|
4. července 2009 se dožil sta let člen
prostějovského klubu kaktusářů pan František Sedlář. Patří
tak určitě k nejstarším žijícím pěstitelům kaktusů na světě.
Této zálibě se věnuje od konce šedesátých let minulého
století. Jak říká, šlo o plíživou infekci. Začala nákupem
prvních kaktusů, šířených do prostějovských květinářství z
komunální pěstírny Zdeňka Fleischera.
Brzy nestačil okenní parapet v pokoji a rostliny postupně
zaplnily všechna okna a později i balkon. Před dvaceti lety
se začal zajímat také o sukulenty a cibuloviny. Co pamatuji,
stará se od jara do podzimu o předzahrádku, která patří k
nejhezčím v ulici.
V roce 2007 se části sbírky vzdal a ponechal si jen
nejoblíbenější rostliny. Jeho příruční knihovna ale
dokazuje, že stále sleduje a zakupuje nejnovější literaturu
o kaktusech a sukulentech.
Jako zakládající člen prostějovského klubu kaktusářů patřil
ještě donedávna k pravidelných návštěvníkům spolkových
schůzí, na které docházel za každého počasí a bez holí.
Pomáhal také při organizaci výstav a dalších akcí.
Lze mu jen závidět životní optimismus, vitalitu, duševní
kondici a zdravotní stav (občas ho prý bolívají záda).
Posledních 30 let žije sám v panelovém bytě. Je schopen
postarat se o sebe, pouze nákupy mu zajišťují příbuzní.
Jak ukazují obrázky, členové prostějovského
klubu na jeho jubileum nezapomněli. Po přípitku řekl, že se
těší na další roky života. K dosažení vysokého věku prý
přispělo, že nekouřil, pil a jedl střídmě, cvičil mozek,
snažil se o aktivní pohyb a stále měl nějaké záliby, které
ho i po odchodu do důchodu udržovaly v kontaktu s jinými
lidmi. Dodal bych, že přispěla i jeho úsporná tělesná
konstituce, smysl pro humor a zřejmě i láska k rostlinám.
Čas strávený s nimi se mu do života zřejmě nezapočítal.
Nejen jménem prostějovských kaktusářů
mu přeji aktivní prožití dalších let.
Budu moc rád, když já sám zvládnu přijít popřát mu
k příštímu kulatému životnímu jubileu.
Pevné zdraví, Františku! |
