Den
sedmnáctý - 2. 4. - Viernes
Komáři napadli
ty z nás, kteří nemohli dospat. V 8.30 se náš Chevrolet plíží
probouzející se Viesca směr Parras.
 |
| Krajina
u Viesca – Opuntia, asi fragilis |
Kličkujeme okrajovými ulicemi.
Čeká nás výzkum lokalit Lophophora fricii a Ariocarpus
fissuratus subsp. lloydii. L: 25 27 791,
10 23 430, nadm. výška 1249 m, La Peña.
 |
| Lophophora
fricii, Viesca |
Opět zde nalézáme vlevo od
cesty na skalnatých kopcích Ariocarpus fissuratus
ssp. lloydii, zajímavé Epithelantha
micromeris s bílým květem a drobné Mammillaria.
 |
| Epithelantha
micromeris, Viesca |
Jeden km před Boquillas del
Refugio zkoumáme populace další lokality L: 25 31 650, 10 22
870, nadm. výška 1304 m.
 | |
Vesnička
Boquillas del Refugio |
Tentokrát v jílu nacházíme Lophophora,
o které Vojta Myšák později tvrdí, že to už není fricii,
ale zajímavá forma williamsii, dále tu rostou Echinocereus
stramineus, Echinocactus horizonthalonius,
Epithelantha micromeris a mnoho opuncií.
 |
| Opuntia
sp. | Pokračujeme nekonečnou cestou
77 km do Parras. Po dost špatné prašce na dně laguny musí Vlastík
kličkovat, protože úseky cesty jsou buď rozbahněné, anebo ztvrdlý jíl
vykazuje po nedávných deštích velké nerovnosti. Členové výpravy už
dávno věděli, že nemá cenu Vlastíka provokovat, radit mu, že tyto úseky
má jet naopak rychleji, tak asi 70 km/hod., že pak auto nedrncá. Věděl
to i velitel Pavel, ale stejně provokoval. Vlasta si ale jel dál svou
drncavou třicítkou.  |
| Echinocereus
stramineus, mezi Viesca a Parras |
Kolem 16. hodiny se na obzoru
zjevila silueta kostelíka Santa Madere, symbol města Parras. Konečně v
cíli cesty. Parras nám vynahradil útrapy rozbité cesty a zahrnul nás
svou pohostinností v podobě čisté restaurace „U Želvy“, kde se vcelku
rychle a dobře postarali o naše hladové žaludky a žíznící hrdla. Na
našich tvářích se objevil spokojený výraz. V protějším obchůdku jsme
nakoupili vše potřebné a vydali se dál směrem na Sierra Paila.
Silueta
„Stolové hory“ se v dálce před námi brzy vynořila a my věděli, že do
soumraku zakempujeme u tohoto cíle mnohých kaktusářů. Vlasta mohl
konečně sešlápnout pedál plynu a těsně před setměním jsme našli za onou
horou to správné místo. Během tradičního večerního obřadu: stany, oheň,
polévka … jsme však s rozpaky žasli nad stavem této světově proslulé
lokality, známé především výskytem Ariocarpus kotschoubeyanus
macdowelii. Stovky hektarů půdy byly totiž převláčeny a
veškerá vegetace tak rozryta. Ráno jsme si podrobněji prohlédli dílo
zkázy.
 |
| Obraz
zkázy statisíců Ariocarpus kotschoubeyanus |
Za
vesničkou Estancion Marte zničili místní „kultivátoři krajiny“ víc než
milion těchto vzácných rostlin. (Tento výpočet nevznikal v našich
hlavách lehce. Po spočítání rostlin na jednom aru, a pak sčítáním nul
jsme jej ale nakonec jako objektivní odhad schválili.) Setkali jsme se
s mrtvolami i s dosud živořícími exempláři. Odnesením jedné takové
bychom my cizinci riskovali kriminál. Žalostný pohled pro každého
milovníka přírody na ochranu přírodních jedinečností „po mexicku“.
Vlastík na to navázal již několikrát opakovaným referátem, jak je v
Mexiku vše naruby a jací jsou to oslové. Akorát mordidu by chtěli a
každého by chtěli napálit!
 |
| Lokalita
smrti za Estancia Marte - Sierra de la
Paila,
stovky hektarů vyoraných kaktusů |
„Lokalita smrti“ L: 25 44 574, 101 45 537
obsahuje cca 2 000 ha, 1 ha je 1 000 rostlin. Trojčlenkou se dostaneme
k tragickým výpočtům. Kdyby ariáče místní novátoři prodali na podzim,
když kvetly, za 1 US dolar, vydělali by přes jeden milion dolarů. To je
výdělek, jaký na tomto suchém vyvláčeném pozemku nepořídí ani za mnoho
let.
Den osmnáctý - 3. 4. - Sabado
Vyrážíme
směrem na Sierra Paila rovnou praškou do hor. Projíždíme Echido Yucatan
s cílem prozkoumat lokality dál v horách, kolem opuštěných dolů. Těsně
před odbočkou a malým domkem s křížem jsme v zatáčce navštívili
lokalitu s Ariocarpus fissuratus intermedius a Astrophytum
senile. Fotili jsme také Echinocereus pectinatus
a Mammillaria pottsii. Kluci na druhém kopci se
potkali s bojovnou užovkou rodu Elaphe.
 |
| Užovka
rodu Elaphe – je správně určená? |
Po zákrutách cesty směřující
stále hlouběji do hor dorážíme do cíle, do místa opuštěných
fluoritových dolů. L: 2601485, 10144691, nadm. výška 1416 m. Rozdělíme
se na dvě party a každá šplhá na protilehlý prudký sráz s cílem dostat
se až na hřeben. Nacházíme Echinocereus pectinatus,
Epithelantha, Lophophora williamsii,
na levém hřbetu rostly i Ariocarpus fissuratus.
 |
| Lophophora
williamsii, Sierra de la Paila |
 |
| Ariocarpus
fissuratus intermedius, Sierra de la Paila |
Pradávné
šachty zývající do údolí, v nichž se kdysi tvrdě dřelo, opuštěná osada
horníků, to vše dávalo místu podivnou atmosféro. Cestou nazpět jsme
pátrali po thelokaktusech. L: 25 54 739, 101 45
125, nadm. výška 1309 m. Tato lokalita se nachází od kolejí v Estancion
Marte 25 km směrem k dolům, 3 km od Echida. Dlouho jsme ji nemohli
trefit, nakonec se to podařilo.
 |
| Thelocactus
rinconensis subsp. nidulans |
Objevili jsme Thelocactus rinconensis
nidulans s bělorůžovým až bílým květem na posledním kopci
vlevo směrem k Estancion Marte, před táhlou rovinou. Souřadnice L. 25
501 48, 101 45 232, nadm. výška 1270 m. Byla zde četnější
populace těchto šedomodrých krasavců. Také jsme nacházeli Ariocarpus
fisuratus intermedius, krásné Lophophora williamsii,
Astrophytum senilis, Coryphantha
pseudopectinata, Neolloydia conoidea.
 |
| Velmi
zvláštní rostlina Ariocarpus fissuratus intermedius
|
Po návratu ke stolové hoře El
Pilar, za ní vlevo i vpravo od cesty jsme na jílovém substrátu viděli
mnoho Ariocarpus kotchoubeyanus magdowelii. Po
prohlídce těchto nádherných koček jsme jeli natankovat a na benzínce
také pojíst. Večeře byla bezvadná. Na kempování jsme dojeli až za tmy,
ale vše už je tak nacvičené, že za půl hodiny hoří oheň.  |
| Leuchtenbergia
principis |
pokračování příště…
část 1 |
2
| 3
| 4 | 5 |
6 | 7
| 8
|
