|
Kouzelné ráno v Arani
Rychle se blíží večer, hledáme vhodné místo k táboření. Není
to tak jednoduché, jak by zdálo, protože kolem silnice se
táhnou obdělávaná políčka, obvykle oplocená ostnatým drátem.
Po delší době objevujeme malou loučku s přilehlým, dosud
nezoraným políčkem, skoro uprostřed městečka. Kolem vedou
neudržované zavodňovací příkopy, kde rostou keře, vzrostlé
stromy, i zástupci kaktusů, Opuntia ficus-indica a
keřovité Cleistocactus spec.
 |
|
Arani, nocleh
uprostřed města |
Ještě jsme ani nestačili postavit stany, a
už jsou tu první domácí psi a čekají, zda neupadne něco k snědku.
Za zdí nejbližšího statku spíš tušíme, než vidíme zvídavé
oči campesinos, máváme na ty skryté pozorovatele a hlasitě
zdravíme. Po chvíli se objeví selka a jde zkontrolovat
hromádky suchého hnoje na svém políčku. Rituál zdravení se
opakuje, zdálky jsme shledáni jako neškodní nocležníci,
obhlídka končí mírným pokynutím. Parta kuchařů zahajuje svou
večerní práci, těsně před setměním fasujeme mináž, trochu to
zapijeme, pokecáme o dnešních
zážitcích a zítřejším dnu a hajdy na kutě. Ještě jsme
nepřestavěli své biologické hodiny na posun +5 hodin. Doma
je hodina po půlnoci.
První ptáčata se budí dřív, než slunce vstane. I Josef je
typický skřivan, ve stanech se to sice vrtí, ale on už bere
foťák a utíká na výrazný pahorek nad Arani. Vede tam křížová
cesta, zakončená malou kapličkou.
 |
|
Arani od kapličky na
kopci |
Nádherný výhled téměř na celé městečko i na
hory, kam dnes pojedeme. Vaříme čaj a kafe, stále ještě jsou
zásoby z domu. Slunce se rázem vyhouplo nad hory, osvětlilo
naše tábořiště i nedaleký kostel a pahorek, odkud se před
chvílí vrátil Josef. Za půl hodiny je venku 26°C, vyrážíme
doplnit zásoby, tedy hlavně benzín, pitnou a užitkovou vodu
a pár vařených, budou se hodit.
Poslední Mohykáni
Jediné městečko ve východní části cochabambské kotliny,
které jsme zatím vynechali, je Punata, ležící severovýchodně
od Cliza při staré silnici Cochabamba - Santa Cruz. Není
ničím výjimečné, jen kaktusář by zde měl zastavit a
pozdravit posledních několik desítek rostlin Lobivia
acanthophlegma v. patula.
Dá to trochu hledání, ale nakonec tu nepříliš velkou
lokalitu nalézáme.
 |
|
Lokalita Lobivia
acanthophlegma v. patula |
Je to spíše nepatrná stavební proluka mezi
domy, než pastvina, či hřiště, jak by na první pohled zdálo.
Celá zbývající lokalita patří prozatím kaktusům, kozám,
vepřům a dětem. Jak ještě dlouho? To nikdo neví. Možná, že
už příští rok tyto zajímavé rostliny nenajdeme, protože s ochranou
kaktusů v zemích jejich přirozeného
výskytu máme své, vesměs velmi negativní zkušenosti.
 |
|
Mezi domy a silnicí
je celé stanoviště |
Celá lokalita má skutečně jen pár arů, ale
většina rostlin se zdá ve velmi dobré kondici. Půda je
hluboká, písčitohlinitá, stanoviště v letní
sezóně má dostatek vody. Naprostá většina rostlin je
dospělých, bohatě kvetoucích a plodících. Přesto jsme
neviděli jeden jediný semenáček, na druhou stranu ani
rostliny viditelně poškozené okusem domácími zvířaty.
 |
|
Lobivia
acanthophlegma v. patula |
 |
Lobivia acanthophlegma v. patula
nalezl a popsal Walter Rausch, ale obecně není tato rostlina
příliš uznávána jako dobrý druh. Já si po studiu na
stanovištích myslím, že se jedná o dobře odlišitelnou
varietu, pokud máte možnost vidět a porovnat typovou
Lobivia acanthophlegma od Ansaldo, varietu patula
od Punata a třetí druh, Lobivia acanthophlegma v.
oligotricha z kopců východně Arani a od Lago Vacas.
Zatím co typ má trnů méně, ohnutých a přilehlých k tělu, v. patula
má trny husté, rovné, odstálé. Barva květů je
ve většině případů pomerančově oranžová, zcela výjimečně s
odstíny více do červena. Charakteristický je žluto bílý, až
žluto zelený jícen květů.
|
 |
|
Lobivia
acanthophlegma v. patula |
 |
Jsme spokojeni, že máme dobře nafoceno.
Přemýšlíme, zda se ještě někdy setkáme s Lobivia
acanthophlegma v. patula
na jejím přirozeném stanovišti. Je to první a možná jediný
kriticky ohrožený druh kaktusu v Bolívii, protože jeho
přirozené stanoviště zničil Homo sapiens. Kdyby
alespoň byl rozšířen ve sbírkách specialistů! Opak je
pravdou a tak jsem rád, že mohu čtenářům přiblížit lokalitu
i rostliny alespoň na fotografiích.
 |
|
Lobivia
acanthophlegma v. patula - detail květů |
V horách nad Arani
Vracíme se na naši cestu vedoucí k Lago Vacas. Hned za Arani,
na úpatí hor je podél cesty zplanělá plantáž Opuntia
ficus-indica, ale než se budou sklízet plody, vyjde
ještě mnohokrát slunce nad horami. Jen pár výškových metrů,
a už z cesty vidíme velké bílé květy
Echinopsis cochabambinus.
 |
|
Kvetoucí Echinopsis
cochabambinus u Arani |
 |
Kvetou jako o závod a tak nám vynahradí
utrpení z pohybu terénem. Samé
píchavé keře, keříky i byliny. Velmi nepříjemné jsou mladé
keře akácií, větvičky jsou opatřené tvrdými trny, které v
terénu hravě propíchnou i silnou podrážku. Echinopsis
cochabambinus mě osobně nepřipadá nijak výrazný druh,
ale já echinopsisům nerozumím.
 |
|
Nekvetoucí
Echinopsis cochabambinus u La Angostura |
Ještě před vrcholem stoupání pozorujeme
velké rostliny Echinopsis obrepanda s nasazenými
poupaty. Jsou krásně napité a připravené kvést. Jsme tady
tak o týden dřív, co se dá dělat. Jen jeden předčasně
odkvetlý květ dává tušit, že barva květů je vínově červená,
tedy stejná, jako u Lago Angostura.
 |
|
Echinopsis obrepanda
u Arani brzy pokvete |
 |
 |
|
Echinopsis obrepanda
u Lago Angostura |
Na vrcholu stoupání zastavujeme, abychom se
potěšili novými rostlinami i výhledem dolů do údolí. Mám
tady takové místo, když zastavíme, vylezu z auta, udělám 10
kroků a stojím uprostřed mnoha desítek Parodia
schwebsiana, od malých semenáčů po staré a silně
vytrněné jedince.
 |
|
Parodia schwebsiana
východně od Arani |
 |
|
Parodia schwebsiana
- velmi stará rostlina |
Na sever od nás se rozprostírá hřeben hor,
kam kdysi odešel Jirka, a když se po 6 hodinách
vrátil, přinesl vzorek zajímavých rostlin, silně
připomínajících přerostlé a hrubě vytrněné Sulcorebutia
cylindrica. Později byly popsány jako Sulcorebutia
veronikae. I tento druh je
zpochybňován, ztotožňován se Sulcorebutia kruegerii
v. hoffmannii, a to zejména těmi, kdo na stanovišti
nebyli a rostliny neznají. Já rostliny sice znám, ale v přírodě
jsem je neviděl. Přiznám se, že na šestihodinový výšlap do
těch krpálů nemám.
 |
|
Sulcorebutia
veronikae - kvetoucí semenáč ve sbírce |
Na jižní straně, na mírných svazích roste
jiná kytka. Možná dvě. Zda se přikloníte k jedné,
nebo dvěma, nechám na Vás. Sám si nejsem jistý a to jsem ty
rostliny na různých stanovištích pozoroval a hodnotil už
čtyřikrát. Jedná se o to, že zde začíná areál výskytu
Lobivia acanthophlegma v. oligotricha, mezi
kterými rostou ještě trochu jiné rostliny, popsané jako
Weingartia jarmilae.
 |
|
Průzkum terénu nad
Arani |
Předesílám, že naprostá většina kaktusářů-taxonomů
popis Weingartia jarmilae odmítá a rostliny
ztotožňuje s Lobivia acanthophlegma v. oligotricha.
Nechal jsem si na lokalitě ukázat, co že je Weingartia
jarmilae a co Lobivia acanthophlegma v.
oligotricha.
Prohlédl jsem si stovky rostlin na tomto
stanovišti a musím připustit, že, (přes můj vnitřní
nesouhlas), tady skutečně rostliny dvojího typu rostou.
Plošší a vyšší, s nepatrnými rozdíly v žebrech,
s trny mírně přilehlými, nebo naopak
vzpřímenými, ale i s patrnými rozdíly ve stavbě květů. U typických
Lobivia acanthophlegma v. oligotricha
vyrůstají poupata ze starších areol, z horní
třetiny těla, a jsou porostlá tmavými chlupy, květy spíš
krátké a široce otevřené.
|
 |
|
Lobivia
acanthophlegma v. oligotricha |
 |
Druhý typ nasazuje poupata téměř v temeni,
ta jsou bez chlupů, jako mladá jsou růžové, nebo červené
barvy. Květy mají zřetelnou a poměrně štíhlou trubku.
Problém je, že v popisu Lobivia
acanthophlegma v. oligotricha je výslovně
uvedeno, že poupata mohou, nebo nemusí mít černé chlupy.
Nebudu obhajovat jeden, nebo druhý názor, nechť tedy hovoří
a vypovídají fotografie z lokalit.
 |
|
Weingartia jarmilae
východně od Arani |
Zatím o to přemýšlejte, ještě se k tomu
vrátíme v příštím díle, až budeme u Lago
Vacas.
O pár kilometrů dál zastavujeme a
hledáme takové miniaturní odnožující Sulcorebutia,
které jsou také jádrem sporu. Jsou tak drobné, že za suchého
jara nenajdete jedinou rostlinu, protože jsou seschlé a
zatažené pod úroveň terénu. Kvetou růžovo-fialově, a zatímco
Láďa řadí tyhle kytičky mezi Sulcorebutia kruegerii
v. hoffmannii, já kacířsky
tvrdím, že jsou totožné s rostlinami Sulcorebutia
cochabambina n. n., kterou množí
a prodává firma Koehres. Tyto rostliny nebyly sice nikdy
platně popsány, ale jejich podoba plně vystihuje charakter
těchto miniaturek od Arani.
 |
|
Sulcorebutia spec.
od Arani v téměř kompaktní skále |
Před čtyřmi lety jsme s Leškem procházeli
pěšky blízké okolí této lokality, směrem k jezerům,
a podařilo se nám objevit právě kvetoucí, ale jiné
Sulcorebutia spec. Rostliny bohatě odnožují, trny
přilehlé, nebo jen mírně odstávající, bez výrazného
středového trnu. Podle tvaru květů bych je řadil do široké
rodiny Sulcorebutia steinbachii. Květy jsou více
růžové, než fialové, třeba je to ztracená Backebergova
Sulcorebutia steinbachii v. rosiflora.
Snad odvážné, možná nepravdivé tvrzení. Faktem je, že téměř
shodné rostliny se v našich sbírkách vyskytovaly pod stejným
jménem, ale podobně, jako jiné původní sběry se do dnešních
dnů ve sbírkách nedochovaly.
 |
|
Sulcorebutia
steinbachii v. rosiflora (?) na stanovišti |
 |
V příštím pokračování dojedeme k Lago Vacas a dál na východ.
Děkuji tímto příteli Josefu Odehnalovi za souhlas se
zveřejněním fotografií z Arani
a také za to, že mě zavedl na lokalitu Lobivia
acanthophlegma v. patula
dřív, než bude definitivně zničena.
|
