|
Čertví z jakého slova se toto dostalo do
zahradnické češtiny a znamená to tolik co přepíchání
maličkých rostlinek do nového. Ještě za mých začátků se
hlásalo, že pikýrování je hromadný mord a hlavně aby aspoň
něco přežilo. I vyvíjely se metody se zasušením semenáčků až
do žužlava, píchání do suché, sterilní, atd. směsi,
postřikování kdečím a přestřikování něčím jiným a pomaličku
se přicházelo na to, že čím jsou kaktusy menší, tím spíš se
chovají - až na několik rodů choulostivějších až vysloveně
choulostivých - jako normální zelené rostlinky. S tím, že
vydrží s málem.
Dokud jsem zkoušel vyčtené, likvidoval jsem
pracně jeden výsev za druhým a kytiček přibývalo pomalu. Pak
jsem viděl pikýrovat Quida Kuchaříka a došlo mi to. Je to už
nějakej rok, co to takhle dělám a musím říct, že ta práce mě
vysloveně těší a kytíkům se daří - tedy pokud je nespálím či
tak něco. Ale přestalo pro mě platit, že první píchání je
mor a těším mě dnes a mohu hrdě prohlásit, že píchám dobře,
píchám rychle a hlavně - píchám rád…
O čem to jest ? Skutečně nechám semenáčky
před pikýrováním vyschnout, ale ne kvůli poranění. Prostě
suchý substrát, ať je to co je to, se z kořínků krásně
jedním pohybem odrolí a kořínky jsou čisté. To potřebuji
proto, že pracuji se zahnutou zubařskou pinzetou a prostě ty
kořínky do ní jemně uchopím a opřu si semenáček o to
zahnutí. Pak zasunu čelisti pinzety i s kořeny do substrátu
a kytička sedí. Špičkami přihrábnu zem a jede se dál. Jestli
píchám zprava doleva, shora dolů nebo zepředu dozadu, to
jest egál a podle chuti každého. Důležité je mít dobře
píchnutou jmenovku.
První pikýrování dělám do plechových bedýnek
cca 2,5 cm hlubokých a ony po podmočení krásně rychle
vysýchají a substrát se v nich rychle prohřívá, což jest k
nezaplacení. No a jak mám bedýnku napíchanou, maličko s ní
klepnu o stůl ( to je rituál pro štěstí dle p. Jelínka) a
hned ji vrazím do namáčecí mísy s vodou s obsahem hnojiva a
účinného fungicidu - p. Kuchařík používá Karramba, já Allert
a výsledky se moc neliší…
…a roste se, čímž se blíží etapa píchání
druhého, které už je vysloveně o radosti, neb je zřetelné,
že jde o kaktusy, trny rostou, kytíci nabývají nějakého
tvaru a už se vejdou i celkem dobře do ruky. Druhé píchání
provádím selektivně a přiznávám, že neřeším, co mám na stole
za druh, jen sleduji jejich kořenovou výbavu. Ty, co kořeny
mají hustší a dobře založené a rostlé, ty dávám už do
sadbovačů 25 x 25, ty, které vykazují jeden až dva fousky
nic moc délky a kvality, mažou zpátky do bedýnky, aby
zahoustly a polepšily se jim kořínky. Pokud totiž takového
nemrcoucha dáte do sadbovače, tak dřív uhnije, než stačí
opanovat kořeny buňku a pořádně růst. Ale pokud má kořeny
jaxepatří, pak se dějou věci. A pak je to už jen variace na
dané téma s tím, že kytky jsou pořád větší, nedočkavě kvetou
už v těch sadbovačích a těšej se, až je dám do květináče,
aby konečně svou krásu mohly stavět na odiv pěkně sólo a ne
v davu…
Povídání
pro začátečníky - o sázení
Povídání
pro začátečníky - trochu o výsevech
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
