Den sedmý - 23. 3. Martes
Ráno
jsme smočili svá těla v potoce protékajícím pozemkem, pojedli polévku,
rozloučili se s několika bratry rozvětvené rodiny majitele a vyrazili
vstříc dalším dobrodružstvím.
 |
|
Nálevna MI DELIRIO |
14. lokalita směr z Jaumave na CD Victoria za mostem. Namísto anoncovaných astrofyt nacházíme Ariocarpus trigonus.
CD Victoria nás nakrmila a umožnila odeslat SMSky. Zaparkovali jsme u
nálevny s názvem „Mé delírium“ s nápisem na dveřích „Zákaz vstupu ženám
a mladistvím“, obstarali nákup potravin a tekutin a vydali se do
další pustiny ke zvedajícímu se masivu Sierra Chiquita.
 |
|
Ariocarpus trigonus |
Cestou
za Garza Valdez jsme na pokyn náčelníka Pavla odbočili na cestu vlevo,
cca po 2-3 km jsme vystoupili na pahorek, který byl vidět už z
křižovatky, na níž jsme odbočovali. Tento pahorek znamenal zcela novou
neprozkoumanou lokalitu GPS 2432422 - 9919860 Garza Valdez. Nacházeli jsme početné populace Ariocarpus trigonus a Ancistrocactus megarhizus.
 |
|
Ancistrocactus megarhizus |
Vrátili
jsme se zpět na zmíněnou křižovatku cest a pokračovali dále na Garza
Valdez. Terén se stával stále zelenější. Campovali jsme na překrásném
místě GPS 2428127 - 9912285, pod námi u cesty tekla říčka, nádherně vrytá do bizarního podloží skal, nad námi ve svazích dominovaly sloupy Pilosocereus podobný palmeri.
 |
|
Pilosocereus sp. |
Večer
nás také navštívil majitel ranče, jeho kolt visel proklatě nízko a svým
kovbojským výrazem nám dal jasně najevo, že z nás radost nemá, ale když
už jsme tady..., a doutníček ho taky potěšil. Povečeřeli jsme vydatnou
polévku z kuchyně šéfkuchaře Václava, popili pivko a pokecali u ohně.
Noc byla velmi teplá.
 |
|
Pilosocereus sp. - detail |
Den osmý - 24. 3. Miercoles
Ráno jsme po 8. hodině vypadli a po několika stovkách metrů obdivujeme na lokalitě EL Saucillo GPS: 2429054 - 9908582 Thelocatus schwarzii, Neolloydia conoides, Mammillaria sp. zelená a bílá, Echinocereus pentalophus.
 |
|
Thelocactus schwarzii |
Pokračujeme
do hor přes vesnici San Rafael, kde nám chlapec na kole radí směr další
cesty. Jeho nápadnou výbavou byl také prak. Zřejmě si vyjel na něco
dobrého k snědku. Po cestě jsme opět obdivovali erozí obnažená hluboká
říční koryta vrytá do terénu a propadliště. Na úrovni terénu se mnohdy
držely jen ostrůvky tvořené kořenovým systémem zakrslých akácií, které
trůnily v jejich středu. Jejich kořenový bal byl vlastně kolem osy
obnažen, jako ve školce při vyzvedávání dřevin z volné půdy. Jak
jednoduché by bylo sbírat v Mexiku yamadori!
 |
|
Thelocactus schwarzii |
Projeli
jsme vískou Nuovo Prado a vjeli do La Garcia. Dále jsme pokračovali na
San Carlos (cca 35 km) přes vesnici Conalejo. Před hranicemi ranče
Dulce Milagro (Sladký zázrak) jsme vyšplhali vpravo od silnice na
opukový vrch. Na této lokalitě jsme obdivovali kvetoucí exempláře Echinocereus pentalophus, Ariocarpus trigonus.
 |
|
Echinoceres pentalophus |
A
pak nás na silnici přivítala cedule: Vítejte v San Carlos. Obloha se
vyčasila, svítí ostré slunce, fouká vlhký vítr a my hledíme na cestu do
hor Egido Union Morales. San Carlos se jevilo jako bohatší obec, domy
větších rozměrů byly ze zdejší opuky. Nakoupili jsme led, já rybičky a
pokračovali dál se snahou proniknout do místních hor. Na
radu zdejší komisaria jsme se optali na povolení cesty do hor v Ejidu.
To je tu podle Pavla jakási nová móda. Ve vesnicích byli ustanoveni
funkcionáři s názvem komisário, ti by měli vědět, že se tu někdo
potlouká a za jakým účelem. Setkali jsme se vždy jen s přívětivým
přijetím a ochotou pomoci. Vše proběhlo OK, vstup byl volný, brána
otevřená.
 |
|
Kvetoucí agave |
Po krátké jízdě, kdy jsme si
slibovali konečně průnik do neprobádaných hor, se bohužel všechny naše
představy rozplynuly. Cesta byla nedávnými povodněmi rozbitá, takže
autem už jsme dál pokračovat nemohli. Údolí bylo ale velmi zelené,
otočené na návětrnou polohu od moře. Vegetace v hustém zápoji s
jistotou vylučovala očekávané. Prostě kaktusový neprobádaný ráj se
nekonal. Cesta končila průrvou, do kopců jsme nevystoupali. Museli jsme
to vzdát. Otočili jsme auta a zpět do San Carlos. Až po návratu domů
jsme se dozvěděli, že právě tady, někde v okolí San Carlos roste Gymnocactus nieblae, jehož popis mexičtí botanici připravují.
Opět pod cedulí vítejte, zhruba po 10 km jsme zabočili doprava. Vjeli jsme praškou na nádhernou lokalitu s Astrophytum asterias, Echinocereus pectinatus, burserami a Ariocarpus trigonus.
Pokračovali jsme tedy dál po stopách minulé výpravy, která se snažila
dostat do hor obrácenou stranou. Po cestě, kde je vloni zastavil ranč s
kohoutími šampiony a nepřístupnoumajitelkou.
 |
|
Astrophytum asterias |
Dojeli
jsme až k bráně onoho kohoutího ranče a vyslali vyjednavače Libora a
Pavla. Po chvíli přišli s výsledkem: Zítra před osmou máme být na ranči
a zeptat se bratra oné paní. To je skutečný majitel, samotný starosta
San Carlos. Zbývaly nám zhruba dvě hodiny do západu slunce, a tak jsme
ještě zkoumali terén obrovského naleziště trigonusů. Večer polévka,
oheň a zasloužený spánek. V hlavách zůstalo očekávání i obavy z toho,
zda se do vytoužených hor přece jen dostaneme.
pokračování příště…
|
