|
Botanická zahrada v Pulquina
Před pár roky jsem při průjezdu městečkem Pulquina zahlédl
nevelkou ceduli se směrníkem v místní botanické zahradě.
Nikde po cestách Bolívií jsem na nic podobného zatím
nenarazil. Svou zvědavostí jsem nakazil i ostatní a tak bylo
rozhodnuto o neplánované návštěvě „Jardine de las Cactaceas“.
 |
|
Pulquina |
Noc u Rio Mizque nedaleko Saipina byla
neskutečně teplá a plná zvuků nočních tvorů. Komáři naštěstí
neštípali, ale i tak jsme vstali po půl šesté, uvařili ranní
kávu a čaj, sbalili tábor a vyrazili do Pulquina. Kolem
kvetly Eriocereus (Harrisia) tetracanthus
ohromnými sněhově bílými a jemně vonícími květy. Jeden
pomalu dokvétající jsem položil na palubní desku. Tak 25 cm
délka, 20 cm šíře, jemná vůně. Prašná cesta se vinula
zpočátku kolem řeky, ale po chvíli zvolna stoupala po úbočí
pohoří, které jsme museli překonat. Kolem bujná, ale na
stovky metrů daleko od cesty zaprášená a neprostupná zeleň.
Jedině dokvétající E. tetracanthus zářily bílými
květy. Kaktusovité byly zastoupeny i trsy Cleistocactus
spec. a Neocardenasia herzogiana, které na
kopcích proti nebi vytvářely černé siluety mocných strážců
údolí. Před 8 hodinou jsme byli v Pulquina (podle jiných
údajů San Jose de Pulquina), hned za náměstíčkem nás poutač
poslal ven z města a po pár stovkách metrů jsme stáli před
mohutnou, ale zavřenou bránou s nápisem „Area protegida
Jardin de las Cactaceas de Bolivia“.
 |
|
Botanická zahrada |
Kus rezavého řetízku bez kladky nebyl velkou
překážkou, ale i domek strážců zahrady byl prázdný, zavřený
a bez jediné informace. Prohlídka tedy začala bez účasti
průvodce i základních informací. Naštěstí jednotlivé
rostliny, keře i kaktusy byly označeny vesměs ještě
čitelnými cedulkami.
 |
|
Cercidium praecox |
 |
|
Prosopis kunzei |
Rostlo tam vše, co kolem a v okolním
chaparralu roste a co tak píchá do nohou, trhá nohavice a
propichuje pneumatiky. Vše je zdánlivě podobné, ale jen mezi
keři je nejméně 10 různých druhů z několika čeledí.
Bezpočetné, ale nepopsané akácie (Espinillo), jiné s
cedulkou, například Bougainvillea spectabilis (Santa
Rita de Monte), Prosopis praecox (Brea-Hinecillo),
Jatropha excisa (Quebrantaro), Prosopis kunzei (Lanza-Lanza),
Cridosculus tubulosus (Itapalla), Capparis
atamisquera (Romerillo), ale i rostliny zavlečené, např.
mexická Agavaceae Furcraea bedinghausi (Maguey).
 |
|
Jatropha excisa |
Cactaceae jsou zastoupeny mohutnými
Neocardenasiana herzogiana, Eriocereus
tetracanthus, Opuntia sulphurea, Echinopsis
comarapana, Gymnocalycium comarapense,
Cleistocatus spec. (bez označení), zuboženými
Weingartia pulguinensis a kvetoucími keři Quiabentia
verticillata.
 |
|
Kvetoucí keře Quiabentia
verticillata |
Vylezli jsme na rozhlednu a pozorovali areál zahrady,
nedaleké městečko i nekonečnou rovinu směrem na východ.
Zrakové vjemy doprovázel nepřetržitý hlasitý koncert cikád.
Celý areál zahrady asi vybudoval nějaký místní nadšenec a
botanik, kdo ví. Vstupné nikdo nevybíral, možná, že to
chtělo vyrazit za starostou, nechat se zapsat do knihy
návštěv a zaplatit v podstatě symbolické vstupné. Někde to
tak funguje. Co se týká kaktusů, viděli jsme v přírodě víc a
v lepší kondici.
 |
|
Chaparral u Pulquina |
Návštěva botanické zahrady trvala slabou hodinu a před
devátou jsme vyrazili severním směrem na asfaltku, spojující
Cochabamba a Sanra Cruz de la Sierra. Všude kolem nás
pokračovala polopouštní křovinatá vegetace, které se tady
říká chaparral. Vlastně ani nevím, zda je to správný výraz,
protože chaparral je terminus technicus pro rostlinnou
formaci ve Středomoří, kde nepřevažují pichlavé keře, ani se
nevyskytují kaktusy. V Severní Americe se tomuto typu
vegetace říká xerofitní matoral.
 |
|
Chaparral u Comarapa |
Všude kolem silnice rostou vedle keřů i všechny druhy
kaktusů, které jsme viděli v botanické exposici v Pulquina.
Z kaktusářsky zajímavých jsou to tisíce jedinců
Gymnocalycium comarapense (což je nejspíš jedna z mnoha
forem Gymnocalycium pflanzii v. zegarrae, k tomu nechť se
vyjádří specialisté na Gymna). Poměrně hojné jsou zde i
Echinopsis comarapana (možná, že se jedná o druh Echinopsis
bridgesii v. vallegrandensis, jak jej uvedl Ruda Slaba ve
svém Speciálu). Tu a tam rostou pruty Cleistocactus
candedilla
s poměrně velkými červenými květy.
 |
|
Gymnocalycium comarapense |
 |
|
Echinopsis comarapense |
 |
|
Cleistocactus candedila |
Za slabou hodinu jsme byli v městečku Mataral, odkud
odbočuje cesta do Vallegrande. Nastává čas na krátký
odpočinek, doplnění vypocené vody a telefonování domů z
pevné linky. Ačkoliv tato oblast patří k hustě obydleným,
signál pro naše mobily není. Domácí mobily (cellular) jsou
zařízeny na družice, evropské mobily slouží jen ve větších
městech. Telefonování z pevné linky má ovšem své
nepopiratelné výhody. Svou rodinu slyšíte jasně a zřetelně a
nejvíc Vás překvapí cena telefonátu. Porovnávali jsme to s
cenou telefonů z Čech do Bolívie. Volání k nám do Čech je
100krát (ne, nejde o překlep!) levnější, než volání z Čech
do Bolivie. Tomu říkám tržní hospodářství bez přívlastků.
|
Ruta de Che
V roce 1995
penzionovaný generál bolívijské
armády Mario Vargas prozradil
místo, kde byly do dvou
hromadných hrobů pohřbeni zabití
kubánští revolucionáři. Označené
místo na rozjezdové dráze
letiště ve Vallegrande bylo
prozkoumáno, a exhumováno 7
koster Jedna z nich měla
amputované ruce v zápěstí a
vedle byly nalezeny zbytly
balíčku s lulkovým tabákem. Tak
byla potvrzena identita ostatků
Ernesta Guevary de la Serna. 13.
července 1997 byly ostatky
převezeny na Kubu a 17.10.1997
uloženy v památníku města Santa
Clara, města, které kdysi Che
osvobodil a rozhodl tak o
vítězství kubánské revoluce.
Současná vláda, a dá se říci,
současná Bolívie Che Guevaru
oslavuje jako hrdinu a pořádá
velkolepé oslavy nejen v říjnu,
v době neslavného konce
revolucionářů, ve městech
Vallegrande, Pucara a La Higuera.
Přijíždí sem množství turistů a
tak je potřeba mít poslední úsek
cesty v bezvadném stavu. Na
bolívijské poměry je až
neuvěřitelně udržovaná,
rozšiřovaná a myslím, že se brzo
dočká asfaltového, nebo
betonového povrchu.
Jižní bod, začátek cesty začíná
hluboko v Chacu, nedaleko města
Camiri, jednoho ze současných
středisek těžby ropy a zemního
plynu. Farma Ňancahuazú, kde
Guevarovi muži nějaký čas žili a
cvičili se na partizánskou
válku, leží 250 km jihozápadně
od Santa Cruz. Celá Ruta de Che
měří 815 km a končí v La Higuera
u místní školy, kde Che trávil
poslední hodiny svého života a
kde byl odpoledne 9. října 1967
bez soudu zastřelen. Dnes je zde
malé muzeum (původní budova
školy byla stržena, ale po roce
1997 znovu vystavěna za peníze
„Nadace Che Guevary“, stejně
jako ohromná busta Che).
Ruta de Che je turistický
projekt, který má přilákat cizí
turisty. Ti mohou absolvovat
celou trasu, pochodovat žhavým
Chacem, jet na kole, plout lodí
a na hřbetě mul. Nocují v
přírodě, v zemědělských
usedlostech a místních rodinách.
O drsný turismus je zájem
zejména mezi turisty ze
sousedních zemí, ale také z USA
a Evropy. Naši turisté se
obvykle spokojí se závěrečnou
částí cesty mezi Samaipata,
Mataral, Vallegrande,
Pucara a La Higuera. |
|
