|
Další rody podle pana Backeberga bohužel
velice prokrátím, neb jsem slíbil, že co napíšu, vyplývá z
mých zkušeností. Ale zástupce rodu Acanthocereus
(BERG.) BR.et.R. a Acanthorhipsalis (K.SCH.)
BR. et R. jsem asi ani v životě neviděl, natož abych je
pěstoval a sbíral zkušenosti.
Acantholobivia BACKBG. Jest patrně páně
Backebergův úlet, jsou to prachobyčejné (= nádherné)
lobivie, leč kupodivu ne s ovlásněným, ale s fest otrněným
semeníkem a plodem. I semeny se od většiny lobivií kapku
liší, ale já bych je netrhal a držel pěkně pohromadě jako
lobivie, kde si o nic povíme víc.
Akersia
Buin.
Trochu jiná situace je s rodem Akersia
BUIN. Tyhle štětinaté, zlatozrnné sloupečky, které mně
kvetly už na 20 centimetrech velikými růžovými květy, by
měly býti v každé sbírce na ozdobu a pro radost. Moc si
nevím rady, jak podle pánů botaniků se jmenuje dnes, viděl
bych to asi na Borzicactus, neb mají krásné
zygomorfní květy ne nepodobné květům matukán. Jen mi nějak
nesedí množství rostlin, které do tohoto rodu páni nacpali,
tudíž si dle mého mohou psát cokoli, u mě Akersia,resp.
Akersia roseiflora BUIN., neb je to rod monotypický,
tedy takový, který obsahuje jen jeden druh.
 |
Akersia roseiflora BUIN. |
Pěstování je snadné, snad jen vědět, že to
není vysloveně horská kytička, tak snad trochu více vláhy v
sezoně a trochu tepleji v zimě. Nejlépe se množí výsevem,
čerstvá semínka klíčí výborně a semenáčky rostou jako z
vody. Však jí taky spotřebují, a nebuďte hamouni a přihnojte
je trochu. Pokud vám vydrží růst celou sezonu, vykvést mohou
už třetím či čtvrtým rokem, čili takové rebucie mezi cereusy.
Jedná se v našem povídání o první cereusovitou, tedy do
sloupku či sloupu rostoucí rostlinku, a tu bych dodal k
jejich kultuře několik poznámek. Obecně – pokud začnou růst,
tak rostou a tedy i jejich požadavky na vodu jsou trochu
větší. I na výživu, takže se nebojím přihnojovat. I květník
dávám o něco větší, než by odpovídalo průměru rostliny,
jedná se i o stabilitu, a ony to vědí , takže jejich
kořenový bal – no to je lahůdka. Ovšem problém vznikne,
začne – li se nám takový cereusovitý halama dobývat střechou
ze skleníku.
Tu je jednoduché a účinné řešení. Odřízneme
vrcholovou část rostliny – tak cca 25 až 30 cm, zakořeníme a
jede se dál močálem černým podél bílých skal. Nezanedbatelná
výhoda je, že ten vrchol si ponechává vlastní stáří rostliny
co do květuschopnosti, takže se mi podařilo v botanické
zahradě vypěstovat 30 cm vysokou Neobuxbaumia polylopha,
přičemž kvetla jak divá. Vrchol po zakořenění většinou i
trochu zesílí, takže je stabilnější a spíš se udrží
vzpřímený. Ale nevěřte mi a raději to zkuste s nějakými
kleistokaktusy, budete se moc divit, co se po té operaci
bude dít. Nebo byste chtěli vidět Cleistocactus strausii
40 cm vysoký a 8 cm v průměru a květy od země až pod
vrchol???
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 |
