|
Ty jsem slíbil posledně, tak tady to je.
Nicméně je to téma, o kterém už bylo popsáno tolik papíru a
uloženo tolik mega informací, že nevím, co objevného bych
připojil. Tak jen snad, jak seju já. Ale nedá mi to a
rozdělím to téma na čtyři části, podle mě různě důležité.
Příprava semen
Tak tu bych asi bral za nejdůležitější. Ono
se říká, že když je semeno klíčivé, vyklíčí i na dlani a je
na tom mnoho pravdy. Jenže klíčivosti můžeme hodně ublížit
právě nevhodnou sklizní, nevhodným uskladněním a nakonec i
nevhodnou přípravou před výsevem. Tu se sluší podotknout, že
vysévám semena rodů a druhů, které jsou šmahem považovány za
snadno pěstitelné, tudíž se ode mne nedovíte nic o úpravách
či narušení testy u sklerokaktusů
apod.
Pokud se mi tedy zadaří sprášení a rostliny
nasadí plody (a nesežerou mi je myši, jako po dva roky
notokaktusy a gymna), pak sklízím plody při zimní manipulaci
s rostlinami. Na sáček píšu nejen jméno a sběrovku, ale i
číslo výsevu, ze kterého rostlina vzešla a nebo původ
rostliny zakoupené či vyškemrané. A ty pytlíky pak dám na
suché a relativně chladné místečko, kde „dondó“. A to je asi
přesný výraz. Protože příroda má u každýho plodu
naplánovaný, co s ním a jakým způsobem se ta semínka do půdy
dostanou.
Já miluji plody od dozrání suché, kde
netřeba než rozdrolit v dlani a přesypáním ze čtvrtky na
čvrtku oddělit zrno od plev. Tuto techniku včetně ostatních
krásně popisuje pan Jelínek kdesi v časopise Kaktusy. Hůře
je s plody, kterým bylo určeno stát se nejdříve potravou a
teprve po průchodu trávicím traktem se dostat do země i s
prvotní dávkou hnojiva. Ty jsou velké, dužnaté, lepkavé a
vůbec se z nich nic nesype. Nějak se mi nezdá ten proces s praním
v hadříku či punčoše, a protože jsem člověk líný, vytvořil
jsem si vlastní náhradní techniku. Prostě ten plod vykuchám
pinzetou, obsah vytlačím do kelímku s roztokem hypermanganu
a nechám den stát. Pak přecedím a nevzhledný tfujtajblový
gel se semeny nožem natřu na noviny. Ono to vyschne a chová
se to, jak rozdrolený plod rebutie - takže paráda. No a
podle mě důležitá věc, semena neprodávám, takže je čistím až
než začínám vysévat. Takže celou dobu jsou v chladnu, suchu
a tmě. Nevím proč, ale skladovat semena v teple se mi nějak
nezdá.
Vlastní výsev
Tu je možností, nádob, materiálů a technik tolik, co
kaktusářů, a všechny skoro vzaly původ v páně Fleischerově
metodě sterilních výsevů. Pokud máte sterilní substrát,
převařenou vodu, čistá semena a nějaké to jemnější mořidlo,
není o čem psát, výsev se podaří. Ale důležitější je, kam
dát udělané výsevy a jak s nimi potom. Nicméně, nejdříve,,
jak seju já. Rád a hodně, to především. Nemaja kultivátoru
seju ve skleníku a tady je první zrada - oni totiž k tomu
kaktousci nepotřebujou ani moc světla, ani moc tepla. Drtivá
většina rodů, které pěstuji, klíčí při teplotách kolem
20°velmi spolehlivě, některé si dají líbit i víc, no jsou i
takové, které musím set v zimě, jinak by na ně bylo moc
teplo (chilské rody například). Slunce ale výsevy nechtějí
vůbec, takže pod papír a hlídat, spálit se to dá za pár
minut.
Substrát - jsem líný a tudíž neochotný
pařit, vařit a já nevímco ještě. Seju tedy do sterilního od
povahy - perlit, či zeolit. O tom jsem už psal, chce to jen
jednu věc - nesmí to vyschnout. Jak mají vyklíčené rostlinky
dost vlhka, rostou v tom jak z praku a kořeny neskutečné.
Tak dlouho jsem obdivoval kořeny Chvastkových semenáčů ze
zeolitu, až jsem ho zkusil a teď už seju do něj všechno, je
to neskutečný, co v tom ty kytky dělaj. Ale nezapomenout
zalejt a pohnojit.
No a výsevní nádobí je jasné - podle
množství semen velikost krabičky a celek do páně Pavlíčkova
výsevního kastlíku. Na dno naleju vodu s hnojivem a jede to.
Semena mořím Orthocidem a do vody dávám Kristalon.
Od vyklíčení po otevření
Podle mě nejdůležitější perioda pro výsledek
celé práce. Ono totiž vlhko může sice pomoci, ale
povyklíčení ho snáší jen málokterá kytka. Takže se snažím
kontrolou výsevů chytit ten moment, kdy už je skoro všechno
vyklíčené a ty pupínky začínají nabírat tvar. Pak krabičku
otevřu a už nezavírám. Pokud nezapomenu zalít, rostou kytíci
jak z vody a scípou minimálně. Tady je třeba trochu s vodou
ubrat, jestliže výsev provádím téměř na vodní hladinu, pak
otevřené výsevy udržuju vlhké a třeba zalívám každý den, mně
to neva, ale hlavně neusušit. Pořád ještě bez sluníčka, jen
ty noviny už jsou pryč, abych na to všechno viděl.
Pokud se v průběhu klíčení objeví jakási
plíseň, tu opět hřeším proti všem pravidlům a výsev otevřu a
doufám, že po otevření se vše spraví. Dokličování jsem
nezkoušel a pokud, s nevalnými výsledky. Problém nastane, že
aby plíseň zmizela, musí výsev vyschnout. A pokud
vyschne, přestanou kaktousky růst a pohnout s nimi potom je
obrovská dřina a s velkými ztrátami.
Takže radši bez těch plísní, mohu - li poradit. Ošetření
fungicidem je jasné, jen vědět, kterým, takže užívám
Previcur, ten by neměl ublížit ničemu kromě těch plísní.
Od otevření po přepíchání
To je nejhezčí část této činnosti, neb denní
kontrola jest o radosti, zálivka - je-li prováděna podmokem
tedy relativně nenáročná a kytičky rostou a rostou. Tu bych
vypíchl velikou výhodu zeolitu proti perlitu. Pokud je semen
větší množství, vysévám do misek bez požnosti namáčení -
neměl bych je pak do čeho dát. Jenže jak je otevřu, zálivku
praktikuji rosením, což jest pracné. Pokud však kytičky
maličko narostou, zalévám ty v zeolitu normální malou
konvičkou s kropáčkem, aniž bych konal hloubkovou orbu v
lehoučkém perlitu. Což je věc k nezaplacení, pokud těch
misek máte vedle sebe kolem stovky…
No a pomaličku se kaktousky zvykají na větší
světlo, ubírá se stínování a pomalu, či rychle se dostavuje
silná panika - neboť někdo to všechno bude muset
přepikýrovat a někam napikýrované dát, což je téma napříště…
Tak hodně radosti a zdaru s výsevy VAŠÍ
metodou.
Povídání
pro začátečníky - o sázení
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
