Fotoarchív  


CD 2001-2006

Toulky Bolívií (6)

Botanická zahrada v Pulquina. Před pár roky jsem při průjezdu městečkem Pulquina zahlédl nevelkou ceduli se směrníkem v místní botanické zahradě. Nikde po cestách Bolívií jsem na nic podobného zatím nenarazil. Svou zvědavostí jsem nakazil i ostatní a tak bylo rozhodnuto o neplánované návštěvě „Jardine de las Cactaceas“. Noc u Rio Mizque nedaleko Saipina byla neskutečně teplá a plná zvuků nočních tvorů. Komáři naštěstí neštípali, ale i tak jsme vstali po půl šesté, uvařili ranní kávu a čaj, sbalili tábor a vyrazili do Pulquina… 

Ve sbírce Libora Kunteho - srpen 2009

Srpnová žeň květů je o poznání menší než v předchozích třech měsících, ale i tak je na co koukat, co pozorovat. Kromě jiných vykvetlo svým prvním květem Gymnocalycium bayrianum. Zajímavé je u mě tím, že je jedno z mála, které ve sbírce mám… Neobyčejnou radost jsem měl z toho, když se otevřel krásný, jako by z plastické hmoty vymodelovaný květ Stapelia divaricata. Habitem je podobná všem smrdutkám, ale její květ je opravdu unikátní. Má přibližně 5 cm šířku pěticípé koruny…

Baja California 2008 všemi směry (5)
6. den – 25. 2. 2008. Ještě že jsme nespali pod širákem, jak navrhoval Pavel, ještě za tmy se budím zimou. Ale už svítá a na sluníčku je líp. A kempovat uprostřed takové zahrádky, to musí zahřát každého kaktusáře. Po snídani zkoumáme blízké skalky, oplývající místně obvyklou sukulentní flórou - Ferocactus gracilis v. gatesii, Mammillaria dioica, Idria columnaris. A samozřejmě Pachycereus pringlei, někdy v kolosálním provedení a stále přitahující naše zraky pořád novými tvary. Některé exempláře dosahují 12 metrů výšky, průměr kmene cca 80 cm. V okolí se ovšem vyskytuje mnoho dalších rostlinek, jako třeba tato droboučká, ale náramně se k světu mající bylinka, jejíž kvítky jsou jen o málo větší, než zrnka písku, ve kterém si hoví. Směřujeme po MXC12 k páteřní MXC1, u Punta Prieta hledáme neúspěšně Mammillarii glareosu, která by se tady papírově měla vyskytovat. Tak tedy alespoň všudypřítomná M. dioica…

Návštěva v Albuquerque

Na přelomu června a července se v Albuquerque zastavila česká kaktusářská výprava. Přespala na našem pozemku a ráno jsme vyrazili na krátký výlet za kaktusy. Návštěva dopadla podle našich představ, doufám, že byli všichni spokojeni. Našli jsme všechno, co jsme najít chtěli, počasí bylo fotogenické a skleráci měli krásně barevné plody, tak se dobře fotilo.

Napřed jsme jeli za San Ysidro. Tam to Pavle znáš, dole rostou poměrně velký skleráci a pěkná forma Echinocereus triglochidiatus, a pak jsme šli na kopec a tam jsou zase Sclerocactus parviflorus a Escobaria misouriensis, E. vivipara, jiná forma Echinocereus triglochidiatus, E. coccineus, E. fendlerii. Roste tu taky pár opuncií, pěkná je hlavně O. ursina. Poslední jsme našli na zpáteční cestě k autu. Toumeya papyracantha rostla kousek od silnice. Dokonce jsem našel jednu i před plotem… 

Kočkožrout bydlí v Cuencamé
Je to tak, ať si o tom myslíte cokoliv… V únoru 2007 jsme se při jedné z našich zastávek zeptali babiček v malém vesnickém obchůdku, kde v jejich okolí roste „peyote“. Babky vypadaly dost stydlivě, ale vypadlo z nich, že vědí jen o „estrellitas“ („hvězdičkách“) rostoucích v plochých náplavách na dně údolí. Když popisovaly, jak rostliny vypadají a kde rostou, bylo jasné, že jde s největší pravděpodobností o Ariocarpus kotschoubeyanus. To nás ale velmi zaujalo, protože najít „kočky“ v Durangu by znamenalo posun areálu výskytu západním směrem a to o mnoho kilometrů…

Ladislav Horáček - Kouzelná Bolivie
Vydáno vlastním nákladem za podpory skupiny ČEZ. Rozměr 230 x 160 mm, 254 stran, 301 barevných fotografií, vázaná, pevné desky bez přebalu. Otevřené hranice a možnost svobodně cestovat umožnila mnoha lidem realizovat své sny a tužby. Milovníci kaktusů se rozhodli navštívit daleké kraje a exotické země, studovat tyto (a nejen tyto) rostliny v jejich původním a přirozeném prostředí, a po návratu psát a přednášet o svých cestách, zážitcích poznatcích. To vše vedlo k vytvoření pevných vztahů našich cestovatelů k navštíveným zemím, jejich přírodě, lidem, současnosti a historii…

Sekce pěstitelů sukulentů ožila
Nový výbor SPS začal plnit sliby dané členské základně mírou vrchovatou. Pádnými důkazy jsou ročenka Adenium 2009 (distribuce v červenci t. r.), nové pravidelně aktualizované webové stránky a nakonec i vydařené Sukulentářské setkání členů a příznivců Sekce pěstitelů sukulentů v Plzni, které se uskutečnilo v sobotu 29. srpna 2009. Akce se konala v krásném prostředí ZOO a BZ v Plzni, a to ve výukovém a přednáškovém sále statku Lüftnerka. Tento objekt je ozdobou celé zahrady a stal se pro setkání dokonalým zázemím. Na akci přijelo 46 stávajících i nových členů SPS z různých koutů ČR (nejdelší cestu urazili přátelé z Brna)…

Výroční členská schůze Notosekce 2009
Výroční členská schůze Notosekce se letos konala 4. července v Lipníku nad Bečvou. Organizace se ujal tamní člen Josef Králík. V sobotu ráno byla na programu prohlídka města Lipník nad Bečvou, průvodce dodala městská informační služba. V pěkném počasí velmi zajímavý úvod dne (Lipník je velmi pěkné město, pozn. autora sdělení). Dopolední část se skládala z oficiální části (zprávy funkcionářů, výhled činnosti na příští rok). Součástí bylo i zamyšlení jakým způsobem sekci prezentovat a omladit. Poté následovala přednáška ing. Vícha o jeho cestě za wigginsiemi do jižní Brazíle a Uruguaye. Měli jsme možnost zhlédnout obrázky z míst, která nejsou vždy navštěvována (ing. Vích vycházel z jiných informačních zdrojů), některé formy wigginsií byly velmi zajímavé. Odpolední část se odehrála v místních sbírkách. Měli jsme možnost vidět velmi zajímavé rostliny ve sbírkách pánů Pelzla, Strnada a Králíka. Večerní blok byl věnován přednášce S. Stuchlíka, ve které pokračoval ve svém pohledu na rod Notocactus…

Povídání pro začátečníky, podle abecedy (6)
Rod Ariocarpus SCHEIDW. Tak a opět hřeším. Ty kytky se mi líbí velice, ale jim se u mě nelíbí vůbec a tak je prostě nemám. A tak, jako u Ancistrocactus, požádám jen pana Pavlíčka o korekturu napsaného… Kolem ariokarpusů se dlouhá léta strašně moc čarovalo a šířila se jejich pověst jako kytek obtížně, ba téměř nemožně pěstovatelných a tajemných atd. O té tajemnosti – to beru, tvarově jsou to opravdu spíše obyvatelé jiné planety a mezi kaktusy se moc nehodí – považte – až do objevu nové populace A. agavoides ani neměly trny. A tak vlastně všem tanula na myslích jen úžasná kolekce pana Rysa z Nouzova – pohled opravdu na tu dobu fantastický. Dneska jsou to celkem běžně vídané rostlinky, většinou se pěstují naroubované na různých podložkách, ale aby nimbus ,,ariáků“ padnul úplně, spousta lidí je už pěstuje od semenáčků jako pravokořenné a taky to jde… 

Den po dni v Baja California 6

27. 2. Ráno se vydáváme k přístavišti u laguny Ojo de Libre. Za 40 dolarů na hlavu, s plovacími vestami a náramky na ruce vyrážíme do laguny. Hodinová projížďka je zakončena u dvou plejtvákovců šedých, asi 16 metrová matka a 6 metrové mládě, oba se střídavě vynořují vedle loďky a nechají se pohladit. Fantastický zážitek! Před informačním centrem fotíme kostru, prohlížíme centrum.Ti co mají stále chuť k jídlu opět do sebe něco perou v místní restauračce. Před cestou si dáváme po pivu a míříme Bahia de Tortugas. Zastavujeme asi po 25 km, nenacházíme nic zajímavého. Dál stavíme až u San José de Castro, tady v terénu fotíme Agave sebastiana, Mammillaria  dioica a hlavně Ferocactus grandiflorus. Otáčíme a z hlavní pak odbočujeme na Bahia Asunción. Kratší zastavení na nalezišti Echinocereus maritimus var. hancockii. Také se zde potkáváme s prvním a posledním chřestýšem. Je z tolika lidí tak vystrašený, že ani nechřestí. Táboříme na písečné pláži, těsně u břehu, před Punta Abreojos… 

Povídání pro začátečníky - volná kultura
Tak o tomhle se kdysi velmi opatrně mluvilo jako o jakési supertajné zbrani vyhrazené než povolaným. Kdysi o ní psal krásný článek pan Ing. Neumann z Brna a ukazovali fotečky nějaké v časopise – někde na začátku 70. let. Pak se tu a tam objevovaly rostliny ve volném prostoru – agave, nějaké cereusy, úplně mrtviční jsme byli při zájezdu do Vinařic k panu Vokatému (ani nevím, jestli ještě funguje, ale kytky uměl úžasně). Tam totiž opřený o skleník kvetl jakýsi Oreocereus, na 120 cm vysokém ceresu naroubované Gymnocalycium cardenasianum a jakási Eriosyce kvetly jak přihlouplé, a to prosím v dobách, kdy ,,cárdenas“ nebyl úplně v každé sbírce a hlavně, nebyl pro každého. Inu, lahůdka a mně už to tenkrát vrtalo hlavou. Když jsem začal fungovat v Jeřmanicích, první se stavěl makrolonový skleník na zimování a jako množárna, a s jarem pak jakási 2 x 6 m obdoba dvojitého Pavlíčkova pařeniště, leč bez té techniky. Původně na tom sice nějaký foliový okna byla, ale to jsem zrušil a pár sezon byly velké sbírkové rostliny bez jakéhokoli krytu venku celou sezonu – od půlky května až do konce října a někdy i déle. Je pravda, že v té době jsem nesebral mnoho semen – spíše žádná. Ale ty kytky vypadaly…