Povídání pro začátečníky - o pikýrování

Čertví z jakého slova se toto dostalo do zahradnické češtiny a znamená to tolik co přepíchání maličkých rostlinek do nového. Ještě za mých začátků se hlásalo, že pikýrování je hromadný mord a hlavně aby aspoň něco přežilo. I vyvíjely se metody se zasušením semenáčků až do žužlava, píchání do suché, sterilní, atd. směsi, postřikování kdečím a přestřikování něčím jiným a pomaličku se přicházelo na to, že čím jsou kaktusy menší, tím spíš se chovají - až na několik rodů choulostivějších až vysloveně choulostivých - jako normální zelené rostlinky. S tím, že vydrží s málem.

Dokud jsem zkoušel vyčtené, likvidoval jsem pracně jeden výsev za druhým a kytiček přibývalo pomalu. Pak jsem viděl pikýrovat Quida Kuchaříka a došlo mi to. Je to už nějakej rok, co to takhle dělám a musím říct, že ta práce mě vysloveně těší a kytíkům se daří - tedy pokud je nespálím či tak něco. Ale přestalo pro mě platit, že první píchání je mor a těším mě dnes a mohu hrdě prohlásit, že píchám dobře, píchám rychle a hlavně - píchám rád…

O čem to jest ? Skutečně nechám semenáčky před pikýrováním vyschnout, ale ne kvůli poranění. Prostě suchý substrát, ať je to co je to, se z kořínků krásně jedním pohybem odrolí a kořínky jsou čisté. To potřebuji proto, že pracuji se zahnutou zubařskou pinzetou a prostě ty kořínky do ní jemně uchopím a opřu si semenáček o to zahnutí. Pak zasunu čelisti pinzety i s kořeny do substrátu a kytička sedí. Špičkami přihrábnu zem a jede se dál. Jestli píchám zprava doleva, shora dolů nebo zepředu dozadu, to jest egál a podle chuti každého. Důležité je mít dobře píchnutou jmenovku.

První pikýrování dělám do plechových bedýnek cca 2,5 cm hlubokých a ony po podmočení krásně rychle vysýchají a substrát se v nich rychle prohřívá, což jest k nezaplacení. No a jak mám bedýnku napíchanou, maličko s ní klepnu o stůl ( to je rituál pro štěstí dle p. Jelínka) a hned ji vrazím do namáčecí mísy s vodou s obsahem hnojiva a účinného fungicidu - p. Kuchařík používá Karramba, já Allert a výsledky se moc neliší…

…a roste se, čímž se blíží etapa píchání druhého, které už je vysloveně o radosti, neb je zřetelné, že jde o kaktusy, trny rostou, kytíci nabývají nějakého tvaru a už se vejdou i celkem dobře do ruky. Druhé píchání provádím selektivně a přiznávám, že neřeším, co mám na stole za druh, jen sleduji jejich kořenovou výbavu. Ty, co kořeny mají hustší a dobře založené a rostlé, ty dávám už do sadbovačů 25 x 25, ty, které vykazují jeden až dva fousky nic moc délky a kvality, mažou zpátky do bedýnky, aby zahoustly a polepšily se jim kořínky. Pokud totiž takového nemrcoucha dáte do sadbovače, tak dřív uhnije, než stačí opanovat kořeny buňku a pořádně růst. Ale pokud má kořeny jaxepatří, pak se dějou věci. A pak je to už jen variace na dané téma s tím, že kytky jsou pořád větší, nedočkavě kvetou už v těch sadbovačích a těšej se, až je dám do květináče, aby konečně svou krásu mohly stavět na odiv pěkně sólo a ne v davu…

Povídání pro začátečníky - o sázení
Povídání pro začátečníky - trochu o výsevech
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 | 2 | 3 | 4 | 5

Pavel Urbánek
Jeřmanice
 

zpět