Povídání pro začátečníky, podle abecedy (6)

Rod Ariocarpus SCHEIDW.

Tak a opět hřeším. Ty kytky se mi líbí velice, ale jim se u mě nelíbí vůbec a tak je prostě nemám. A tak, jako u Ancistrocactus, požádám jen pana Pavlíčka o korekturu napsaného…

Ariocarpus fissuratus

Kolem ariokarpusů se dlouhá léta strašně moc čarovalo a šířila se jejich pověst jako kytek obtížně, ba téměř nemožně pěstovatelných a tajemných atd. O té tajemnosti – to beru, tvarově jsou to opravdu spíše obyvatelé jiné planety a mezi kaktusy se moc nehodí – považte – až do objevu nové populace A. agavoides ani neměly trny. A tak vlastně všem tanula na myslích jen úžasná kolekce pana Rysa z Nouzova – pohled opravdu na tu dobu fantastický.

Kolekce rodu Ariocarpus

Dneska jsou to celkem běžně vídané rostlinky, většinou se pěstují naroubované na různých podložkách, ale aby nimbus „ariáků“ padnul úplně, spousta lidí je už pěstuje od semenáčků jako pravokořenné a taky to jde. Jen snad je třeba vědět několik důležitých věcí.

Ariocarpus lloydii

Ariocarpus retusus SB 68

Rostliny tohoto rodu bez výjimky tvoří silné řepovité kořeny a poté, co po výsevu vytvoří dvě tři první tuberkule, se jejich růst jakoby zastaví. Ale ne, jenom pořídily něco asimilační plochy a hned začaly zakládat v zemi své „sádlo“ – obrovskou řepu. A tak to jde stále dál, na jednu tuberkuli nahoře musí přirůst pořádný kus dole v květináči. A přiměřeně k tomu s rostlinkami zacházíme co do substrátů a zálivky. Tedy – velmi propustný a snadno vysýchavý substrát s přídavkem vápence či antuky, a zálivka opatrná, vydatná a nárazová. S většími pauzami pro bezpečí kytiček, mohu–li prosit. A květináč vždy hluboký, aby se řepa mohla dobře vyvíjet.

Ariocarpus agavoides

Ariocarpus confusus

Druhý problém nastane, pokud vyrostou a začnou nám chtít dělat radost – dají se do kvetení. Co do barviček nádhera sama od bílé narůžovělé – okruh retusus, přes odstíny žlutobílé až žluté – okruh trigonus, přes sytě růžové až červenofialové zbarvení okruhu fissuratus. No a vrchol všeho, až tmavě červenofialové květy kočubejánů, skafarostrusů a agavoidesek. A velikost květů také potěší, na velikost samotných rostlin jsou velmi veliké, až opravdu velcí jedinci přesáhnou jejich průměr.

Ariocarpus confusus

Ariocarpus retusus f. magnificus

Potíž je jinde – oni ti darebové si vzpomněli, že budou kvést na podzim, kdy všichni slušní kaktousci už pomalu zavírají očka k zimnímu spánku. A to páni né. Oni začnou koncem srpna, a pak si ještě dají koncem září repete a ještě na počátku listopadu se objevují „ostatky“. No a to bývá často taky konec kytky. Pokud je nedáte na světlé teplé a suché místo, aby květy důkladně zaschly, neštěstí je hotovo, ve vlhkém vzduchu zbytky květů plesniví a je vymalováno. Můj sirotek A. trigonus mně tu parádu předvedl jen jednou a bylo po něm. Ve foliáku je přece jenom v půlce listopadu už chladno a vlhčeji, než mu bylo příjemno.

Ariocarpus trigonus minor

Když koukám zpět do textu, vidím, že jsem vlastně bez variet vyjmenoval skoro všechny. U pana Backeberga je najdete ve třech rodech – Ariocarpus ( trigonus, furfuraceus a retusus), Roseocactus ( fissuratus, lloydii, intermedius a kotschoubeyanus, a scapharostrus) a Neogomesia agavoides. Ale v tomto případě fandím sjednotitelům (tuším pan Anderson to provedl), a tak máme dneska všechny pohromadě. Jen se mi tam nějak nehodí ta Obregonia, kterou tam pořád někdo cpe. Ale bůhví, jak a kde skončí. Pro mě je to krásná sólo kytička, o které až u písmene „O“.

Ariocarpus kotschoubeyanus - výsev

Ariocarpus trigonus minor PP 201

A ještě poznámka Pavlíček: ariokarpusy rostou velmi dobře a pokud dobře přežijí období, kdy se přepichují z výsevních misek, pak se stává velmi nenáročnou rostlinou. Rostou sice velmi pomalu, ale kam spěchat? A pravokořenný ariokarpus ve sbírce – to je vždy šperk.

Ariocarpus trigonus

Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 | 2 | 3 | 4 | 5