Miroslav Naxera - Kyšice

V malé vesnici Kyšice nedaleko Plzně má u krásného rodinného domu v zahradě skleníky a kaktusy Miroslav Naxera. Další část jeho sbírky je umístěna v Plzni v rozsáhlé zahradě. S kaktusy začal již jako kluk kolem roku 1966, líbily se mu echinopsisy, s kamarádem pak sháněli odnože, kde se dalo. Potom objevil pana Čečila, který prodával ve městě v tržnici tehdy vzácnost Gymnocalycium mihanovichii, ale také kristáty a další v té době těžko dostupné kaktusy. Zde nakoupil své první „pořádné“ rostliny a vzápětí vyrobil předokenní skleník. Pak v Plzni na zahrádce foliák a konečně kolem roku 1968 s otcem první „opravdový” skleník. Potom přišel bigbít, vojna a zájem o kaktusy trochu opadl, péči o ně zachraňoval otec.

Na vojně však přítel Naxera oprášil teoretické vědomosti  a po návratu do civilu následoval další skleník na zahradě. Tehdy začal nakupovat semenáčky i semena od pana Calty. 

Když pak s manželkou plánovali bydlení, stavěl zároveň s domem i skleník, což byla velká motivace. Když stál dům i první skleník u něj v roce 1985, následovaly skleníky další, každý rok jeden. Za čas přes Kyšice začaly náklaďáky vozit popílek k zavážení lomu a zvýšila se prašnost, proto se pustil do výstavby skleníků opět na zahradě v Plzni, zase každý rok jeden. 

Dnes pěstuje kaktusy na celkové ploše kolem 120 m² a libuje si, že skleníků má tolik, takže může v každém z nich přizpůsobit podmínky přesně tomu rodu či druhu kaktusů, jak potřebuje. Pokud jde o oblibu rodů, již od počátku se nesoustředil na velkorody, jako např. na mamilárie, ale na kaktusy Chile, neoporterie, kopiapoe… 

Nejdříve rouboval a s povděkem vzpomíná na přítele Kůrku, který mu nezištně poskytl výborné know how. Měl rád astrofyta a tato láska mu zůstala dodnes, ale pěstuje též echinomastusy, nyní však již pravokořenné. Na pravokořenné rostliny se v současnosti soustřeďuje převážně. 

Ve sbírce jsem viděl v zásadě většinu rodů, a druhy v principu všechny „těžké”, ať už jde o Uebelmannia pectinifera, též však melokaktusy s nádhernými cefalii, Lobivia kupperiana, ale i některé mamilárie, parodie, zvláště nádherně vytrněné Parodia maassii, Parodia maxima, již zmíněné neoporterie, kopiapoe, echinokaktusy,  sklerokaktusy… 

Dnes se přítel Naxera zaměřuje hlavně na Echinocactus horizonthalonius – je to nevídaná kolekce roztříděná podle nalezišť, těžko mohu tu krásu popsat, to chce vidět. Tahle sbírka je vyhlášená a mně nezbývá, než rád tuto pověst potvrdit. Je opravdu na co se dívat a odcházet z té nádhery skvostných rostlin se určitě nikomu nechce, stejně jako mně.

Výsevy uskutečňuje přítel Naxera do výsevního aparátu v listopadu, používá labský písek a rašelinu, nesterilizuje, ale přestříká 6% peroxidem a Rovlanem, používá též Fundazol či Orthocid. Již po měsíci pikýruje a dává rostlinky zpět do aparátu. Po pikýrování již od počátku je 14 dní nezalije, otevřené krabičky pak přenáší brzy zjara do skleníku, nejprve pod stoly a po zhruba 14 dnech na police. 

Substrát pro rostliny používá, jak říká, „šlochot”, tj. říční písek, nadrcené cihly, zásadně i s prachem a jemnými částicemi, popel z ohýnku, zvláště kousky dřevěného uhlí, hydčický vápenec velmi hrubý, zahradní zeminu, vše musí být dost zrnité a propustné.

Hledal jsem příčinu úspěchu a zaznamenal jsem pár sousloví vyslovených mezi řečí a samozřejmě s nadsázkou: „Kaktus nemůže uschnout, může jen shnít”, „Zalévání bolí”, „Rostliny se nespálí, ale musím hodně běhat”, „Do skleníku rostliny stejných požadavků”, „Skleníky hodně otevřené”, „Držet kytky raději chladněji, nedržet je ve vlhku, jako se dříve pěstovaly notokaktusy”.

Jak řečeno, skleníky jsou hojně větrány, nemají většinou boční stěny, či jejich část, jsou z čirého skla a pokud teplota stoupne nad 35°C, pak je třeba je zakřídovat, ale při poklesu tepla rostlinám zase dopřát co nejvíce světla, tedy „běhat”, moc nezalévat, jinak rostliny nejsou kulaté, ale „okurkovatějí”, vytahují a nemají tak pevné a tuhé otrnění. 

Zalévání musí být individuální podle rodu, druhu i počasí, co skleník, to trochu jiné podmínky, ale vždycky hodně vzduchu a světla. Rostliny potřebují dost místa a tak zde neuvidíte kaktusy k sobě klasicky namačkané, mezi rostlinami i jejich květníky je dostatečný prostor, vzduch i světlo ze všech stran.

Přítel Naxera je členem klubu kaktusářů Plzeň. Návštěvy přijme po telefonické či e-mailové dohodě bez problémů, navíc je schopen a ochoten doporučit i další sbírky nebo návštěvníky do nich i doprovodit. Předpokládám, že nějaký semenáček, zde může příchozí získat.

Tato sbírka i hovor s jejím majitelem jsou skutečně mimořádným zážitkem. Nejen rostliny, ale i nefalšovaná láska k přírodě, kterou je tento mimořádný kaktusář prodchnut, neobvyklá otevřenost, vstřícnost a pokora musí podle mého názoru oslovit každého návštěvníka. 

Na  závěr zde rád vyřizuji poděkování od přítele Naxery jeho manželce, která mu svou tolerancí, pochopením i pomocí umožnila naplno se věnovat této ušlechtilé zálibě.