|
Tak o tomhle se kdysi velmi opatrně mluvilo
jako o jakési supertajné zbrani vyhrazené než povolaným.
Kdysi o ní psal krásný článek pan Ing. Neumann z Brna a
ukazovali fotečky nějaké v časopise – někde na začátku 70.
let. Pak se tu a tam objevovaly rostliny ve volném prostoru
– agave, nějaké cereusy, úplně mrtviční jsme byli při
zájezdu do Vinařic k panu Vokatému
(ani nevím, jestli ještě funguje, ale kytky uměl úžasně).
Tam totiž opřený o skleník kvetl jakýsi Oreocereus, na 120
cm vysokém ceresu naroubované Gymnocalycium cardenasianum
a jakási Eriosyce kvetly jak přihlouplé, a to prosím
v dobách, kdy ,,cárdenas“ nebyl úplně v každé sbírce a
hlavně, nebyl pro každého. Inu, lahůdka a mně už to tenkrát
vrtalo hlavou.
Když jsem začal fungovat v Jeřmanicích, první se stavěl
makrolonový skleník na zimování a jako množárna, a s jarem
pak jakási 2 x 6 m obdoba dvojitého Pavlíčkova pařeniště,
leč bez té techniky. Původně na tom sice nějaký foliový okna
byla, ale to jsem zrušil a pár sezon byly velké sbírkové
rostliny bez jakéhokoli krytu venku celou sezonu – od půlky
května až do konce října a někdy i déle. Je pravda, že v té
době jsem nesebral mnoho semen – spíše žádná. Ale ty kytky
vypadaly…
Důležité jsou dvě věci. Zaprvé – neplést si přechodný pobyt
na otevřeném stanovišti bez krytu s kulturou zimovzdorných,
či mrazuvzdorných druhů. V jádru je to podobné, ale přesto,
prosím, nemíchat do sebe. V tomto případě se jedná o tzv.
letnění rostlin. Na takové vytažení na volný plac a bez
krytu by rostliny měly být kapku připravené nebo aspoň
přivyklé ze zimního stanoviště trochu slunci. Osvědčilo se
mi fest seschlé rostliny, které ten rok ještě nepotkaly
vodu, vynést ven v době začínajících májových dešťů – tedy,
pokud se nevydařili „Zmrzlíci“ . To totiž na těch kytkách
vidíte každou hodinu. Neuvěřitelně rychle se napijí, vybarví
epidermis do tmavé barvy v tónech tmavozelené, nahnědlé,
vínově hnědé a některé bez zaváhání vyrazí směrem k
černohnědé barvě pokožky, aniž by se jednalo o hnilobu. I
tolikeré varování před vystavením E. grusonii přímému
slunci mě nevylekalo a dobře jsem udělal. Ještě dnes na
svých gruzonech najdu „léta“, kdy byly venku.
Rostliny byly umístěny v plastových vanách s vyvrtanými
odtokovými otvory, takže se dalo manipulovat s více
rostlinami najednou a voda – co napršelo, to vyteklo spodem
a byl klid.
Jenže – pokud jste viděli sbírku gymnocalycií , když mají
každé ráno trny mokré od rosy a opírá se jim do nich ještě
šikmé ranní slunce – to je pohled pohádkový a samozřejmě
platí pro spoustu jiných rodů. A hlavně – platí, že pokud má
rostlina dost živin, vody a ještě je ve volné kultuře, pak
její vytrnění překračuje vše, co jsme si ve své fantazii
vysnili. Pokud tak není, něco z toho chybí a na nás je
zpytovat své počínání, v čem je chyba.
Jen jedna skupinka rostlin mi tohle zacházení netrpěla –
gymnocalycia z okruhu mihanovichii a pflanzii.
Ta na to skutečně zvědavá nejsou a dají to patřičně najevo.
Co hůř, odmítají se s podobnou urážkou smířit a trucují
ještě několik let a některá se mi utrucovala až do úplného
utrucování. Takže to s nimi nezkoušejte, je jich škoda.
Před koncem sezony, když už jsou ty ranní mrazíky spíš
denní, je nejvyšší čas kytky uklidit pod sklo. Ne kvůli
teplotě, to ještě ne, ale vodu už nechtějí. A po
přestěhování pod kryt ještě klidně můžete venku pěstované
kytičky mrazík nemrazík fest větrat a fandit jim, aby rychle
vyschly a zatáhly. Což je největší kámen úrazu a je lépe je
uklízet dříve a ten říjen už jim popřát úplné sucho. Ještě v
únoru jsem nacházel při přesazování sem tam vlhkou zen na
dně květináče a ty kytky pak chyběly při jarním hlášení
stavů. Ale to se dá vychytat.
Obrovskou výhodou této metody pěstování je to, že můžem
kaktusy skutečně nabídnout každému. Kdo nemá zahradu, nebo
aspoň balkon, tak si opatří na okno nepatrný parapet z
vnější strany a místo pro 100 kaktousků je na světě. A to je
na našem hobby to fantastické – sedíte si v podmračeném
deštivém odpoledni u okna a koukáte přes sklo na fantasticky
barevně vytrněné rostliny, které žijí, prosperují a kvetou
na volném vzduchu jen vám pro radost.
Tak hodně štěstí a nebojte se volné
kultury – kytek jste už určitě zabili
pár i ve skleníku, tak to zkuste i venku.
Povídání
pro začátečníky - o sázení
Povídání
pro začátečníky - trochu o výsevech
Povídání
pro začátečníky - o pikýrování
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
