|
(20. 10. 2008)
... Vrátili jsme se na hlavní cestu a o kus dál, nedaleko
hřbitova našli nocoviště. Vykládání věcí z auta komplikují
neotevíratelné zadní dveře; nakonec Milan vlezl přes zadní
sedadla do zavazadlového prostoru a podával nám kus po kuse.
Po postavení stanů jsme pojedli a Kazik vyndal litrovou
lahev 95% lihu. S Benem a Milanem nám pak namíchali koktejl
lihu, jablečného džusu a limetkové šťávy. Celkem obstojně
jsme si tímto nápojem upravili náladu, v euforii nazýváme
vzniklý nápoj „vincentka de luxe“ podle nedaleké osady San
Vincente. Do mexické noci hulákáme české písně, dokonce i
nějakou tu lidovku jsme dali. Trochu lituju, že jsem si s
sebou nevzal kytaru, ale stejně bych na ni asi dlouho hrát
nemohl. Taky proto, že nezůstalo jen u vincentky (de luxe,
samozřejmě), ale alespoň já měl ještě pivo, víno i tequilu.
Jak jsem se dostal do stanu a spacáku nemám nejmenší tušení.
První, co si pamatuju je, že jsem se asi ve 4 ráno vzbudil a
nemohl najít brýle. To mě rozhodilo, protože bez nich bych
toho už z Mexika moc neviděl, ale nezbylo než počkat do
rána.
21. 10. 2008
Jedna z prvních vět, co jsem ráno slyšel byla: „Kluci vraťte
Honzovi brejle.“ Naštěstí mi je tedy sundali a tím asi
zachránili. Též mě potěšilo, že takových, co jsme nevěděli,
jak jsme se dostali do spacáku nás bylo víc. A do třetice
bylo taky moc fajn, že mi nic nebylo.
Dáváme se dohromady a asi o 1 11. vyrážíme směr Tula. Po
přejetí hranic státu Tamaulipas potkáváme první stanici
fytozookontroly. Projíždíme, aniž by nám věnovali pozornost.
Cestou do Tuly hledáme odbočku na Francisco I. Madero. Když
dojedeme až do Tuly je jasné, že jsme ji nenašli. Otáčíme,
vracíme se a cca po 15km v Miguel Hidalgo se chytáme a
odbočujeme vlevo (pochopitelně to nebylo značené). Cesta
nestojí za nic (v originálním zápisu z deníku jsem to
vyjádřil ještě přesněji, řekl bych :-) ). Později z téhle
cesty za „protidobytčím“ roštem odbočujeme ostře doprava a
zaparkujeme u drátěné ohrady, tu následně podlézáme a
prodíráme se keři akácií a všehomožnýho na lokalitu
Ariocarpus retusus „pulchellus“. Rostlin je tu
velké množství, ale tradičně nám nekvetou.
 |
|
Obr. 1 –
Ariocarpus retusus "pulchellus" |
Nejvíc je jich pochopitelně odkvetlých tak
1–2 týdny (největší úspěch je rostlina odkvetlá tak dva dny
anebo s poupaty, co pokvetou tak za dva dny). Pochopitelně
procházíme celou lokalitu, fotíme polštáře droboučkých
Mammillaria surculosa, dále Mammillaria compressa,
Mammillaria heyderi, Stenocactus sp.,
Coryphantha clavata?, asi dva druhy Echinocereus
sp.… Jeden echinocereus se spletl a vykvetl, tak alespoň
nějaký kvetoucí kaktus na této lokalitě nalezen :-) Milan
objevil hada, ale ten nás vyhodnotil jako nebezpečí a zalezl
před námi do díry, odkud nás velmi opatrně pozoroval a s
každým naším přiblížením se zasouval hlouběji do bezpečí.
Těsně před Francisco I. Madero na nás začíná svítit hladové
oko. Benzínka je až někde u Tuly, tak
se Vašek doptává u místních, jestli tady někdo neprodává
palivo. Chlapík, ke kterému nás poslali sice palivo prodává,
ale má jen benzin. Nakonec nám ze svého traktoru vytahuje 10
litrů nafty…
 |
|
Obr. 2 – Tankování |
Cesta na La Memela, odbočka na Ej La
Providencia. Asi po 1km zastavujeme a na kopec vlevo od
cesty nás Vašek vede hledat Ariocarpus agavoides. Na
plochém vrcholku kopce je nacházíme – resp. nachází je Vašek
(já bych je nekvetoucí rozhodně nenašel). Ano, ani
agavoidesky nám nekvetou. Naštěstí je to jen první dojem. Za
chvíli nalézám jednu kvetoucí rostlinku. Ty by se hledaly
dobře, jen kdyby jich tu bylo víc. Povzbuzen úspěchem,
hledám další, daří se mi najít ještě několik nekvetoucích a
několik s poupětem. Ben nachází ještě jednu kvetoucí
rostlinu. A to je vše. Vedle agavoidesek jsme tu potkávali i
Mammillaria microthele, Coryphantha palmeri?,
Neolloydia conoidea. Rychle fotíme co se dá, abychom
dnes stihli ještě jednu lokalitu.
 |
|
Obr. 3 – Ariocarpus
agavoides |
Za Tulou směrem na CD Victoria na křižovatce
odbočujeme vlevo a za křižovatkou na levé straně silnice
hledáme Ariocarpus kotschoubeyanus v. albiflorus.
Tohle je smutnější záležitost, protože se jedná evidentně o
pozemky určené pro zástavbu, část lokality je ostatně už
oplocená, na tom zbytku na první pohled pracoval buldozer.
Mezi odpadky tu ještě na ostrůvcích původního terénu rostou
drobnější Echinocactus horizonthalonius,
Coryphantha sp., Echinocereus sp., Stenocactus
sp. a Mammillaria picta. Ariokarpusy mají poupata,
vypadá to, že letos pokvetou naposledy…
 |
|
Obr. 4 – Ariocarpus
kotschoubeyanus albiflorus |
Vracíme se do Tuly na večeři (kuře) a nějaký
nákup (pivo). Potom pokračujeme na Jaumave a za Jaumave
hledáme Balnearia Nogales – kemp u řeky, kde budeme spát.
Dorážíme pochopitelně až za tmy. Kemp po mexicku je takový
ohrazený pozemek, jakž-takž upravený terén s občasným
betonovým přístřeškem a ohništěm. Je ale po sezóně, takže
jedinými obyvateli kempu jsou krávy a osli. Nacházíme plácek
s omezeným počtem kravinců, zato se stádečkem krav. A tak
stavíme stany za světel čelovek a zvědavého dozoru a bučení
stálých obyvatel kempu. Fakt z toho nemám dobrý pocit,
protože krávy jsou dost zvědavé a jejich zvonce nám zvoní za
zády. A já vím o krávách jen to, že není dobré je naštvat.
Kazík o nich ví patrně víc, protože je nakonec úspěšně
zahání.
22. 10. 2008
Ráno (tak kolem osmé) zjišťujeme, že se nám skutečně
podařilo postavit stany mimo zónu kravinců. Čaj, kafe,
polévka.
Balnearia Nogales: polotropická vegetace, údolí, řeka. Jdeme
se podívat, jak tu vyvěrá ze skály. Tedy vyvěrá - ze skály
tu prostě tryská mocný proud v několika kaskádách. Na druhém
břehu údajně rostou Pilosocereus palmeri a
Mammillaria prolifera. Lávka přes řeku je ale pod vodou,
použít by ji bylo možné asi na jaře, ale takhle, přestože
bych z osobních důvodů moc rád viděl Mammillaria
prolifera v přírodě, se na druhou stranu nedostaneme.
Tak alespoň fotím řeku a Tillandsia ionantha na
stromě nad řekou.
 |
|
Obr. 5 – Tillandsia
ionantha |
Cestou zpět na Jaumave zastavujeme u San
Vincente na lokalitě Obregonia denegrii. Populace
neskutečně bohatá, rostou soliterně i trsovitě, některé
rostliny mají průměr přes 15 cm.
Rostou na plném slunci i ve stínu keřů (s bílými květy a
nakyslými plody – pravděpodobně jsou jedlé, když mi po nich
nic nebylo). Pak jsme tu viděli pěkné Ferocactus
hamatacanthus v. sinuatus, Coryphantha palmeri,
Echinocereus sp. Bohužel ani tady to rostliny nemají
jednoduché. Ben má z loňského roku GPS na tuhle lokalitu. Ta
ukazuje přesně místo, kde letos stojí bagr a nakládá plné
lžíce podloží na náklaďák, který odjíždí jen o kousek dál,
aby tento materiál vysypal na stávající cestu do San Vincete
a tak ji zpevnil nebo co. Každopádně se dá říci, že tu mají
cesty dlážděné obregoniemi a jinými kaktusy.
 |
|
Obr. 6 – Obregonia
denegrii |
Lokalita je naštěstí rozsáhlá, takže
pravděpodobně jí těžko vybagrujou celou, ale stejně je
pohled na okraj té bagrem a buldozerem upravené části, kde
jsou s odhrnutým podložím vidět pochopitelně i vytrhané a
převrácené umírající rostliny, depresívní. Alespoň pro mě
jistě. Naštěstí už několik kroků odtud to na nějaký lidský
zásah nevypadá. I když je zřejmé, že je to jen zdání.
Nicméně tady jsou už rostliny neporušené, nezaprášené a
ještě netuší, co je pravděpodobně časem čeká.
Pokračujeme dál do Jaumave s krátkou zastávkou u obrovského
dýmajícího smetiště vyhodit odpadky. A vyfotit hejno kondorů
havranovitých (určuje Víťa), kteří tady našli snadný zdroj
potravy…
 |
|
Obr. 7 – kondoři na
smetišti |
Mexiko 2008 -
část 1. |
2. | 3.
|
