MEXIKO 2008 - část 4.

Další cestopisný seriálek z deníku Honzy Šmejkala

(20. 10. 2008)
... Vrátili jsme se na hlavní cestu a o kus dál, nedaleko hřbitova našli nocoviště. Vykládání věcí z auta komplikují neotevíratelné zadní dveře; nakonec Milan vlezl přes zadní sedadla do zavazadlového prostoru a podával nám kus po kuse. Po postavení stanů jsme pojedli a Kazik vyndal litrovou lahev 95% lihu. S Benem a Milanem nám pak namíchali koktejl lihu, jablečného džusu a limetkové šťávy. Celkem obstojně jsme si tímto nápojem upravili náladu, v euforii nazýváme vzniklý nápoj „vincentka de luxe“ podle nedaleké osady San Vincente. Do mexické noci hulákáme české písně, dokonce i nějakou tu lidovku jsme dali. Trochu lituju, že jsem si s sebou nevzal kytaru, ale stejně bych na ni asi dlouho hrát nemohl. Taky proto, že nezůstalo jen u vincentky (de luxe, samozřejmě), ale alespoň já měl ještě pivo, víno i tequilu. Jak jsem se dostal do stanu a spacáku nemám nejmenší tušení. První, co si pamatuju je, že jsem se asi ve 4 ráno vzbudil a nemohl najít brýle. To mě rozhodilo, protože bez nich bych toho už z Mexika moc neviděl, ale nezbylo než počkat do rána.

21. 10. 2008
Jedna z prvních vět, co jsem ráno slyšel byla: „Kluci vraťte Honzovi brejle.“ Naštěstí mi je tedy sundali a tím asi zachránili. Též mě potěšilo, že takových, co jsme nevěděli, jak jsme se dostali do spacáku nás bylo víc. A do třetice bylo taky moc fajn, že mi nic nebylo.
Dáváme se dohromady a asi o 1 11. vyrážíme směr Tula. Po přejetí hranic státu Tamaulipas potkáváme první stanici fytozookontroly. Projíždíme, aniž by nám věnovali pozornost. Cestou do Tuly hledáme odbočku na Francisco I. Madero. Když dojedeme až do Tuly je jasné, že jsme ji nenašli. Otáčíme, vracíme se a cca po 15km v Miguel Hidalgo se chytáme a odbočujeme vlevo (pochopitelně to nebylo značené). Cesta nestojí za nic (v originálním zápisu z deníku jsem to vyjádřil ještě přesněji, řekl bych :-) ). Později z téhle cesty za „protidobytčím“ roštem odbočujeme ostře doprava a zaparkujeme u drátěné ohrady, tu následně podlézáme a prodíráme se keři akácií a všehomožnýho na lokalitu Ariocarpus retususpulchellus“. Rostlin je tu velké množství, ale tradičně nám nekvetou.

Obr. 1 – Ariocarpus retusus "pulchellus"

Nejvíc je jich pochopitelně odkvetlých tak 1–2 týdny (největší úspěch je rostlina odkvetlá tak dva dny anebo s poupaty, co pokvetou tak za dva dny). Pochopitelně procházíme celou lokalitu, fotíme polštáře droboučkých Mammillaria surculosa, dále Mammillaria compressa, Mammillaria heyderi, Stenocactus sp., Coryphantha clavata?, asi dva druhy Echinocereus sp.… Jeden echinocereus se spletl a vykvetl, tak alespoň nějaký kvetoucí kaktus na této lokalitě nalezen :-) Milan objevil hada, ale ten nás vyhodnotil jako nebezpečí a zalezl před námi do díry, odkud nás velmi opatrně pozoroval a s každým naším přiblížením se zasouval hlouběji do bezpečí.

Těsně před Francisco I. Madero na nás začíná svítit hladové oko. Benzínka je až někde u Tuly, tak se Vašek doptává u místních, jestli tady někdo neprodává palivo. Chlapík, ke kterému nás poslali sice palivo prodává, ale má jen benzin. Nakonec nám ze svého traktoru vytahuje 10 litrů nafty…

Obr. 2 – Tankování

Cesta na La Memela, odbočka na Ej La Providencia. Asi po 1km zastavujeme a na kopec vlevo od cesty nás Vašek vede hledat Ariocarpus agavoides. Na plochém vrcholku kopce je nacházíme – resp. nachází je Vašek (já bych je nekvetoucí rozhodně nenašel). Ano, ani agavoidesky nám nekvetou. Naštěstí je to jen první dojem. Za chvíli nalézám jednu kvetoucí rostlinku. Ty by se hledaly dobře, jen kdyby jich tu bylo víc. Povzbuzen úspěchem, hledám další, daří se mi najít ještě několik nekvetoucích a několik s poupětem. Ben nachází ještě jednu kvetoucí rostlinu. A to je vše. Vedle agavoidesek jsme tu potkávali i Mammillaria microthele, Coryphantha palmeri?, Neolloydia conoidea. Rychle fotíme co se dá, abychom dnes stihli ještě jednu lokalitu.

Obr. 3 – Ariocarpus agavoides

Za Tulou směrem na CD Victoria na křižovatce odbočujeme vlevo a za křižovatkou na levé straně silnice hledáme Ariocarpus kotschoubeyanus v. albiflorus. Tohle je smutnější záležitost, protože se jedná evidentně o pozemky určené pro zástavbu, část lokality je ostatně už oplocená, na tom zbytku na první pohled pracoval buldozer. Mezi odpadky tu ještě na ostrůvcích původního terénu rostou drobnější Echinocactus horizonthalonius, Coryphantha sp., Echinocereus sp., Stenocactus sp. a Mammillaria picta. Ariokarpusy mají poupata, vypadá to, že letos pokvetou naposledy…

Obr. 4 – Ariocarpus kotschoubeyanus albiflorus

Vracíme se do Tuly na večeři (kuře) a nějaký nákup (pivo). Potom pokračujeme na Jaumave a za Jaumave hledáme Balnearia Nogales – kemp u řeky, kde budeme spát. Dorážíme pochopitelně až za tmy. Kemp po mexicku je takový ohrazený pozemek, jakž-takž upravený terén s občasným betonovým přístřeškem a ohništěm. Je ale po sezóně, takže jedinými obyvateli kempu jsou krávy a osli. Nacházíme plácek s omezeným počtem kravinců, zato se stádečkem krav. A tak stavíme stany za světel čelovek a zvědavého dozoru a bučení stálých obyvatel kempu. Fakt z toho nemám dobrý pocit, protože krávy jsou dost zvědavé a jejich zvonce nám zvoní za zády. A já vím o krávách jen to, že není dobré je naštvat. Kazík o nich ví patrně víc, protože je nakonec úspěšně zahání.

22. 10. 2008
Ráno (tak kolem osmé) zjišťujeme, že se nám skutečně podařilo postavit stany mimo zónu kravinců. Čaj, kafe, polévka.
Balnearia Nogales: polotropická vegetace, údolí, řeka. Jdeme se podívat, jak tu vyvěrá ze skály. Tedy vyvěrá - ze skály tu prostě tryská mocný proud v několika kaskádách. Na druhém břehu údajně rostou Pilosocereus palmeri a Mammillaria prolifera. Lávka přes řeku je ale pod vodou, použít by ji bylo možné asi na jaře, ale takhle, přestože bych z osobních důvodů moc rád viděl Mammillaria prolifera v přírodě, se na druhou stranu nedostaneme. Tak alespoň fotím řeku a Tillandsia ionantha na stromě nad řekou.

Obr. 5 – Tillandsia ionantha

Cestou zpět na Jaumave zastavujeme u San Vincente na lokalitě Obregonia denegrii. Populace neskutečně bohatá, rostou soliterně i trsovitě, některé rostliny mají průměr přes 15 cm. Rostou na plném slunci i ve stínu keřů (s bílými květy a nakyslými plody – pravděpodobně jsou jedlé, když mi po nich nic nebylo). Pak jsme tu viděli pěkné Ferocactus hamatacanthus v. sinuatus, Coryphantha palmeri, Echinocereus sp. Bohužel ani tady to rostliny nemají jednoduché. Ben má z loňského roku GPS na tuhle lokalitu. Ta ukazuje přesně místo, kde letos stojí bagr a nakládá plné lžíce podloží na náklaďák, který odjíždí jen o kousek dál, aby tento materiál vysypal na stávající cestu do San Vincete a tak ji zpevnil nebo co. Každopádně se dá říci, že tu mají cesty dlážděné obregoniemi a jinými kaktusy.

Obr. 6 – Obregonia denegrii

Lokalita je naštěstí rozsáhlá, takže pravděpodobně jí těžko vybagrujou celou, ale stejně je pohled na okraj té bagrem a buldozerem upravené části, kde jsou s odhrnutým podložím vidět pochopitelně i vytrhané a převrácené umírající rostliny, depresívní. Alespoň pro mě jistě. Naštěstí už několik kroků odtud to na nějaký lidský zásah nevypadá. I když je zřejmé, že je to jen zdání. Nicméně tady jsou už rostliny neporušené, nezaprášené a ještě netuší, co je pravděpodobně časem čeká.
Pokračujeme dál do Jaumave s krátkou zastávkou u obrovského dýmajícího smetiště vyhodit odpadky. A vyfotit hejno kondorů havranovitých (určuje Víťa), kteří tady našli snadný zdroj potravy…

Obr. 7 – kondoři na smetišti

Mexiko 2008 - část 1. | 2. | 3.

Honza Šmejkal
E-mail: encephalocarpus(at)seznam(dot)cz
 

zpět