Antálkova drobná poezie (5)
Kaktusové pábení
Popíjím burčáček
a hlavou se mi leccos honí,
skončil letní pařáček
stejně jako loni.
Kytky trošku povadly,
jako ňadra od Madly,
zálivka to spraví,
hlavně, že jsou zdravý.
Mám to léta spojené,
jako prs a mléko kojené:
přijdou první burčáčky
a hned kvetou ariáčky
(musím vzpomenout moje miláčky).
Ale to jsem odběhl…
Deset roků pěstění
než přišlo to kvetení.
Jak pod tričkem mladé holky
poupě pučí z areolky.
Neudělat žádnou chybu,
ať se dočkám toho divu.
To se ani nehnete,
jen když kytka vykvete.
Cítím se jak panic,
je mi z toho nanic;
jaká bude poprvé…
Muka jsou to strašná.
Zdalipak je samosprašná?
A už je to tady,
ukázala vnady!
Krásná kytka tělem, duší,
květ těm trnům krásně sluší.
Otevírám barrique,
vykvetl mi parryik!!!!
Přidám pylu z hamaťáku,
třeba sklidím trochu máku.
Povedlo se,
hurá, sláva!
Parryiíík zrno dává.
Jako hebké vemínko,
mnu v plátýnku semínko.
Nemyslím na ženské křivky,
dám to v zimě pod zářivky.
Končím tento výjev,
počkám si na výsev.
Petr Antálek
|
|
