|
Ač spíše sukulentář, přece jen ve mně i
v mé sbírce zůstalo mnoho stop mé kaktusářské éry. Stále se
dokáži nadchnout krásou a barevností květů echinopsů i
jiných kaktusů. Již delší dobu se chystám upozornit naši
kaktusářskou veřejnost na odněkud opomíjené kaktusy rodu
Rhipsalidopsis. Každé jaro mě vždy překvapí spoustou
nádherných květů Rhipsalidopsis rosea. Je až
s podivem, že tato rostlina není umělým hybridem, ale čistě
botanickým druhem. Příroda je přece jen geniálně dokonalá.
Rhipsalidopsis rosea není
z pěstitelského hlediska zrovna jednoduchá rostlina, ale při
dodržení několika podmínek ji lze ve sbírce dobře udržet a
navíc se dočkat nádherných květů. V domovině roste tato
rostlina jako epifyt, takže vyžaduje humózní a propustný
substrát. V době růstu je vděčná za pravidelnou zálivku a
občasné přihnojení.
Rostlina má dvě růstová období. To
první je na jaře po odkvětu, kdy je i vděčná za přihnojení.
Koncem června dopřeji rostlinám klid na stinném místě ve
skleníku a občas je porosím. Jako u mnoha jiných kaktusů i
sukulentů končí tento první klid s příchodem chladnějších
nocí začátkem srpna. Rostliny rostou, jejich drobné články
mohutní a jsou vděčné za ještě jedno přihnojení. S příchodem
předzimního stěhování rostlin umístím Rhipsalidopsis
rosea na polostinné místo a naposledy zaliji. Během
zimního klidu ji jen občas za slunného dne porosím.
V teplých jarních dnech stupňuji rosení
do té doby, než se objeví násada květů – to je koncem března
nebo v dubnu. Pak již začnu s pravidelnou zálivkou.
Osvědčilo se mi, když květináč s rostlinou stojí v misce
s vlhkou rašelinou. Zhruba po měsíci se dočkáme krásných
růžovofialových květů, které postupně zdobí rostlinu až
několik týdnů. Je to krásná rostlina – zkuste ji také. |
