| 28. 1. 2006 - Naštěstí
v noci spadlo jen několik kapek. GPS ukazuje 3900 m, spaní nic moc.
Přejíždíme asi 30 km na lokalitku Wengartia neumanniana.
 |
Weintgartia neumanniana, Villazon-Berque
Rostlinky
jsou to opravdu krásné. Mají veliké řepovité kořeny a je jich zde
poměrně hodně. Rostou ve stejné břidlici jako Yavia.
 |
Weintgartia neumanniana, Villazon-Berque
Při zpáteční cestě
do La Quiaca zastavujeme bolivijci, který jde pěšky do města. Bohužel
ho nikdo nechce na klín a tak je místo jen na střeše.
 |
Villazon
Ono
mu to ale evidentně nevadí. Ještě zastavujeme u ohrady plné lam a
fotografujeme. Majitel si přijde k autu pro nějaký poplatek. Rád mu
několik drobných mincí dávám. Po příjezdu do města nabíráme u hydrantu
vodu.
 |
Villazon
Je plná larev komárů, ale alespoň
nebude snad závadná, když je v ní život. Stejně se musí převařovat. Při
přejezdu na Tarija se krásně koupáme v horské říčce, je sluníčko a
docela teplo. Krátce zastavujeme na svahu, kde roste Lobivia
lateritia.
 |
Lobivia lateritia
Další zastávka jsou perly Bolivie, Cieneguillas, Wengartia kargliana rostoucí spolu s Parodia slabaiana (P. occulta).
 |
Weingartia kargliana, Cieneguillas
Jsou
to opět nádherné miniaturky a říkám si , že to je super, je vidět v
přírodě. Na rozdíl od Wengartia neumanniana zde rostou ve zvláštním
načervenalém štěrku.
 |
Weingartia kargliana, Cieneguillas
Už se těším na poslední dnešní zážitek v podobě
Gymnocalycium cardenasianum armatum.
 |
Gymnocalycium cardenasianum armatum, Tomayopo
Je
to zároveň místo dnešního nocování. U Tomayapo odbočujeme z Pan
Americano a asi po 6 km Brian neomylně zastavuje u prvních gymen.
Nevydržím a hned letím na průzkum. Jsou to nádherné rostliny do
velikosti 20 cm. Mají husté propletené otrnění , světlé i tmavé barvy.
Stan si stavím, abych měl ten nejhezčí kaktus hned vedle. Fotek se z
ubývajícím světlem už moc neudělá a tak hlavní akce mě čeká až ráno.
29. 1. 2006 - Už se nemohu dočkat rána a s prvním rozbřeskem vyrážím za armatama.
 |
Gymnocalycium cardenasianum armatum, Tomayopo
Jsou
všude v okolí. Místo některých rostlin jsou jen prázdné jámy, vypadá to
dost smutně, když tak staré rostliny skončí někde v květináči. Nejsou
zde prakticky semenáčky a tak je těžké odhadnout, jak lokalita v
budoucnu dopadne.
Vracíme se na Pan Americano a přejíždíme k
cementárně, kde odbočujeme k vesničce Carrizal, známé to lokalitě
Gymnocalycium cardenasianum. Po cestě míjíme hliněné stavby, ve kterých
žije většina chudých bolivijců.
 |
Cesta na Carrizal
Asi po 40 km , hned za vesničkou zastavujeme u malého hospodářství a vyrážíme na svah.
 |
Cesta na Carrizal
Postupně zde nalézám Gymnocalycium cardenasianum beztrnné i s dlouhými trny.
 |
Gymnocalycium cardenasianum, Carrizal
Některé
rostliny jsou v květu. Jsou podstatně menší než u Tomayapo. Vyskytují
se zde společně s červeně kvetoucí Lobivia lateritia.
 |
Gymnocalycium cardenasianum, Carrizal
Opět
se vracím na hlavní silnici. Před San Pedro je výběrčí mýtného. Přes
silnici je natažen několikrát navazovaný provaz, který vede do buňky.
Tam sedí policajt, který když dostane zaplaceno, tak aniž by vstával,
jen povolí provaz a může se jet dál. Silně to připomíná Svěrákův film
Tři veteráni. Ještě fasovat plácačky na mouchy a je to přesně ono. Už
alespoň vím, kam na tyto náměty pan Svěrák jezdí.
V San Pedro
odbočujeme u vinařských závodů a vyjíždíme na skálu nad městem. Rostou
zde trsy Weingartia cintiensis, Parodia roseoalba a Lobivia lateritia.
 |
Weingartia cintiensis
Zpočátku
mám problémy tyto rostliny odlišit. Je určitě pravda , že některé
stanoviště má vliv na celkový vzhled rostlin. Po chvíli mi však je již
vše jasné. Z této lokality jsou krásné pohledy na okolní kopce. Bohužel
proti světlu, tak z focení asi nic nebude. V Camargo nakupujeme
gasolinu, banány a chleba. Za 8 velikých banánů platím 2 boliviány, což
je 6 Kč. Večeříme v jedné z místních restaurací a nocujeme kousek odtud
na staveništi nové Pan Americano u vesničky Causa. Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. |
5. |
6. |
7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12.
| 
