Den patnáctý - 31. 3. - Miercoles
Ráno opouštíme hotel Villa Jardin, náš dvoudenní azyl
„U Lva“, u sochy v obci Echido Ocho de Enero, kousek od města
Monclova směrem na Cuatro. Přes původní akční plán, že
vyjedeme za rozbřesku a pak se někde nasnídáme, vyjíždíme
až kolem deváté, neboť výprava je po včerejším pátrání
zeleného astrofyta značně unavena. Nebe je bez mráčku a
my pílíme na San Juan. Cílem je další astrofytum. Na
obzoru před námi se zvedají ranním sluncem ozářené hřbety
Sierra del Christo a my se psychicky připravujeme na další
buzerace všech možných silničních kontrol.
Lokalita San Juan de Boquillas: kanál s tekoucí vodou a za ním
strmě se zvedající svahy pohoří. Nacházíme Astrophytum
senile f. San Juan, kde asi 30% rostlin je se žlutým
květem i jícnem.
 |
|
Astrophytum senile f. San Juan,
lokalita San Jaun de
Boquillas |
Němci v KuaS napsali tvrzení, že je to
znovuobjevená lokalita Astrophytum crassispinum, což
se nám ovšem příliš nezdá správné, neboť crassispinum
by mělo mít tvrdé hrubé trny, tohle má měkké a ohebné.
Navíc nesedí ani lokalita.
L: 26 58 777 101 52 792, nadm. výška 690 m. Dále fotografujeme Ancistrocactus scheerii,
A. uncinatus, Echinocereus pectinatus a E.
stramineus, Opuntia spec. a Escobaria
strobiliformis (asi).
 |
|
Opuntia spec. |
Při vegáči u vodního zavodňovacího koryta, ve kterém
jsme si v teploučké vodě máchali nohy, zatímco rty jsme
namáčeli do chladivého piva z plechovky, nás přepadly dvě
místní agitátorky, a vidouc naše lepá těla, lákaly nás
na koupálko kousek odsud. Marně (po pár letech je zjištěno,
že proti proudu kanálu se skutečně nachází rekreační
areál, ale v dubnu a tedy mimo sezónu, protože teploty
teprve dosahují jen okolo 30°C, byl oplocen ostnatým drátem
a brána zamčena).
 |
|
Escobaria strobiliformis (asi) |
Ve 14.30 si to už hasíme po silnici na jih směr San Pedro.
Jako vždy pozorujeme: ať je obec sebechudší, nejvýstavnějším,
nejčistším a nejjásavějším domem je vždy škola. Pro
Čecha je to stejně nezvyklá překvapující zkušenost jako
nádhera zdejší přírody. Ještě zastávka v Cuatru
Cienegas, kde podnikáme exkurzi do místního vinařství.
Prohlídka sklepů se nekonala z důvodu polední pauzy, zůstalo
tak jen u degustace a nákupu několika lahví místního
moku. Vítězila přitom přírodní nasládlá chuť hustého
červeného vína Suagre de Cristo - Kristova krev.
 |
|
Cylindropuntia |
Ještě jedna zastávka v Cuatro, tentokrát u
transvestity v hospodě na výjezdu. Místní sexuálně
deviantní šéf znal dobře Hanse Svobodu, proslulého německého
kaktusáře, který se zabil v Číně pádem z třistametrového
srázu ze silnice. V roce 1997 se s ním setkal i Pavel, právě
zde v této hospůdce.
 |
|
Nádherný kaňon |
Nákup vody a ledu a konečně směr San
Pedro. Vyjíždíme z národního parku, opouštíme kraj bílých
skvrn na úpatích kopců. Před ukazatelem El Hundido (bývalá
občerstvovací stanice) zajíždíme doleva cca 500 metrů do
blízkosti lomu. Dál už pěšky asi 2 km až do nádherného
kaňonu, ve kterém by se skvěle točily westerny. Suchým
korytem potoka jsme pokračovali zhruba půl kilometru a pak
se vyšplhali na vrchol pravé stěny soutěsky.
 |
|
Vláďa Basovník si užívá |
Naskytly se nám úchvatné pohledy na okolní přírodu.
Podlehli jsme atmosféře a udělali společné foto s
nezbytným doutníčkem. Cestou zpět jsme opět
obdivovali exempláře: Echinocactus horizonthalonius, Echinocereus
pectinatus a E. stramineus, trnitá Coryphatntha
werdermannii, C. echinus a C. valida, Mammillaria grusonii, M. potsii, M.
lasiacantha, Epithelantha micromeris, Ariocarpus
fissuratus var lloydii, Astrophytum senile, Thelocactus
bicolor (přechod k Th. bolansis, nalezena kristátní
forma), Opuntia, Cylindropuntia, skvostné
exempláře Ferocactus hamatacanthus.
 |
|
Společné
foto, El Hundido |
A teď to valíme 140 km/hod. rovnou silnicí
na San Pedro. Vpravo nás zdraví nádherná horská
panoramata jejichž tvarům dává fascinující hloubku
zapadající sluneční kotouč. Vlevo se rozprostírá
pahorkatina ukrývající romantické kaňony. Na mapách zjišťuji,
že dneska se postupně mění směr celé expedice. Obracíme
se postupně na jih a to znamená, že se začínáme na své
pouti vracet k místu, odkud jsme naše botanické bádání
začali. Ale ještě je před námi devět dní mezi kaktusy a
zdejší přírodou.
Večer jsme odbočili ze silnice, natažené v širokém údolí
jako pravítko, na prašku směřující k horám a vesnici
San Francisco. Po klasických rituálech: stany, polévka,
posezení u ohně a konzumace piva jsme ulehli. Klid noci narušila
sprška doprovázená silným větrem. Ráno bylo opět nebe
čisté.
 |
|
Coryphantha valida |
Den šestnáctý - 1. 4. - Jueves
Vyrážíme dál silnicí, která se ze širokého údolí
zakousla do horského masivu. Přijíždíme do ulic San
Pedra.
 |
|
Na ulici v San Pedro |
Cyklista, který nám radí směr na supermarcado, nás
zároveň varuje před pitím piva na veřejnosti. Zrovna si
na něm totiž v autě pochutnáváme. Z rádce se nakonec
vyklubal pěkný pacholek, který nás chtěl spolu s místním
oficiálním zastáncem pořádku oškubat. Pod záminkou, že
stojíme na místě vyhrazeném pro taxíky, vyžadoval
mordidu. Když narazil na Liborovu slovní ofenzivu, chtěl
alespoň na kafe. Nedostal nic.
 |
|
San Pedro -
Vláďa Basovník |
Řadíme zpátečku a pokračujeme
k obchoďáku. San Pedro se ale pro nás už stalo podezřelou
horkou půdou. Nakoupili jsme to, co jsme chtěli, nafotili
jsme pár momentek s místním obyvatelstvem a padáme, směr
Saltillo.
 |
|
San Pedro - pár momentek s místním
obyvatelstvem |
|
|
Navštěvujeme lokalitu, která nezklame - Cerro Bola. Nacházíme:
Astrophytum coahuilense, Thelocactus bicolor v. bolaensis,
Coryphanthe macromeris a C. dificilis, Opuntia
imbricata - nádherně kvetoucí, Echinocactus
horizonthalonius, Epithelantha micromeris. Po
anabázi s nasměrováním na Viescu jsme se dostali do
vesnice Emiliano Zapata. Před vesnicí doleva do polí a snažili
jsme se dostat k horám. Naše úsilí však zhatila voda a
podmáčená půda. Asi pět kilometrů od hor v nízkých
porostech akácií vytvářela voda zrádný kruh bažin, který
náš chevrolet neuměl zdolat. Přece jenom jsme doplatili na
nezvyklé počasí, které vládlo Mexiku v předchozích
dnech. Lokalitu se zajímavými lofoforami jsme museli vzdát.
Auťák jsme obrátili a písečnými dunami jsme se dostali až
ke stožáru, který stál na kraji obce Emilio Zapata.
Projeli jsme Viescu, na kterou někteří z nás nemají z
minulosti ty nejlepší vzpomínky, a nabrali směr Echido La
Fe (Někde i jako La Pe).
 |
|
Cesta na La Fe |
L: 25 13 312 102 38 015, nadm. výška 1169 m. To byla
konečná naší cesty lagunou kolem horských hřbetů. Na
skaliscích nad námi rostla a kvetla nádherná Lophophora
fricii spolu s Neoloydia sp., Mammillaria
lasiacantha, Ancistrocactus uncinatus, A. wrightii...
Početné populace friček, velké množství kvetoucích
rostlin plně zaměstnalo nás i naše fotoaparáty. Ani jsme
si nevšimli, že na obloze si už hověl velikánský měsíc,
ačkoli slunce ještě nezapadlo, a jeho přítomnost dodávala
okolním horám neskutečný majestátný vzhled. Na
lokalitě nás také navštívila parta hochů z echida,
opravdového konce světa uprostřed hor a horských lagun.
Nabídli nám vzácné indiánské hroty, které sbírají
nedaleko odsud, a také návštěvu své vesničky: nákup sýra,
chleba a dokonce i děvčata ve věku od 15 do 20 let. Ty
zdarma, mají prý cizince rády... Zůstalo u indiánských
hrotů. Cestou nazpátek jsme se zastavili ještě cca 500
metrů od friček na kopci vlevo od cesty. Obdivovali jsme početnou
populaci Ariocarpus fisuratus ssp. lloydii. L:
25 15 615 102 39 444, nadm. výška 1115 m.
 |
|
Vlasta Kusý, Čechomexičan a náš řidič |
Večer jsme zakempovali před Viescou v pustině. Opět se ozývají
kojoti, opět družné posezení u ohně a bezesný spánek
unavených cestovatelů.
pokračování příště…
část
1 | 2 | 3
| 4 | 5 |
6 | 7
|
