MEXIKO 2004 (3)

Ariocarpus kotschoubeyanus

A pak krátká zastávka na – 7. lokalitě v obci Miguel Hidalgo: Fascinující květy Echinocereus penthalopus a varírující Mammillaria uncinata.

Echinocereus penthalopus

8. lokalita jižně od Tuly, směr Francisco Madero. Na hřebenu kopce nacházíme Ariocarpus agavoides f. zachari. Nejvíce zamaskovaný kaktus, koukají mu jen konce tuberkulí. Lezeme po kolenou a loudíme z jejich lůna špičkou nože nějaká semínka.

Ariocarpus agavoides f. zachari

Dál pokračujeme do Tuly, Mekky kaktusářů. Nakoupili jsme vodu, prohlédli náměstí a vystoupali autem za město. – 9. lokalita: Za vrakovištěm aut zahýbáme doleva. Vystoupíme na udusaný jíl, kolem nás odpadky a po pár krocích mi Pavel ukazuje zázrak. V hlíně před námi se rýsují geometrie Ariocarpus kotschoubeanus v. albiflorus. Snažíme se rychle vydloubnout nějaké to semínko, a protože se nalézáme na velmi horké půdě vyhlášené lokality a kolem je dost zvědavých očí, místo rychle opouštíme.

Odpoledne vjíždíme do hor Sierra Madre Oriental. Začíná pršet a my na klikatící se silnici ukrajujeme trpělivě další kilometry, jež nás dělí od vytouženého Jaumave. Před cílem se zastavujeme ještě na večeři: tužší grilované maso a „zkumavky“ piva v nás zanechávají rozpačitý dojem. Vjíždíme do kaktusářsky profláklého Jaumave a pak instinktivně - a taky pomocí rad domorodců., kteří opakovaně říkají doprava a ukazují doleva - nacházíme už za tmy vytoužený cíl dnešní cesty – Los Nogales.

Den šestý - 22. 3. Lunes

Romantickou krásu místa jsme mohli obdivovat až ráno. Náš kemp se nacházel na palouku obklopeném horami, ráno pokrytými mlžným oparem. Po koupeli v teplém prameni Rio Guyalejo a střídmé snídani jsme se vydali na naší 10. lokalitu Obregonia.

Obregonia prosí o soucit

Po jejím nalezení jsme byli v šoku: cca 3 km podél cesty a pás 50 metrů vlevo od ní, to celé buldozery strženo kvůli těžbě štěrku. Na vzniklých haldách a rozvalinách byly roztroušeny Obregonia Cites 1 „břichem“ vzhůru.

Obregonia - ochrana přírody na mexický způsob

Prostě ochrana přírody na mexický způsob. Dál v porostu ve svahu rostly tyto královny kaktusové říše a my jsme věděli, že tudy někde kráčel jejich objevitel Vojtěch Frič.

Obregonia – tahle ještě přežívá - ale jak dlouho…

Pokračovali jsme k nové lokalitě, kde měla být především astrofyta. 3-4 km za Jaumave za hospůdkou vedle silnice odbočujeme na 11. lokalitu. Nacházíme Ariocarpus trigonus minor, Coryphantha delicata, Ferocactus echidne, Neolloydia conoidea, Mammillaria klissingiana.

Nezbytná fotografie na obratníku Kozoroha – fotíme se všichni u té nevzhledné  žlutě natřené koule

Kousíček za Jaumave probíhá obratník Kozoroha – jako důkaz toho, že jsme stanuli na obratníku.

Nejhezčí člen výpravy – Vláďa Basovník se přirozeně vyfotil  ještě i jako sólista

Nezdar z absence astrofyt (zřejmě je už vysbírali místní lovci a prodavači u silnice) jsme rozptýlili v hospůdce u silnice. Pivo a družný hovor s domorodci nám nejen vyžehlily vrásky, ale domluvili jsme i případný nocleh na pozemku patřícímu majiteli provozovny. Po slibu, že večer bude kytara a možná ještě něco, vydali jsme se horskými silnicemi olizujícími obratník za dalšími objevy. Běh na 12. lokalitu odstartoval Vláďa Basovník tvrzením, že je tam Turbinicarpus pseudopectinatus. Naše zpocená těla po strmém výšlapu ovanul studený větřík na vrcholu, turbiňáky však pro nás zůstaly neviditelní. Ale co jsme viděli – krásný exemplář Myrtillocactus geometrizans – a pod ním se nechal zvěčnit vedoucí výpravy, Pavel Pavlíček.

Dominanta nad Pavlem

Po několika kilometrech autem opět stoupáme vlevo od silnice na 13. lokalitu, 1 km před vesnicí Echido San Felipe. Nacházíme Thelocactus conothelos garciae. Jsou tu také:

Echinocactus grandis

Ferocactus steinesii pillosus

Mammillaria podobná centricirrha

a samozřejmě i všudypřítomný Echinocactus horizontalonius

Dále se nám nedaří najít Thelocactus tulensis, a tak nabíráme zpáteční směr na Jaumave. Před ním se šplháme na strmý kopec - 13. lokalita, kde rostou nádherná Astrophytum myriostigma. Našlo se i pár semen. Po celodenním hladovění převládl ve výpravě názor, že by to spravili tři „takósky“. Hospůdka v Jaumave, přímo u silnice, nám zvýšila apetit, takže se nakonec hodovalo kuře a další zdejší speciality.

Těsně před setměním jsme se vrátili na domluvený nocleh, pod přístřešek betonové terásky, kterou nám majitel hospůdky nakonec nabídl. Nebylo to zrovna nejpohodlnější, ale na tuhost zdejšího betonu jsme se snažili připravit konzumací piva z bachratých sklenic Familiar Caguama. Došlo i na zpěv při kytaře a vděčné historky ze života. Úsměvné dobrou noc zakončilo těžký den pěti českým dobrodruhům. Ten šestý měl přece jenom „něco navíc“. Byl to Václav. V noci ho navštívila jedna zdejší osamělá dušička, která hledala teplo a pochopení lidské bytosti. A tohle sotva měsíční štěně rozpoznalo svým instinktem naprosto neomylně, že Václav je ten pravý.

pokračování příště…