STARŠÍ ČÍSLA

   Fotoarchív  


CD 2001-2006

Srpen 2008 u Pavlíčků

Srpen už je trochu smutnější, jako by signalizoval, že sezóna se chýlí ke konci. Alespoň ve sbírce, kde je přebytek Mexika a echinocereusů je po jarním bouřlivém kvetení poněkud smutno. Květy jsou už jen tak roztroušené po skleníku – tu jeden, tu dva. Jinak je tomu třeba u pěstitelů čilských kytek, neoporterie teď kvetou – však se podívejte jak se daří u Pavlíčků na Rabštejnku (asi 8 km od Chrudimi pěstuje syn Karel své „Chile“). Na dalším obrázku je pokus o vyfocení pyrháče – bohužel beze jména a tedy veden jako Pyrrhocactus spec. Hodně čilanů má velmi tmavá těla a světlé květy, takže se fotí jen velmi obtížně – nemá na to někdo nějaký fígl?… 

Echinocereus engelmannii

V porovnání s jinými druhy rodu Echinocereus není E. engelmannii ve sbírkách příliš rozšířený. Jelikož má v přírodě obrovský areál výskytu (roste v USA i v Mexiku) a jde o vcelku hojný druh, je považován za běžný a tím i méně atraktivní. (S velikostí areálu výskytu tohoto echinocereusu souvisí i jeho značná variabilita a množství popsaných variet či synonym – taxonomie však není podstatou tohoto příspěvku.) Opak je pravdou! Lze si vybrat z množství různých forem právě to, co se nám líbí, popř. lze i vytvořit krásnou kolekci z tohoto druhu kaktusu, nemluvě o tom, že se jedná vskutku o rostliny velmi nenáročné. Co ovšem možná většina pěstitelů neví je fakt, že tento druh je v našich podmínkách naprosto mrazuvzdorný…

Speciální číslo AZETu -  Místo děje: Aceguá
Motto: „Na kaktusech je nejkrásnější skutečnost, že nás dokáží vždycky něčím novým překvapit." Aceguá je malé, ospalé městečko, ležící na hranicích brazilského státu Rio Grande do Sul a Uruguaye. Je to tak malé městečko, že jsme tam měli problém najít hotýlek k přespání a místo, kde bychom se mohli najíst. Hranice prochází přímo městem a je vyznačena monumentálními hraničními kameny, připomínající některé naše honosné náhrobky na hřbitovech. Pobyli jsme zde několik dní při cestách za kaktusy, jedním z nich byla také neděle. Nedělní ráno bylo pošmourné, poprchávalo a pofukoval studený vítr. Na zlepšení počasí to nevypadalo, přesto jsme se rozhodli nezahálet a vydali jsme se hledat kaktusy. Tentokráte jsme nejeli na již známá naleziště (z okolí pochází např. Notocactus concinnus var. aceguensis), ale rozhodli jsme se, že se vydáme někam jen tak nazdařbůh. A tak jsme se vydali směrem na východ. První cesta, kterou jsme na křižovatce zvolili, se ukázala jako nepříliš vhodná…

Výlet do Němec
S několika přáteli jsem si udělal výlet do Německa, a tak se mi tam líbilo, že se chci o pár pohledů s našimi čtenáři rozdělit. První obrázky jsem exponoval u Drážďan, u pana Franze Gottschlicha. Pan Gottschlich se specializuje na rod Astrophytum. A protože v jeho sbírce jsou staré, originální rostliny z lokalit, je opravdu nad čím diskutovat. Například tato rostlina představuje populaci nádherných, čistě zelených Astrophytum senile od bývalé železniční stanice El Amparo (Villa Real). V roce 1923 se tu potloukal i A. V. Frič a tady sbírané nudální rostliny s dlouhými ohebnými tmavými trny poslal i do Evropy. Později posloužily jako typ pro nový popis…

Zamykání sezóny se blíží
Sobota 27. září 2008 je okamžik, na který se těší spousta našich ale i zahraničních kaktusářů. Časový program je stále stejný, známý a i do budoucna neměnný: 1. ráno v 8 hod. se otevírá skleník u Pavlíčků, kde se prodávají rostliny s 10% slevou, zavírá se v 19. hod.; 2. od 10 hod. je otevřena burza kaktusů v závodní jídelně bývalé Transporty, kde je také připraven oběd - levná a výživná porce finančně zčásti dotovaná organizátorem burzy; 3. od 14.30 hodin nastává v městském kině Svět blok krátkých, asi třicetiminutových přednášek…

Poznámka k Thelocactus bicolor od El Amparo
Variabilita Thelocactus bicolor je věčné téma. Obzvlášť jedná-li se o oblast Viesca. Chybou, které se v souvislosti s tímto tématem nejčastěji dopouštíme je, že neumíme odlišit obyčejnou variabilitu, jakou je například proměnlivá barva otrnění, od charakterových odlišností v jeho uspořádání. Není to jednoduché, ale bez toho abychom tyto (a jiné) rozdíly dokázali správně interpretovat, nebude možné tento druh dále třídit. Na oblasti Viesca (jihozápadní Coahuila) je zajímavé, že hory obklopující tuto bezodtokou pánev hostí odlišné populace Thelocactus bicolor. Severní Sierra Zavaleta je domovem pravého Thelocactus bicolor ssp. bolaensis. Jižní Sierra Mármol má naopak velmi hrubý robustní T. bicolor, který má souvislost s typem od Huizache (San Luis Potosí) i bíle kvetoucí formou a pokračuje směrem na sever až do Brewster Co. v Texasu… 

Čeští nadšenci objevili unikátní kaktus

LIDOVÉ NOVINY - 23. srpna 2008 00:00 - Nenápadná rostlinka měří sotva dva centimetry, přesto mezi odborníky vzbudila velkou pozornost.
Skupině českých amatérských kaktusářů se podařil výjimečný kousek. Identifikovali nový kaktus rodu Lophophora, do něhož patří i peyotl, známý obsahem halucinogenního meskalinu. Popis nového druhu nedávno zveřejnil prestižní mezinárodní časopis Cactus & Co. „Tento rod je kvůli peyotlu jedním z nejsledovanějších na světě, botanikové mu věnují velkou pozornost. Je proto pozoruhodné, že se nám podařilo v jeho rámci najít nový druh. Naposledy se to povedlo v 60. letech,“ říká Jaroslav Bohata, jeden z autorů popisu… 

Rhipsalidopsis rosea – opomíjený skvost
Ač spíše sukulentář, přece jen ve mně i v mé sbírce zůstalo mnoho stop mé kaktusářské éry. Stále se dokáži nadchnout krásou a barevností květů echinopsů i jiných kaktusů. Již delší dobu se chystám upozornit naši kaktusářskou veřejnost na odněkud opomíjené kaktusy rodu Rhipsalidopsis. Každé jaro mě vždy překvapí spoustou nádherných květů Rhipsalidopsis rosea. Je až s podivem, že tato rostlina není umělým hybridem, ale čistě botanickým druhem.  Příroda je přece jen geniálně dokonalá. Rhipsalidopsis rosea není z pěstitelského hlediska zrovna jednoduchá rostlina…

Darwin vs. Kaktusáři
…Zmatení kaktusářů okolo fylogeneze a klasifikace kaktusů nemá zjevného konce. Neschopnost nalézt jednoduché pojetí systematiky a klasifikace kaktusů vede k neustálým změnám jejich jmen a přiřazování k tomu či onomu rodu, podrodu, poddruhu či variety. Tato snaha primitivistického pojetí taxonomie a klasifikace poukazuje na ustrnulost vývoje našich mozkových a smyslových kapacit jako lidský druh, který není schopný se vypořádat s dynamickými změnami v přírodě. Ať si to připustíme nebo ne, neustále spadáme pod vliv náboženských představ o stvoření světa Bohem. Noe na své arše zachránil výběr jasně definovaných přírodních druhů živočichů a rostlin, které pak zpětně osídlily svět. Ty byly jasně pojmenovatelné a tak srozumitelné všem jak minulým tak budoucím čtenářům Bible…