|
A pěkně od začátku…..
Můj drahý přítel Pavel mě požádal o seriál článků pro
začátečníky. Jsa jedním z nich jsem se rozhodl mu vyhověti s
tím, že hned dopředu předesílám, že psát budu o tom, co mě
se osvědčilo a co jsem si odzkoušel, nikoli o tom, co
doporučují spousty odborné literatury. A taky
bychom si spíš řekli něco postupně o pěstovaných kaktusových
rodech a o tom, jak konkrétně s těmi kaktusy zacházet.
Pěstitelské nároky, optimální podmínky a doporučené druhy
rodu jsou součástí každého takového povídání a ani já je
nevynechám. A z úcty k jednomu
kaktusářskému klubu bych začal rodem
Astrophytum
LEM.
Aha, cože jsem to napsal? Ale správně, je to
latinsky (a jinak to snad ani nejde) a ta písmena značí
autora prvotního popisu pana Lemaira. Snad o žádném rodu
nebylo popsáno tolik papíru, žádný není tak oblíben i u
„civilistů“, a žádný není pro naši kaktusářskou veřejnost
slavnější. Ať už znovuobjevení Astrophytum asterias
A. V. Fričem, nebo po rekordně rychlé namnožení poslední
supernovinky v rodu – Astrophytum (Digitostigma)
caput-medusae. Jsou to středně velké až větší kaktusy
pocházející ze středního a severního Mexika a jižního
Texasu. Jsou velmi typického vzhledu, většinou s epidermis
(pokožkou) s bílými vločkami (téměř přesný překlad rodového
jména). Podle pěstitelské náročnosti je můžeme rozdělit do
tří skupin
 |
Astrophytum ornatum |
Astrophytum ornatum –
největší z nich, mohou dosáhnout až jednoho metru výšky i
více, ovšem ve velmi pokročilém věku. Viděl jsem ještě
rostliny pana Fleischera a bylo to pokoukáníčko. Rostou
rychle a spokojeně, ale kvetou až v poněkud větším rozměru.
 |
Astrophytum
myriostigma |
Astrophytum myriostigma – má
spostu více méně uznávaných variet, obecně nazýván
,,biskupskou čepicí“ a skoro tak vypadá. Přece jen jsou
maličko choulostivější než předchozí. Po pěstitelské stránce
co do náročnosti bych k nim přidal i legendární „syreček“,
Astrophytum asterias.
 |
Astrophytum capricorne sev. od Monterrey, Mina |
Nejchoulostivější skupinou jsou rostliny z
okruhu Astrophytum capricorne, které
pocházejí z vyprahlých hor ve státě Coahuila. Jsou
choulostivé na vodu, ale zase snesou chladnější zimování.
Podle náročnosti bych k nim zařadil i Astrophytum
coahuilense, ač tvarem patří do skupiny předchozí
 |
Astrophytum coahuilense |
Astrophytum caput–medusae –
stojí bokem, roubované snad problémy dělat nemůže a
pravokořennou kulturu tu asi ještě moc nemáme. Ale nevím,
proč by se měla lišit od jeho sousedů z předchozí skupiny.
Zkušenosti s ní nemám žádné, takže moc nepomůžu.
 |
Astrophytum caput-medusae |
Cosi k pěstování napsat mě nutí rozdělit
všechny kaktusy do několika skupin právě podle pěstitelských
nároků. A tak můžete slyšet mezi kaktusáři o horských,
tropických, Mexiku, jihozápadě, čilencích atd. Pročpak to
asi? No protože oblast výskytu nám zároveň cosi říká o
pěstitelských nárocích rostlin. Pokusíme-li se aspoň trochu
naše pěstování přiblížit tomu, na co jsou kytky po tisíce
let evoluce zvyklé (a nevěřte tomu, že si zvyknou na jiné
během 10 generací, ony to jenom vydrží), pak máme šanci na
úspěch.
Takže oblast středního a severního Mexika. Je u nás
spousta a spousta kaktusářů, kteří ji velmi dobře ze svých
cest znají a mockrát jsme ji viděli na přednáškách. Náhorní
plošiny, fantastické hory s hlubokými údolími, nebo na pepř
vyprahlé svahy severních hor. Jedno mají velmi společné –
relativně vysoký teplotní průměr, a srážky rozložené do
vegetačního období nepravidelně. Tedy prší-li, pak málokdy,
ale za to pořádně. Většina ,,Mexikánů“ žádá spoustu
sluníčka, všichni chtějí spoustu vzduchu a protože rostou
hlavně na kamenitých výchozech s nepatrnou vrstvou půdy, pak
také do květníku či misky dáme zem hrubou, kamenitou, hodně
propustnou, leč výživnou. Zálivku pak dodáváme nárazově, tj.
jednou za čas pořádně zalít a pak nechat důkladně vyschnout.
Touto technikou žádnému kaktusu moc neublížíte, ale některé
ji přímo vyžadují. Ačkoli jsem viděl astrofyta, která stála
4 měsíce v roce ve vodě těsně pod sklem v zastíněném
skleníku, a byla nádherná, já bych si to netroufl. Na zimu
rostliny necháme vyschnout a zimujeme v teplotách kolem
10–15 stupňů, tedy relativně teple.
 |
Astrophytum ornatum - semenáče stáří 15 měsíců |
Rozmnožují se nejlépe výsevem, který
provádíme v teplejším výsevním období, pokud nejsme
technicky na výši a nemáme zářivkový aparát. Hlavně pozor na
sluníčko, to nemají výsevy rády ani trochu. Semena klíčí
velmi ochotně a čerstvá skoro na tlesknutí. Ale o výsevech
si řekneme někdy jindy.
 |
Astrophytum
asterias cv. Superkabuto |
Pokud se do astrofyt zamilujete, pak
zjistíte, že je to jeden z rodů kaktusů, kde se běžně mezi
pěstiteli vyskytují hybridy a dokonce spousta zahradnických
kultivarů. A až budete shánět všechny ty Onzuka a Kabuta a
OrMy a CapAs, pak pochopíte, že kaktusařina je hrozná a
krásná věc. Ale to už je jenom pro lahůdkáře.
|
