|
O tomto druhu kaktusu není mnoho informací.
První informace se kterou jsem se před lety setkal je
pochopitelně Kut Backeberck -Kaktenlexikon U nás jsem se v
té době setkal s povídáním v knize O kaktusech od pana
Jelínka.zde se uvádí cituji doslova: „nejlépe roste
roubovaný na špalíčku jusberta, stačí ale nevhodná zálivka,
aby se za krátký čas zbortil v hromádku slizké hmoty…
Toto bylo v roce 1972. Od té doby se hodně
změnilo, ale tento druh jako by nikdo neznal Jednou či
dvakrát se o něm zmínil pan Klikar v časopise Kaktusy a to
je asi vše. Ono je sice pravda, že doroste 2 i více metrů
výšky, alespoň u mě, v přírodě možná ne, protože tím že
vytváří kořeny nahodile po celé délce výhonů napovídá, že je
vlastně poléhavý a vzhůru se vzpínají jen překrásně bíle
ojínělé vrcholy. Musí to být krásná podívaná.
Tento druh opravdu není běžný v našich
sbírkách, což potvrzují četné dotazy na mláďata od
návštěvníků. Když mě výhon tohoto druhu dorostl ke stropu a
začal se různě deformovat o polykarbonát a hrozilo, že se
provrtá ven, jsem se rozhodl, že výhon našpalíčkuji. Některé
části měly ji kořeny. Jak se ukázalo, zakoření i 5 cm
špalíček a do podzimu udělá výhon třeba jen 8 – 10 cm
dlouhý, který je schopen i vykvést.
S pěstováním nemám problémy. Chce dost vody
během vegetace a i na podzim by měl být napitý. To proto, že
v našich podmínkách vykvétá koncem listopadu, ale hlavně v
druhé polovině prosince smetanově zabarvenými květy, které
se ani pořádně nerozevřou. Pokud není dostatečně napitý,
většinou poupata opadají.
Zimuji při teplotě 10 - 12 stupňů Celsia. Je
to opravdu pěkný druh, jehož bíle ojínělé sloupky se dají i
v menších sbírkách udržet v patřičné velikosti. Je zajímavý
právě svým specifickým bílým ojíněním a i když nevykvete je
trvalou ozdobou i menší sbírky, kde se dá udržet v patřičné
velikosti. Jeho nevšední vzhled si tu trochu péče jistě
zaslouží.
|
