovecká chata), vynáší ven pušku
předovku a Jarda si vystřelí. V nádrži do které se čerpá voda je tak 1
m vody, chlapík přepne radostně čerpadlo (dostal nějaké to pivo) a vodu
v nádrži postupně přibývá, chvíli a je tak více než dva metry vody.
Děti už si dávno neplavou (oni neumí plavat), plaveme si jenom my. Čerpadlový dědek přináší vlastní pulque a já koštuju další. Nevýhodou
pulque je to, že do něj lezou mravenci a mouchy (pokud to pořádně
nezakryjete), takže nejprve ty proteiny pečlivě vyhazuju, ale později
je mi to úplně jedno, piju to i s proteinama a chutná to báječně. Bylo
velmi horko a tak dovádíme s místními dětmi, Pablo a Rodolfo jsou rázem
jejich kamarádi a ti malí lumpíci nám dělají samé taškařice. Vytahuju
krém na opalování, abych se nespálil, mažu se a najednou se ze všech
stran nathujou ruce a všichni malí Mexičani se chcou taky mazat, no
řekněte kamarádům, že to nejde, krém za pět set korun se rozplynul jako
by ani vůbec nikdy nebyl. Všichni ale byli spokojení a já taky. Konečně
nějaká ženská, která je ochotná s námi promluvit alespoň pár slov. Je
to místní učitelka Gloria Cantero Nuňez, Calle Alcalde 74, Pozos,
Guanachuato, C.P. 37910, Mexico. Snažíme se komunikovat a fotíme se
spolu. Mezi tím přijel rančer se svou rodinou. Děti přivázal do smyčky
lasa, každé na jeden konec a učí je plavat tak, že je pomocí lasa drží
nad vodou a oni plavou čubku, vrchol exhibice je zakončen tím, že svou
korpulentní manželku přiváže také na laso a to přiváže na větev stromu
nad vodní nádrží a ona se učí plavat, velmi působivé, samozřejmě se učí
plavat v šatech. 
Jarda s Honzou odjeli s Abundou a mu jme s Pavlem
zůstali bez vody, klobouků a oblečení, je nám čím dál tím víc horko a
začíná mě ze slunce bolet hlava, kdybychom věděli, že se budou tak
dlouho toulat, tak jsme si svoje věci vzali, po předvčerejším úpalu je
to značně nezodpovědné a jsem z toho trochu paf, že lze nechat kamarády
takto ve štychu, já bych to nikdy neudělal. Kluci nakoupili spoustu
věcí, abychom pohostili Abundovy kamarády, kteří přijedou večer (tak v
osm hodin), ale jsme v Mexiku a oni přijeli dvacet minut po půlnoci, už
jsme spali. Po šíleném odpoledním vedru jsem velmi unaven a vůbec se mi
nechce vstávat, Pavel ten nevstal vůbec. Snažím se být trochu redy,
hoši přivezli kytaru a své sestřenice, pěkně zpívají, Jarda se
rozplývá, ale mi se chce jen spát, ve tři hodiny je opouštím a jdu do
auta, ráno zjišťuju, že mám pořádný průjem, nevím zda je tomu vinna
pulque, nebo něco jiného.
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18 | 19 |
20
21 |
22 | 23 |
24 |
25 | 26 |
27 | 28 |
29
|
