|
19. 10. 2008
Mlha vydržela do rána. Tak rychle snídáme, balíme a vyrážíme
směrem na Jalpan. A jako každé ráno doufáme, že počasí už
konečně bude lepší. Zatím to vypadá, že nikdy neuvěřím, že v
Mexiku je teplo a sucho. Dnes je čtvrtý den, co je relativně
chladno (asi tak 15°C) a dost vlhko (asi jsou to nízké
mraky, ale nic platno, je to celkem nepříjemné, už čtvrtý
den je všechno, hlavně stany, navlhlé), občas i prší (nebo
spíš více či méně padá mlha).
Zastavujeme za křižovatkou ve tvaru „Y“ Peňa Miller - Jalpan.
Tady konečně vylézá zpoza mraků slunce. Podle Vaškova pokynu
se vydáváme cca 50 m zpět a drápeme
se na svah nad silnicí. Je tu Ferocactus echidne,
Astrophytum ornatum (i kvetoucí rostliny),
Mammillaria parkinsonii, Coryphantha erecta,
Coryphantha cornifera, Thelocactus leucacanthus
var. schmolii a hlavně Strombocactus disciformis
„minimus“. Rostlin je tu dost, rostou na kolmých
plotnách a několik jedinců kvete.
 |
|
Obr. 1 –
Strombocactus disciformis |
Možná i díky tomu slunečnému počasí (dneska
poprvé!) mám zatím nejlepší pocit z lokality za poslední
dny. Jsem naprosto uchvácen, maximálně excitován a nadšen
(nebo jinak – „močím petrák“ :-))) ). Všechny tyhle rostliny
nacházíme zhruba v úrovni od silnice
do poloviny svahu (ty strombáky začínaly trochu později) a
protože nejsem velký lezec a taky bych se ještě chtěl
podívat dolů pod silnici do vyschlého řečiště, začínám se
pomalu sunout dolů. Vláďa, který ovšem vylezl až na vrchol,
volá, že tam našel Lophophora diffusa.
Jsem líný se znovu drápat do kopce a navíc
zmíněná lofofora má být právě v tom
vyschlém řečišti kam směřuji. (Později toho budu litovat,
protože tehdy jsem se svou leností připravil o možnost vidět
Lophophora diffusa v přírodě.) Na druhé straně
silnice ve vyschlém řečišti a jeho okolí hledám nejdřív sám,
později s Vaškem, Milanem a Benem
lofofory, ale nenašli jsme nic. Jsou tu „jen“ koryfanty (C.
erecta, cornifera), jedna Coryphantha
cornifera dokonce kvete. Spousta krásných motýlů – ovšem
neposedných, nedaří se mi vyfotit ani jednoho.
Přes horský masív, který se zvedá vlastně hned od
křižovatky, pokračujeme obstojnou a klikatou silnicí dál. Ve
větší nadmořské výšce se objevuje les, místy to vypadá skoro
jako u nás, sem tam je tu nějaký
vodopádek, sem tam taky propadlá silnice (to je ale značené,
kupodivu); pohledy dolů do údolí jsou nádherné, ale svodidla
v ostrých zatáčkách chybějí.
 |
|
Obr. 2 –
Neobuxbaumia a Ferocactus glaucescens |
Na druhé straně horského masívu navštěvujeme
vesničku Huajales. Na druhém konci cesty nad obcí je jakýsi
skalní (lávový?) útvar, kde rostou vysoké sloupovité
Neobuxbaumia polylopha v kontrastu s nízkými kulovitými
Ferocactus glaucescens. Zajímavé moc. Na relativně
malém území tu rostou velké sloupovité s velkými kulovitými
kaktusy na jednom místě. Skála je černá a její výstupky
ostré, myslím, že jde o nějaký zvětrávající masív. V Huajales
to vypadá hodně tropicky, u domků tu
lidi mají banánovníky, pomerančovníky, oleandry… U protékající
řeky na stromech jsou orchideje, u každé
sebemenší louže hejna pestrých motýlů. Všechno prohlížíme,
zkoušíme nafotit. Pak si dáváme pivo na cestu a jedeme dál.
Jalpan. Na náměstí zkoušíme nejprve hotelovou restauraci,
ale ceny se nám zdají vysoké, tak jsme zvolili jinou
restauraci na druhé straně náměstí. Protože je tu taky
signál GSM, píšu domů a objednávám „bistec al gusto“ – byl
bezva.
Když jsme se vrátili k autu, zjistili jsme, že jsme „zavřeli
dveře auta tak, že nejdou otevřít“. Tedy ty boční dveře.
Bezva – je asi osm večer a my se nemůžeme dostat do auta.
Ale: Vašek oslovuje místního policistu a vysvětluje mu náš
problém. Policajt mu naznačí, ať jede za ním. My zůstáváme
na náměstí a pozorujeme cvrkot a navštěvujeme místní kostel.
Mají tu nějaký svátek nebo oslavu nebo co, docela to tu
žije, vypadá to, že na náměstí jsou snad všichni obyvatelé
města :-). Asi za hodinu se policejní auto a za ním v závěsu
naše vrací. Ten policajt sehnal mechanika, takže dveře máme
opravené a můžeme vyrazit (jsem fakt překvapen, protože se
domnívám, že v Česku by se v neděli po osmé večer, navíc o
slavnosti, na nás každý vybodnul – přinejmenším).
 |
|
Obr. 3 – Kostel v
Jalpanu |
Jedeme směrem na Rio Verde (tam u benzínky
kupujeme pivo a nějaké jídlo) a dál na Las Tablas. Ještě do
Santa Rita je cesta jakž-takž, pak už je samá díra, tedy
spíš necesta. Za El Sabinito hledáme jezírko Los Peroles, u
kterého bychom se rádi utábořili. Vašek tvrdí, že cestu k
němu najde i potmě. Je tu za vsí lesík a pak taková pláň sem
tam strom, vede tu spousta cest, křižují se a my pořád ne a
ne najít tu správnou. Takhle v noci
to všechno vypadá stejně, už ani nevíme, kterou cestu jsme
kolikrát projeli. Máme dost, takže to nakonec vzdáváme a
stavíme stany. Je něco po 3. ráno.
20. 10. 2008
Vstáváme v osm hodin ráno, je moc pěkně – první příležitost
k pořádnému vysušení a vyvětrání stanů a spacáků. Ještě před
snídaní se vydáváme na krátkou obhlídku okolí. Nacházíme moc
pěkné Coryphantha maiz-tablasensis a Milan našel malé
rostlinky, o nichž jsem přesvědčen,
že jsou to Turbinicarpus lophophoroides. Vašek je
ovšem toho názoru, že jde o semenáčky Coryphantha maiz-tablasensis.
(Protože přání je otcem myšlenky, já věřím, že jsem viděl
svůj první turbiňák v přírodě – a basta ;-)).
Po snídani se jdeme podívat po jezírku – je asi 50 m
vzdušnou čarou od našeho nocoviště, vzpomínáme si, že tu
cestu, co vede k němu jsme v noci zavrhli kvůli obavě ze
zapadnutí do bahna. Nicméně jezírko slibuje koupel po pěti
dnech, takže neváháme. Ve vodě je asi 4 až 5
druhů rybek, Milan k nim má podrobnější komentář, já si
pamatuji (snad dobře), že ty, co nás okusují, jakmile se na
chvíli nehýbeme patří mezi tetrovité. Voda je báječná,
příjemně teplá. Po koupeli, oschnutí a definitivním zabalení
vyrážíme za Ariocarpus kotschoubeyanus.
 |
|
Obr. 4 – Jezírko |
Od jezírka se tedy jakoby vracíme k Rio
Verde, znovu (tentokrát v opačném směru) projíždíme
vesnicí/osadou San Francisco, a za ní hledáme v pláni
vyschlého bahna Ariocarpus kotschoubeyanus.
Pochopitelně nám nekvetou. Ale stejně je to báječný,
hledáme, nacházíme.... A taky nalézáme Lophophora
koehresii, Coryphantha maiz-tablasensis,
Mammillaria centricirrha, Echinocereus sp.
Vašek zpovídá nějakého domorodce. Tak se dovídáme, že sem
jezdí často Němci, že je to tedy tady částečně zdecimováno,
a že kotschoubeyany jsou ještě pod kopci na druhé straně
cesty. (To ovšem řekl těm Němcům taky, takže je otázkou,
jestli to tam časem nebude zdecimovaný podobně.) Pro nás je
to daleko, už takhle máme velký časový skluz, na hledání
nové lokality nemáme čas…
 |
|
Obr. 5 – Ariocarpus
kotschoubeyanus |
Prašnou cestou si to valíme k Las Tablas.
Tedy valíme, max. rychlost kolem 40 km/h,
když Vašek přidá, vzadu to nesnesitelně hází. Nakonec se nad
námi slitoval a jede 20-40 km/h, jak
cesta dovolí... Las Tablas je pro českého kaktusáře zajímavé
nádražím, kde kdysi vystoupil z vlaku A. V.
Frič. Jinak je to úplně stejná díra jako spousta jiných
tady. V místním obchodě si dáváme
pivo a kupujeme vodu, myslím. Při té příležitosti
zjišťujeme, že nám nejdou otevřít zadní dveře. Taky dobrý.
 |
|
Obr. 6 – Lophophora
koehresii |
Za Las Tablas směrem na Palomas odbočujeme
první odbočkou vlevo a jedeme asi kilometr. Vlevo od cesty
pláň, za ní kopeček. Na pláni Coryphantha maiz-tablasensis,
Echinocereus sp. a údajně Turbinicarpus
lophophoroides, na travnatém úpatí nízké, ploché a
široké Echinocactus horizonthalonius, na kopci
Mammillaria microthele, Astrophytum myriostigma,
Neolloydia conoidea (část zdejší populace je údajně
bíle kvetoucí), Echinocactus platyacanthus,
Opuntia microdasys, Echinocereus procumbens?. Po
nafocení rostlin na kopci se vracím na pláň nalézt
Turbinicarpus lophophoroides, což se mi za hodnou chvíli
nakonec podařilo. Našel jsem jedinou rostlinu, ale o té už
Vašek nepochybuje (takže první turbiňák v přírodě dneska
je:-)).
 |
|
Obr. 7 – Echinocatus
horizonthalonius |
Mexiko 2008 -
část 1. |
2. |
