Den 23. - 8. 4. 2004 - Jueves
Ráno
jsme zjistili, někteří pilní badatelé už s úsvitem, že místo, kde jsme
kempovali je plné koček, tj. Ariocarpus kotchoubeyanus elephantidens,
kvetou tu i Thelocactus leucacanthus.
 |
| Thelocactus leucacanthus |
V 9.30 jsme vyrazili za posledním dobrodružstvím.
Pressa de Zimapan, projíždíme skalami a tunely kolem obrovské přehradní
nádrže, zásobárny vody pro Mexiko City. Nejdelší tunel měří 1 600
metrů. Nabíráme směr Ixmiquilpan. Hledáme v něm nejprve ubytování. Na
předměstí nás láká za 80 peso hodinový hotel Paradais. Nakonec padla
volba na Palacio Rey de Ixmiquilpan v centru města, v rohu prostorného
obdélníkového náměstí. Cena 640 za sedm unavených dobrodruhů, to je OK.
 |
| Skupinové foto u přehrady Zimapán |
Po ubytování a po obědě vyjíždíme za posledními kaktusy směr Tolantongo. V plánu je potvrzení lokality Echinocereus pulchellus.
Za El Cubo, všude samá pole s agave, na rovince stavíme u prvního
elekrického sloupu. Hledáme v úzkém travnatém pruhu mezi silnicí a
agávovým polem... L: 20 37 033 / 99 02 369, nadm. výška 2116 m. Vidíme
a jásáme. Na této nepatrné, asi 50 metrů dlouhé a čtyři metry široké
zatravněné ploše září červené květy pulchellů.
 |
| Echinocereus pulchellus var. Tolantongo |
Těla rostlin nebyla téměř vidět a kdyby kaktusy
nekvetly, těžko bychom je hledali. Některé mají plody, ale semena jsou
ještě nezralá. Lezeme po čtyřech a fotíme miniatury jak pominutí. S
nimi nacházíme stejně zavrtané Mammillaria semperviva.
 |
| Echinocereus pulchellus var. Tolantongo |
Pokračujeme dál na starobylý Cardonal. Kopec na
lokalitě je porostlý fosuláčema. L: 20 36 320 / 99 06 078, nadm.
výška 2028 m. Nalezli jsme i semena Echinoffosulocactus spec. Sauz 1. s bílým květem s proužky a také Ferocactus latispinus.
Svah kopce byl bohužel „kultivován“ místními pěstiteli, kteří se
specializovali na výrobu pulque - nápoje z agáve, něco jako český
burčák - které se prodávalo u silnice na každých pár metrech. Proto
vyšší kaktusy (hlavně nádherně vytrněné velké ferokaktusy) byly
nemilosrdně vykopány a vyhozeny na hromady vedle cesty.
 |
| Překážející Fercactus latispinus |
Na takto zdevastovaném svahu rostly už pouze
zmíněné fosulokaktusy a koryfanty. Pavel se zajímal i o živočišné
zastoupení na této lokalitě a podařilo se mu vyrušit z klidu pěkného
rezavého štíra.
 |
| Nespokojený štírek |
Protože byl štír velmi podrážděn, byl skvělým
terčem objektivů našich fotoaparátů. Lokalita měla ještě jednu
nepříjemnost: je hustě pokrytá porostem jakési Microopuntia.
Tato rostlina propíchne i silnou koženou podrážku, nalepí se na boty
zespod i kolem obvodu podrážky a může způsobit nepříjemné zranění.
Opouštíme lokalitu se smíšenými pocity ze stovek zničených rostlin z
nichž každá by v naší obchodní síti stála kolem tisícovky. Na cestě
zpět odbočíme ještě směr Sauz po asfaltce a po cca třech kilometrech za
bílým pahorkem se dáváme praškou vpravo. Opět vidíme fosuláče s květy
bílými i růžovými, proto je označujeme Echinoffosulocactus spec. Sauz 2. L: 20 36 320 / 99 06 078, nadm. výška 2028 m.  |
| Večeře v Ixmiquilpan - neukecali ji (1) |
Večer pak na hotelu ve znamení balení. Poseděli
jsme v hotelové kavárně, kde se trochu bilancovalo. Před večeří jsme
ale navštívili zdejší tržnici. Nejpilnějším nákupčím byl Libor, který
pilně nakupoval semena paprik. Setkali jsme se též se sympatickou
prodavačkou kuřat, která vládla anglickým a francouzským jazykem.  |
| Večeře v Ixmiquilpan - neukecali ji (2) |
Večeře v hotelu byla mizerná. Obsluha byla oděná do
teplákových souprav a kvalita jídla tomu také odpovídala. Největším
problémem pro ně však bylo spočítat útratu každému zvlášť.  |
| Večeře v Ixmiquilpan - šofér Vlastík bilancuje počet vyprázdněných plechovek |
Den
24. (poslední) - 9. 4. 2004 Viernes
Ráno balení, návštěva chrámu na
náměstí a pak v 10.00 vyrážíme směr Mexiko De Fe (Distrito Federal). V
protisměru dálnice jsme byly svědky permanentní zácpy, protože o víkendu
samozřejmě vrcholil Santa Semana, velikonoční sváteční týden. Ten pro
Mexičany neznamená ozdobení vajíčka a hodování. Znamená nasednout s
rodinou do auta či jiného dopravního prostředku, opustit město a jet k
moři.  |
| V Mexico City Pavel fotografuje hlavně lidičky... |
Mexiko nám nabízí své poklady, jako by vědělo, že ho
zakrátko opustíme: naskýtá se nám úžasný pohled na zasněžený vrchol
Popokatepetlu (Kouřícího muže) a jeho souseda Ixtaxihuatl (Ležící
ženu). Tento pohled bývá většině návštěvníků Mexika odepřen, protože
hory jsou permanentně zahaleny oblačností. Hlavní město bylo téměř
vylidněné, hlavní avenue jsme projížděli bez problémů až k tržnici
Balderas a centru Zocalo. Tržice, kterou jsme navštívili, byla také
prapustá, bohužel nabízený sortiment se víceméně opakoval a jeho
umělecká hodnota byla leckdy problematická. Ale pár pěkných věcí pro
své drahé jsme vybrali a měli z toho dobrý pocit.
 |
| Flašinetář seňor Pedro |
Na Zocalu jsme
byli vtaženi do rytmu indiánských tanců, které tam právě slavnostně
opeření původní obyvatelé Mexika provozovali. Majestátná katedrála
hlavního města tomu dodávala nezapomenutelnou atmosféru. Potom lehká
večeře z rybího masa a odjezd na letiště. Loučení s pilotem Vlastíkem:
Díky, že ses nikdy nenechal vyhecovat ani námi, ani mexickými
policajty, ani úrovní cest. Díky, žes nás dovezl tam, kam jsme chtěli a
bezpečně. Díky za to, žes byl jedním z nás.
 |
| Strážce parkoviště u tržnice Art – Balderas |
A
teď už jen uniknout nástrahám všech kontrol a přečkat dlouhá čekání na
letadla. Během letu se snad každému z nás odvíjel v mysli film našeho
společného mexického putování. Myslím, že každý z nás dospěl ke
stejnému závěru: Stálo to za to! Díky!
 |
| Je hrdá na to, že je Mexičanka |
Konec seriálu část 1 |
2
| 3
| 4 |
5 |
6 |
7
| 8 | 9
| 10
| 11
|
