|
Je to tak, ať si o tom myslíte cokoliv…
V
únoru 2007 jsme se při jedné z našich zastávek zeptali babiček v malém
vesnickém obchůdku, kde v jejich okolí roste „peyote“. 
Babky
vypadaly dost stydlivě, ale vypadlo z nich, že vědí jen o „estrellitas“
(„hvězdičkách“) rostoucích v plochých náplavách na dně údolí.
Když popisovaly, jak rostliny vypadají a kde rostou, bylo jasné, že jde s největší pravděpodobností o Ariocarpus kotschoubeyanus.
To nás ale velmi zaujalo, protože najít „kočky“ v Durangu by znamenalo
posun areálu výskytu západním směrem a to o mnoho kilometrů. 
Vydali
jsme se podle rady na cestu do středu malého náplavového údolí. První
zastávky nepřinesly výsledek, popravdě ani jsme to moc nečekali. Zlomem
byla zastávka u malého ranče. Po chvilce dorazil i sám rančer a po
krátkém rozhovoru nás naložil na korbu svého vozu a zamířil s námi do
centra údolí. Několik zamčených vrat a všelijaké kličkování ukazuje,
kolik námahy nám rančer ušetřil. 
Po
chvilce jízdy vůz zastavil u lehce zatravněných plochých terénů. První
„kočky“ na sebe nenechaly dlouho čekat. Dřív, než jsme se vůbec
stihnuli rozkoukat, vykopal jednu z nich rančer a ukousnul jí koneček
řepovitého kořene. Zavolal na nás a vysál tekutý vnitřek dutiny. Pak
nám vysvětlil, že místní babky tuto rostlinu sbírají a prodávají
řidičům kamionů u hlavní silnice pro její povzbuzující účinky.
Zvědavost mi nedala a jednu nakousnutou a zpola vysátou jsem dovysál.
Kupodivu její chuť nebyla zas tak hrozná. Tomáš ji pak strčil do huby a
zatvářil se jako pravý kočkožrout a já ho u toho prostě vyfotil. 
|
