|
17. 10. - Ráno je mokré. Rychlá
snídaně (rohlík se sýrem, pivo, tequila), krmíme nějakého
zvědavého pejska, co se na nás přišel podívat, rychle balíme
mokré stany a jedeme do Barranca de Tolantongo. Cesta tam je
kus po asfaltu, pak klasická klikatá mexická praška, která
ale po dešti je spíš bahnitá. Zastavujeme kus za polovinou
kopce směrem dolů na boční cestě, co jde zhruba po
vrstevnici. Jdeme kousek po ní. Pohled na množství
cefalocereusů je úchvatný, jen lituju toho počasí. Tady by
byly úžasné fotky. Takhle jsou vrcholy kopců nad údolím v
mracích, my v mlze, která se sráží na objektivech, všechno
mokré. A kaktusů tu roste velké množství a mají se k světu –
nacházíme dokonce jakousi drobnou mamilári (Mammillaria
prolifera?) ve vidlici větví stromu jako epifyt.
 |
|
Obr. 1 – mamilárie
ve stromě |
Vedle Cephalocereus senilis je tu
Ferocactus glaucescens, Mammillaria centricirrha,
Agave lenta, v dálce můžeme vidět trsy Mammillaria
geminispina a velké Echinocactus platyacanthus.
Rostliny si vlhkost užívají, vypadají nesmírně spokojeně;
kvetou tu také jakési liány a keře. Můžeme pozorovat
tilandsie, hechtie, jatrofy, semenáčky cefalocereusů. Krása,
ale ty fotky nebudou pěkné, světlo je špatné a ty kapky na
objektivech kvalitě snímků asi taky nepřidají.
 |
|
Obr. 2 –
Cefalocereus v mlze |
Vyjíždíme strmou bahnitou cestou, v zatáčce
se nějaký mexický silničář s buldozerem snaží vylepšit cestu
a upravovat povrch patrně, ale pro nás je výsledek takový,
že v tom rozježděném bahnu se nemůžeme do zatáčky v kopci
vyhrabat. Vašek však zachoval optimismus a rozvahu a na
počtvrté překonává už solidně rozježděné bahýnko. To je na
potlesk. Za chvíli jsme pak zpátky na asfaltce. Směr
Ixmiquilpan, Zimapan.
U Tolantonga ještě zastavujeme na krátké podívání. Nacházíme
Echinocactus platyacanthus, Stenocactus sp.,
Coryphantha radians?, Mammillaria rhodantha,
Mammillaria elongata, Echinocereus sp.,
Neolloydia conoidea, Opuntia microdasys,
Ferocactus latispinus. Pořád jsme ještě unešení každou
kytkou a fotíme i „běžné“ rostliny, takže se krátká zastávka
pěkně protáhne a i když počasí není pořád nic moc, užíváme
si to. (Mně osobně dělá dobře, že nám Vašek Jakubec nelaje a
taky fotí. Přestože tady byl už mockrát a tyhle druhy musí
mít zákonitě nafoceny. Z toho usuzuji, že je to takhle
naprosto normální :-) )
 |
|
Obr. 3 – Z lokality |
Rádi bychom jeli na Zimapan prašnými
cestami, ale při každém dotazu nás místní posílají přes
Ixmiquilpan po asfaltce. Že cesty jsou po deštích rozmočené
a naše auto tam neprojede. O tom sice pochybujeme, ale
nedaří se nám vhodnou „nehlavní“ cestu najít. Po posledním
pokusu to v městečku Orizabita (po krátkém focení) otáčíme a
vydáváme se tedy přes Ixmiquilpan po té asfaltce.
V bufetu u silnice v Ixmiquilpanu zastavujeme na kuře. Mají
tu „customer-friendly“ systém parkování. U silnice před
hospodou je děda s praporkem a ukazuje autům, která
přijíždějí, kde je volné místo. A autům, která odjíždějí zas
pomáhá vyjet na poměrně frekventovanou čtyřproudovku. Kuře/pollo
je bezvadný, k tomu tortily, slasa (jako ostatně tady všude,
ale pro mě je to teď vlastně poprvé), cibule, papričky
jalapeňos. S těma papričkama to zkouším, pochopitelně,
opatrně, a je mi brzy jasný, že tohle mi tedy nepůjde.
Zatímco Ben klidně spořádá celý tácek, mě loupe jazyk už to,
že se na něj jen dívám ;-) A abych nezapomněl – pivo jsme si
k tomu dali :-)))
V Zimapanu děláme krátkou zastávku. Vašek s Benem jdou najít
telefon (volat na letiště kvůli zavazadlu), my čekáme před
nějakou garáží. Přichází k nám místní somrák a asi se z nás
snaží něco vyrazit, ale má smůlu, nerozumíme mu ani slovo,
ani gestikulaci. Ale výdrž má obrovskou...
Nad Zimapanem je přehrada, k níž vede cesta úchvatnou
krajinou – skály, tunely, strže. Bylo by moc hezké vylézt z
auta, porozhlédnout se, případně něco nafotit. To se ale
nesmí. Až na samém konci cesty, za posledním tunelem je
povolené místo k parkování a výhled na přehradu. Na svahu
naproti se pokoušíme spatřit Echinocactus grusonii;
nakonec pomocí Víťova dalekohledu nacházíme asi čtyři
rostliny. Přijíždí jakási rodinka, díky níž máme první
skupinové foto :-)
 |
|
Obr. 4 –
Skupinové foto |
A už jsme ve státě Queretaro a směřujeme k
Vista Hermosa. Za obcí vlevo je hřbitov, u hřbitova
lokalita Ariocarpus kotschoubeyanus v.
elephantidens. Nacházíme desítky rostlin, po tom, co
vidíme první, se ty další už hledají snadněji. Jen musíme
konstatovat – „nekvetou nám“. Procházíme lokalitou, není
příliš velká. Neštěstí pro rostliny je, že je obecně známá a
snadno přístupná. Ariáky jsou odkvetlé několik dní (týden?),
přesto nacházíme dvě rostliny s poupaty. Z dalších kaktusů
je tu Mammillaria elongata (v. echinaria?)
- obíráme je o plůdky, Thelocactus leucacanthus,
Neolloydia conoidea.
Už se ale šeří, tak odjíždíme na nocoviště (dál směrem na
Vizarron, odbočka vpravo na „Rancho Nuevo Sombrerete“) –
další lokalitu Ariocarpus kotschoubeyanus v.
elephantidens; je to taková pískovna nebo co, u prašné
cesty. Stavíme stany a Vašek s Benem odjíždějí chytat
signál, aby si Ben mohl zavolat na letiště a zjistit, jestli
už tam má batoh. Nakonec volal až ze Zimapanu. Asi za půl
hodiny po tom, co odjeli se na nás přijeli podívat místní.
Dva pickupy plné chlapů. Všelijak jim vysvětlujeme, co jsme
zač. Možná nás mají za blázny, ale uklidnili se natolik, že
odjíždějí a my pak už máme od nich pokoj. Vypili jsme láhev
becherovky a šli jsme spát.
18.10. - Vašek s Benem se vracejí ve dvě ráno – bez
batohu. Skutečně ráno po snídani vyrážíme fotit. Počasí opět
nevalné, je zataženo, ale alespoň neprší. Ani na téhle
lokalitě ovšem ariáky nekvetou. Doprovodná kaktusová
vegetace stejná jako u hřbitova, navíc je tu Echinocactus
platyacanthus. Viťa našel ještě nějakou mamilárii a
ferokaktus.
Protože nás zlobí zámek bočních dveří auta, rozhodujeme se,
že Vašek s Benem zkusí, jestli by to někdo ve Vista Hermosa
neopravil. My ostatní se necháváme vysadit u hřbitova a
vyrážíme na protilehlý kopec – lokalitu Thelocactus
hastifer a Stenocactus, prý multicostatus.
Stenokaktusy, které jsme tu našli, nám ale jako „multicostatus“
nepřipadají, určitě se jedná o něco jiného. Procházíme celým
kopečkem poměrně pečlivě, máme dost času; na silnici je
odtud vidět moc dobře a kluci se dlouho nevrací. Z vrcholku
kopce fotím městečko. A až na druhé straně pod vrcholem
nacházím Thelocactus hastifer. Dále vidíme
Stenocactus sp., Neolloydia conoidea,
Echinocactus platyacanthus, Mammillaria elongata,
Ferocactus sp.(victoriensis?),
Marshalocereus thornberi, několik druhů Coryphantha
(clavata, radians?), několik druhů
Echinocereus.
 |
|
Obr. 5 – Thelocactus
hastifer |
Pak se vracíme ke hřbitovu a nacházím
alespoň jeden „elephantidens“ s poupětem ze
včerejška. Už je rozkvetlý – fotíme. V kopci nad hřbitovem
pak nacházíme i kvetoucí Thelocactus leucacanthus.
Víťa, který přišel z druhé strany, ze skály jakoby od Vista
Hermosa viděl v těch kamenech nějakou mamilárii. Takže
vyrážím do skal :-) Taky už se konečně alespoň částečně
protrhaly mraky. Ve skále rostou Stenocactus sp.,
Echinocereus sp., stejný Ferocactus jako jsme
viděli na druhé straně silnice, Mammillaria elongata,
nějaké ty koryfanty a Echinocactus plytyacanthus,
Opuntia microdasys, Opuntia imbricata a asi 2 – 3
další druhy. A Mammillaria compressa. Pěkné trsy.
Je 16:30, Vašek s Benem ještě pořád nikde. Tak si dávám
ještě kolečko kolem hřbitova (tady na žádné ariáky
nenarážím), píšu zápis do deníku a čekám.
 |
|
Obr. 6 – Ariocarpus
kotschoubeyanus elephantidens |
Nakonec jsme se dočkali, pochopitelně. Dveře
jsou opravené, nastupujeme, vracíme se do V.H. dát
mechnikovi zaslouženou becherovku a odjíždíme do Vizarrónu.
Tam Ben telefonuje do Ixmiquilpanu kvůli batohu, já s Vítkem
a Milanem se stavujeme na tacos (moje první „echt“ mexické
jídlo) – já jsem spokojen, tohle tedy můžu :-) Procházka
městem, fotky.
První kloudnou odbočkou za městem sjíždíme ze silnice a
hledáme nocležiště. Ještě za šera stavíme stany. Přijeli se
podívat nějací dva mladíci. Naznačují, že se tady v noci
střílejí „animales“. Nebo nechtějí, abychom my stříleli „animales“.
Tohle nevíme přesně. My rozhodně nic střílet nebudem, tak
doufáme, že nikdo jiný taky ne. A taky, že pokud sem v noci
opravdu jezdí někdo něco střílet, že to nebudeme my, koho
trefí.
Vašek s Benem odjíždějí pro batoh do Ixmiquilpanu a my se
pomalu chystáme zalehnout. Předtím ještě přijíždí patrně
majitel pozemku – cedulka ho moc neuklidnila, ani naše „mañana
Jalpan“. Ale nenadělá nic, tak odjíždí a my jdeme spát s
tím, že je uklidněn nebo alespoň smířen s osudem. Tedy my
jsme si mysleli, že nenadělá nic. Asi v 11 hodin se vrací s
policajtem, ten nás budí (resp. vzbudil Milana a ten pak mě)
a my rozespalí zase vykládáme, že jsme exoti z ČR, co sem
přijeli fotit kytky. Cedulka na policistu zapůsobila (je to
mladý kluk, vypadá celkem jako pohodář), něco farmáři
vykládá a zdá se, že to ho konečně uklidňuje. Ještě si nechá
potvrdit, že zítra ráno skutečně vypadnem a pak oba
odjíždějí. Vašek s Benem a s batohem (!!!) přijíždějí někdy
v noci. Je mlha, nebýt GPS, prý by nás nenašli.
Mexiko 2008 -
část 1.
|
