Z hor nad Arani jsme se přesunuli po pohodlné
dlážděné cestě asi 20 km východně k jezerům u Vacas. Cesta
kopírovala mírné svahy okolních hor téměř po vrstevnici,
vystoupali jsme k cíli cesty jen 200 výškových metrů (na 3400 m
n. m.). Tu a tam rostly a kvetly Trichocereus taratensis. Vacas
leží východně a severně od poměrně rozsáhlých bezodtokových
jezer a je to jedna ze zemědělsky a pastevecky rozvinutých
komunit Centrální vysočiny, s mírným klimatem a stálým zdrojem
vody. Stálá voda v lagunách, to je mimořádné v této části země.
Přírodní síly po miliony let modelovaly krajinu…
Myslím si, že květnová žeň je
stejně požehnaná jako červnová nadílka květů, jen s tím
rozdílem, že je první v pořadí a o to víc ceněná a
sledovaná. Já se každoročně těším na některá překvapení.
Letos takovým překvapením bude bezesporu Echinocereus
fendleri var. albiflorus – kdysi před 10 lety jsem pod tímto
označením zakoupil semena u firmy Koehres a jak to vypadá,
květy by se mohly letos objevit. Tak jako se těším na
každoroční překvapení, jsem vděčný za sadu stálic. To jsou
rostliny spříběhem, jakési
legendy, na jejichž květy se těším po každé zimě, o to víc
po letošní…
Baja California 2008
všemi směry (2)
3. den – 22. 2. 2008 - Ráno oblačno, 14°C, občas prosvitne slunko.
Snídáme, balíme, pak průzkum okolních svahů. Jsou zde spousty
Ferocactus acanthodes v bledě zlatém provedení, pár jedinců kvete.
Jejich semenáčky mají typické červené juvenilní otrnění. Mammillaria
dioica opět s poupaty, někdy pootevřenými, žluté trsy Echinocereus
engelmannii, keříky zelené Opuntia tesajo a zlaté Opuntia bigelowii,
sem tam také Agave desertii. Objevuje se ale také Pachycereus
pringlei, jehož majestátní siluety nás budou nadále provázet po
značnou část naší výpravy. Zvedáme kotvy. VCrucejo
La Trinidad vojenská posádka a další kontrola, bereme benzín.
Pokračujeme do San Felipe, kde krátce nakupujeme potraviny. Cestou
na jih se dostáváme do oblasti písečných přesypů, které však k
našemu nadšení hýří barvami právě rozkvetlých bylin…
Letošní zima byla zase dlouhá až běda, a
naše sukulenty ji musely nějak přetrpět, stejně jako my.
Jenomže ony to rostliny umějí vždycky s notnou dávkou šarmu
a noblesy, a vtomto ohledu se nijak
neliší mexické od těch afrických. Nejenom že se nějak
vyrovnají schronickým nedostatkem
světla, ale ještě nám ty ponuré a krátké dny zpříjemňují
docela pravidelně nádhernými květy. Jako třeba mexické
Pachyphytum oviferum z úvodního snímku. Jakoby
nestačilo, že už tak připomíná svým vzhledem
výrobek z umělé hmoty, a do toho ještě ty
nádherné květy…
Zdravím Vás pane Pavlíčku i čtenáře IN,
přispívám v tuto jarní dobu čím jiným, než fotografiemi
hojně kvetoucích Astrophyt.
Abych neposílal ty už dobře známé, i když krásné klasické
druhy, zaměřil jsem se s focením na rostliny červeně
kvetoucí. Jedná se převážně oAstrophytum asterias
a jeho hybridy. V minulosti jsem se snažil sehnat ať už
semínka, tak i hotové rostliny s tímto znakem jinobarevného
květu. Něco se povedlo a již druhým rokem kvetou rostliny (Astrophytum asterias) zvlastních výsevu skrásně červenenou barvou a nedávno jsem importoval zJaponska dokonce i NOVINKU, červenokvětá Superkabuta.
Podívejte sami na foto…
Povídání pro začátečníky, podle abecedy (3)
Další rody podle pana Backeberga bohužel velice prokrátím, neb
jsem slíbil, že co napíšu, vyplývá z mých zkušeností. Ale
zástupce rodu Acanthocereus (BERG.) BR.et.R. a Acanthorhipsalis
(K.SCH.) BR. et R. jsem asi ani v životě neviděl, natož abych je
pěstoval a sbíral zkušenosti. Acantholobivia BACKBG. Jest patrně
páně Backebergův úlet, jsou to prachobyčejné (= nádherné)
lobivie, leč kupodivu ne s ovlásněným, ale s fest otrněným
semeníkem a plodem. I semeny se od většiny lobivií kapku liší,
ale já bych je netrhal a držel pěkně pohromadě jako lobivie, kde
si o nic povíme víc. Akersia Buin. Trochu jiná situace je s
rodem Akersia BUIN. Tyhle štětinaté, zlatozrnné sloupečky, které
mně kvetly už na 20 centimetrech velikými růžovými květy, by
měly býti v každé sbírce na ozdobu a pro radost…
Ráno po snídani a se sbalenou bagáží, když
drobek zesílil sluneční svit, fotíme stráně nad tábořištěm,
porostlé výstavními Pachycormus. Při odjezdu se ukazuje že jsme nezajeli moc
dodře, v písčitém terénu se nám zahrabává auto. Asi po půl
hodině se nám daří vytlačit auto na pevnější cestu a
pokračovat dál, směrem na Bahia Los Angeles. Projíždíme
nehostinnou krajinou po velmi špatné cestě. Luděk skáče na
zadní sedačce, přitom se snaží určovat rytmus pitného
režimu. Pavel levačkou nenápadně pohání Libora k větší
rychlosti. Libor na oplátku pokládá otázku. Zprava dobrý?
Široko daleko jsme přitom jen naše dvě auta. Na dalších zastávkách postupně fotíme
Lophocereus schottii, Ferocactus tortulospinus,
Bursera a Pachycormus, Mammillaria dioica,
Idria columnaris a Pachycereus pringleii. Vracíme se na MEX
č. 1 a hledáme pěkná místa podle Lukešů (z minulých cest). Na
dalších zastávkách ve směru na Bahia Los Angeles se rostliny
opakují a tak vždy po krátkém čase jedeme dál…
Povídání pro
začátečníky - osázení
Tak, jaro nám začíná a někteří ještě šturmují s přesazováním
sbírkových rostlin a předhánějí agrotechnické lhůty s hrnkováním
přebytků. Slíbil jsem, že dnes vám povím něco o tom, jak to při
sázení dělám já a do čeho lze sázet. Myslím tím ono různé nádobí
– o substrátech jsem psal minule. Jako spíše již délesloužící
kaktusář pamatuji už sázení opravdu do kdečeho. Když jsem
začínal, většina rostlin se sázela do klasických květináčů z
pálené hlíny. Tedy ty jednotlivé. Plastové květníky téměř nebyly
a pokud, tak ne pro normálního smrtelníka k sehnání. I byli jsme
v Jiříkově vidění nad čtyř a šestihrannými květníky z NDR
specielně pro kaktusy určenými. Také se sázelo do plechovek od
konzerv, odkud se šikovnou manipulací dalo vyvléknout to
rozpárané víčko a celek se pak namočil do nějaké barvy, aby věc
vyhlížela esteticky. Též bedničky z různých materiálů od
eternitu (př. Jelínek) přes dřevěné až po plechové (i dnes skoro
všichni..). Všimněte si, že to nádobí nijak nehodnotím……
Karel se narodil v roce 1939 v Holicích, kde žil
s rodiči v rodinném domku. Kaktusařit začal v
roce 1962, kdy od p. Vojty z nedalekých Pardubic
získal své první kaktusy. Během téhož roku
postavil svůj první skleník a začal rozšiřovat
svoji sbírku. Občas chodil pomáhat do
zahradnictví k panu Vojtovi, a tak získával a
okoukával cenné kaktusářské vědomosti. Pan Vojta
zase, když byl v dobrém rozmaru, něco dal (i z
toho co nebylo určeno k prodeji) např. z rodů
Stenocactus, Astrophytum... V roce 1969 při
normalizaci přišel Karel o práci a přestěhoval
se do Źďáru nad Sázavou. Svoji sbírku přenechal
kamarádům a známým. Po chlupáčích se mu však
stýskalo, a když se mu povedl postavit byt se
zahrádkou, začíná budovat nový skleník, který je
opět brzy zaplněn kaktusy. Roku 1990 se se
sbírkou musí opět rozloučit, protože začíná
podnikat a je mu líto kaktusy nechat strádat…
Který kaktus je ze všech nejvzácnější?
O víkendu se u mne stavil jeden můj příbuzný
a poprvé navštívil i můj fóliovník s kaktusy. Jako absolutní
laik se ptal, k čemu slouží sbírka, na co semena, proč je
tam to či ono. A pak mi položil otázku v titulku: „Který
kaktus je ze všech nejvzácnější?“
Poněkud mi zatrnulo, neb jsem kajícně přiznal, že po téměř
40 letech s kaktusy neznám jakoukoli, natožpak správnou
odpověď. I začal mně pomáhat analogií s poštovními známkami
a modrým Mauritiem, nicméně rozumné a kloudné odpovědi se
nedočkal. Ale donutil mě, abych si tuto otázku položil sám a
hle, opravdu nevím, který kaktus je slovy Forresta Gumpa
nejvíc nejvzácnější. I začal jsem přemítat…
3. února 2007 - Dneska máme v plánu zmapovat
výskyt kaktusů v celé Quebrada del Toro a jestli to vyjde, tak
se podívat až do San Antonio de los Cobres. První lokalita, kde
rostou G. spegazzinii MT 07-298 je El Tunal. Bohužel, tato
oblast je ještě značně vlhká a tím i pro spegouše nevhodná.
Většina rostlin je napadená černou houbou. Kupodivu je zde i
dost zdravých semenáčků. Zvláštní je, že jsou napadené i plody.
Na Quebrada del Carachii je to již o něčem jiném. Krásné G.
spegazzinii MT 07-299 doplňuje E. chrisantha, Mahuenopsis
glomerata, Tephrocactus mandragora, Parodia stuemerii…
Zájezd za sbírkami (7) Karel Krbec - Žďárská vrchovina - Poslední navštívená sbírka
patří panu Krbcovi. Ten z vás kdo má děti a občas se s nimi dívá
na večerníček asi zná pana Krbce a jeho zvířátka. Ten náš, Krbec
Karel, se od Krbce pohádkového příliš neliší. Milý a příjemný
společník. Nebydlí sice na starém hradě ale v domečku zasazeném
do hlubokých lesů Žďárské vrchoviny. Nádherné místo. A zvířátka
má taky. Psa vlčáka který se věřte nebo ne, skamarádil s jeleny.
Měl jsem to štěstí, že se na nás přišli podívat a mohl jsem je
pro vás vyfotit…
MEXIKO 2008 (2)
17. 10. - Ráno je mokré. Rychlá snídaně (rohlík
se sýrem, pivo, tequila), krmíme nějakého
zvědavého pejska, co se na nás přišel podívat,
rychle balíme mokré stany a jedeme do Barranca
de Tolantongo. Cesta tam je kus po asfaltu, pak
klasická klikatá mexická praška, která ale po
dešti je spíš bahnitá. Zastavujeme kus za
polovinou kopce směrem dolů na boční cestě, co
jde zhruba po vrstevnici. Jdeme kousek po ní.
Pohled na množství cefalocereusů je úchvatný,
jen lituju toho počasí. Tady by byly úžasné
fotky. Takhle jsou vrcholy kopců nad údolím v
mracích, my v mlze, která se sráží na
objektivech, všechno mokré. A kaktusů tu roste
velké množství a mají se k světu – nacházíme
dokonce jakousi drobnou mamilári (Mammillaria
prolifera) ve vidlici větví stromu jako epifyt …
Kaktusáři na cestách aneb „Veřejná diplomacie“
Téma
konference
Spiny Perspectives / Úhly pohledu mě i mé kolegy v
těchto dnech naprosto pohlcuje a tak i další „krátké
zastavení“ spojím trochu propagačně s tímto tématem. Musím
přiznat, že autorem myšlenky „Veřejné diplomacie“ je někdo
jiný, můj blízký kolega a kamarád Tomáš Doležal. Pokusím se
neprznit příliš jeho vědecké formulace a přiblížím vám jedno
z důležitých témat konference z pohledu obyčejného
kaktusáře. Touha po poznání a vášeň k rostlinám z nás činí
naprosto specifickou skupinu turistů. Stejně
jako je tomu u sběratelů z jiných oborů.
Svobodně cestovat se učíme od roku 1989 a děláme
v tom jistě pokroky. Přesto jsem většinou lehce
rozmrzelý, narazím-li vcizině
na nějaké krajany…
Hertricocereus beneckei
O tomto druhu kaktusu není mnoho informací.
První informace se kterou jsem se před lety setkal je
pochopitelně Kut Backeberck -Kaktenlexikon Unás jsem se v
té době setkal s povídáním v knize O kaktusech od pana
Jelínka.zde se uvádí cituji doslova: „nejlépe roste
roubovaný na špalíčku jusberta, stačí ale nevhodná zálivka,
aby se za krátký čas zbortil v hromádku slizké hmoty… Toto bylo v roce 1972. Od té doby se hodně
změnilo, ale tento druh jako by nikdo neznal Jednou či
dvakrát se o něm zmínil pan Klikar v časopise Kaktusy a to
je asi vše. Ono je sice pravda, že doroste 2 i více metrů
výšky, alespoň u mě, v přírodě možná ne, protože tím že
vytváří kořeny nahodile po celé délce výhonů napovídá, že je
vlastně poléhavý a vzhůru se vzpínají jen překrásně bíle
ojínělé vrcholy. Musí to být krásná podívaná…