Americký deník aneb poprvé
v JA
- tak,
jak jsem to vnímal já, Martin Tvrdík, začánající gymnofil
- část 14.
30. 1. 2006
- Po ránu svítí sluníčko a tam máme stany brzo oschlé. První naše
zastávka je v místech, kde bohužel došlo k úmrtí dvou kaktusářů.
Udělali velikou chybu, když je k nocování zlákalo koryto řeky. Bohužel
v noci pršelo, přišla záplavová vlna a už se nedokázali vymotat se
spacáků.
Na lokalitě nalézáme Weingartia lecoriensis, Alostera fibrigii a Mediolobivia steimanii.
Všechny kaktusy rostou opět na břidlicových výchozech nad mostem.
Jmenuje se to tu Quebrada Honda a je to často navštěvované místo ihned
u silnice.
 |
Weingartia lecoriensis
Přesouváme se k vesničce Padgaya, známé to místo výskytu miniaturky Cintia knizeii.
Na podzim zde prý nalezli jen dvě rostlinky. Teď jsou pěkně napité a je
jich tu značné množství. Jen se při hledání musíme ohýbat. Rostou zde
jak beztrnné tak trnité rostlinky. Jako doprovodná vegetace se
vyskytuje Weingartia lecoriensis.
 |
Cintia knizeii
Při cestě do Potosí zastavujeme na občerstvení. Vpravo nad silnicí rostou krásné rostliny Wengartia westii spolu s všudypřítomnou Parodia masii.
 |
Weingartia westii
U Potosí už zase prší a je docela zima. Přesto fotografujeme
pohledy na město. Má prý asi 200 000 obyvatel a co je hlavní, je zde
výjimečně signál, tak si můžeme vyřídit vše potřebné.
 |
Potosí
Další dnešní lokalita je nově popsaná Mediolobivia odehnalii.
Bohužel těsně před skálou je rozvodněný potok, kde teče pěkně červená
voda. Do toho nikdo nepoleze a tak tuto miniaturku budeme muset oželet.
Na zpáteční cestě fotografujeme malého občánka Argentiny, který si na
polní cestě jezdí s plastovým vláčkem. Bohužel začne pěkně řvát a jeho
maminka nám začne nadávat. Ještě vidím, jak malému chlapečkovi
ukazuje, že musí sebrat kámen a hodit ho po nás. No jiný kraj,
jiný mrav.
 |
Lokalita Mediolobivia odehnalii
Ještě zastavujeme u vesničky Millares, kde vidím poslední gymna naší cesty. Hned na skále nad vesnicí roste Gymnocalycium zegarrae millaresii. Rostliny jsou to poměrně veliké do průměru 30 cm, na kolmých skalách jsou také Blosfeldia liliputana.
Čtyřicet
km před Sucre se sesunula na silnici obrovská masa zeminy a kamení.
Naštěstí jsou zde již buldozery a tak po ½ hodině čekání pokračujeme do
Sucre. Je to krásné město, staré historické centrum v dolíku a novější
část na okolních kopcích. Po přivítaní s Brianovou rodinou jedeme na
večeři do stylové restaurace, kde si na velikém roštu necháme
udělat steaky s hranolkama. Spíme v pracovně v rodinném domku na
podlaze. Venku nás spát nenechají, protože „co by tomu řekli sousedi“.
Hrozná noc. V místnosti je 5 koček a celou noc se baví tím, že na nás
skáčou ze sedací soupravy. Kočky se vyspí přes den, my těžko.
 |
Gymnocalycium zegarrae millaresii
31. 1. 2006 - Ta noc opravdu za moc nestála. Venca
má od kocoura počůraný spacák. My ostatní jsme díky bohu svá teritoria
uhájili. Paní domu připravila snídani, místní housky, pastu z avokáda,
máslo a kafe. Na vedlejší stavební parcele rostou v trávě Lobivia cinebarina.
 |
Lobivia cinebarina
Loučíme se s celou rodinou a odjíždíme do Sucre. Chceme
nakoupit nějaké dárky a kde jinde zažít atmosféru jihoamerického města,
než na místní tržnici. Jsou zde tři, my si vybíráme Campecino. Je to
směs stánků s oblečením a potravinami. Nakupujeme, fotíme, na hlavním
náměstí navštěvujeme kavárničku a místní museum historie města.
 |
Sucre
Okolo jedné hodiny vyrážíme směr Chocabamba. Nad městem
zastavujeme a fotografujeme hornaté okolí města. Ráno jsme v televizi
viděli, jak po deštích jsou všude veliké sesuny zeminy, po chvíli se o
tom přesvědčujeme na vlastní kůži. Naštěstí je na místě již potřebné
technika, tak se moc nezdržujeme a odjíždíme na Aicille. Kousek před
městečkem zastavujeme na lokalitě Sulcorebutia mentosa.
 |
Sulcorebutia mentosa, Aicile
Na skále jich je poměrně veliké množství. Venca nás
upozorňuje, že nás asi navštíví majitelka tohoto pozemku a bude chtít z
naší návštěvy něco vytěžit. Naštěstí se objevují jen místní kluci,
kteří nás pozorují s uctivé vzdálenosti. Bohužel světelné podmínky
neumožňují kvalitní fotografie. V městečku odbočujeme směrem na místní
nemocnici, projíždíme říčkou, která naštěstí nemá moc vody a vyjíždíme
na okolní kopce. Asi po 8 km nalézáme vhodné místo k nocování. Vše je
mokré, tak doufáme, že v noci nezmokneme.
 |
Nocování 31. 1. - 1. 2. 2006
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. |
5. |
6. |
7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. | 13.
|
|
