Svého času jsem si přinesl z okolí vesničky La Joya
de Bocaceli pár semínek Ariocarpus (PP 1061). Už jsem tam
hezkých pár roků nebyl, ale jako bych to místo viděl před sebou –
nová asfaltka stoupá k vesnici za kopcem, před vesnicí prudký sráz
se sádrovcovými výhozy, kde mají sídlo Turbinicarpus hoferi,
po levé ruce o pár metrů nad silnicí jsou zbytky staré silnice, a
mezi nimi několik rostlin ariokarpusů. Ať jsme hledali, jak chtěli,
našli jsme opakovaně jen pár kousků. Byli jsme tam několikrát, i na
podzim, ale nikdy jsme je neviděli v květu. V kultuře už kvetly,
zatím vždy to byly květy světle žluté…
První třetinu měsíce jsme strávili na
ostrově Madeira, známém lahodným vínem a příjemným podnebím, v němž
všechno roste samo. Na Madeiře je ideální klima spíše pro bromélie,
ale sukulentům také náramně svědčí. Ve zdejší nádherné přírodě lze
dokonce nalézt několik endemických druhů. Jedním z nich je
Aeonium glandulosum, rostoucí podél takřka celého severního
pobřeží ostrova. Přízemní růžice této rostliny dorůstají průměru až
25 cm, kvetou na přelomu jara a léta, a my jsme je zastihli ve fázi…
Baja California 2008
všemi směry (18) 19. den – 9. 3. 2008. Hlavní bitva o Echinocereus
lindsayi byla vybojována včera, dnes nás čekala sklizeň sladkých
plodů velkolepého vítězství. Po snídani jsme bez respektu vtrhli na
lokalitu, rozptýlili se a užívali si tohoto obdivuhodného endemitu.
Je na místě uveřejnit obrázek prvního námi nalezeného fešáka.
Naskýtá se otázka, je-li tato lokalita ve stadiu stabilního růstu
a rozvoje, nebo dochází k postupnému vyklízení pozic. Rostliny byly
v dobré kondici, s řadou poupat, ovšem poměrně daleko od sebe –
v řádu desítek až stovek metrů – a poměr živých rostlin k mumiím byl
přibližně 1:1. Našly se ovšem i výjimky v podobě tří jedinců na
jednom metru čtverečním. E. lindsayi zde roste v nevysoké,
ale poměrně husté bylinné vegetaci na plochém terénu. Přinejmenším v
dny, kdy jsme jej pozorovali my, vál stejnoměrný docela silný a
chladný vítr…
Povídání pro začátečníky, podle
abecedy (18)
Rod Echinopsis ZUCC.
Tak tyhle kytičky vám budu představovat moc rád, přestože jejich
systematika jest přesložitá a prapodivná, a v porovnání s rodem
předchozím nepatří zrovna mezi ,,nej“ v oblibě mezi kaktusáři.
Domovem jsou v celé Jižní Americe, resp. Od Brazílie přes Uruguay,
Paraguay a Argentinu až na sever do Bolivie. Pořád si nějak myslím,
že ty zmatky jsou v celku zbytečný a rod je poměrně dobře vymezen
proti všemu kaktusovému okolí, s výjimkou jediného rodu – a to je
rod Lobivia. Jaksi se mně u některých kytek nedaří rozhodnutí
zda to či ono, a tak je držím pod jménem, pod jakým jsem dostal
semena a hotovo. Některé moudré hlavy kdysi vymyslely, že všechno,
co má nějaký porost na květní trubce a roste v Jižní Americe jest
Echinopsis …
Zadáno pro kaudexofily
(21) Cyphostemma betiforme (Chiovenda)
Wollesen (1984). Tento lahvový strom nepatří
mezi pachykaulní novinky, přesto se v našich
sbírkách vyskytuje spíš výjimečně. Příčinou
tohoto stavu je nedostatek mladých rostlin,
které jsou vesměs složitým způsobem dovážené z
pěstíren v JAR nebo na Madagaskaru. Rostlina
pochází Severovýchodní Keni, z Etiopie a
Somálska, kde je součástí opadavého buše. Jejím
základem je polokulovitý až lahvovitý kaudex, ve
stáří až 45 cm vysoký a 100 cm široký.
Charakteristické jsou masívní listy s max.
pětidílnou čepelí a dlouhým tlustým řapíkem,
které vyrůstají pouze na vrcholech mladých
větví. Efektní je též papírovitá borka, která se
průběžně odlupuje stejným způsobem, jako u
populárních bursery. Květenství je typické pro
sukulenty čeledi Vitaceae, spíš nenápadný
vrcholík z max. 2 mm dlouhých kvítků, z nichž
však vznikají 6 až 9 mm dlouhé a 4 až 5 mm
tlusté červené dužnaté plody…
Do 2. 12. 2010 se můžete zúčastnit 9.
(předposledního) kaktusového kvízu o ceny, poté budou vylosováni dva
výherci, z nichž každý obdrží jako cenu jeden svazek Atlasu
sukulentů 2010. Kvízové otázky: 1. Pokud
před výsevem nebo v jeho průběhu vystavujeme semena střídání teplot
za účelem dosažení lepší klíčivosti,
označujeme tento postup jako: termizace, stratifikace…
Předem zdravím redakci a děkuji za
uveřejněné foto v rubrice "foto měsíce" v IN. Dnes posílám pár
fotografií z léta. Jsou z návštěv ve sbírkách u Dubnů v Jasenné a
u pana Fischera v Hořicích. V obou sbírkách jsem se zaměřil zase
hlavně na gymna a mohl nafotit opravdu krásné rostliny. Na závěr
musím napsat, že jak pan Duben tak i pan Fischer jsou naprosto
vstřícní lidé…
Toulky Bolívií
(19) Do Údolí Pajchu - Každý zapřísáhlý mexikofil
zjihne, když má před sebou kolekci dobře vytrněných a tvrdě
pěstovaných Gymnocalycium armatum. A to mluvím o sbírce a
ne o lokalitě. Sice jsme již viděli záběr na rostliny v přírodě
pořízené šťastnějšími kamarády, ale pro většinu to bude
premiéra, těšíme se jako malí kluci a při tom naše nenasytné
pohledy budou klouzat po skalnatých svazích nad Pajchu nejdříve
za 12 hodin. V Iscayachi, výchozím místě tohoto výletu
doplňujeme zásoby a vyrážíme na sever na San Antonio. Terény
jsou zde ploché a kamenité, ale už z cesty vidíme, že je potřeba
zastavit. Lákají nás barevné, sytě žluté květy trsů Opuntia
sulphurea a stejně žluté květy Lobivia pugionacantha
a kopečků Cumulopuntia rossiana, které nejsou zcela
otevřené. K našemu údivu není tato populace jednotná, mezi žlutě
kvetoucími je celá řada rostlin s květy výrazně červenými. Tu a
tam rostou až metrové sloupky Oreocereus celsianus a
trsovitě rostoucí, drobnější Oreoceustrollii…
Cesta za Agave albopilosa
Najít ve stěnách malé trsy Agavealbopilosa není
zas tak těžké. Většina z nich na nás ale shlíží z velké výšky.
Dostat se k nim je téměř nemožné. Kolmé stěny z šedého vápence
se tyčí všude okolo. V honbě za onou krasavicí jsme doteď
potkali jen několik „zatoulanek“. To ale není nic, nad čím by
šlo jásat. Pohled dalekohledem je frustrující, stovky, možná
tisíce „albopilós“ se lepí ke stěnám vysoko nad našimi hlavami a
na některých lze dokonce rozeznat stvoly plné semen. Jak se ale
nám, dvěma chcípákům, povede vyšplhat až k nim, to mi není vůbec
jasné. Kolena se nám třesou už při pohledu do stěn. Snad nám
pomůže suťoviště, násep různě velkých kamenů v prudkém svahu
mezi stěnami. Sápeme se opatrně vzhůru. Sklon terénu
i nestabilita jednotlivých kamenů zvyšují riziko utržení laviny.
Zpřeráželo by nám to kosti v těle …
Je středa 10. 3. 2010, ráno s čajem a polévkou
do hrnečku. V noci foukal silný vítr a tak vstáváme dokonale
osušeni. Dopoledne navštěvujeme lokalitu Gymnocactus beguinii.
Populace se nachází na dosti znečištěném místě před městem
Galeana. U Volkswagenu máme píchlou pneumatiku. Jsme nuceni
vyhledat opravnu. Na tomto místě jsem pořídil jednu
z nejzajímavějších fotografií celé výpravy. Jde o detail ráfku
mexického tuningu Golfa. Pokračujeme směr La Ascencion, kde u „Cienegellas“
jdeme na loučku u lesa. Právě zde kvetou E. knipelianus a
Echinofossulocactus sp. Byl to nádherný zážitek i proto,
že množství rostlin bylo veliké. Přejíždíme do Arramberi na
oběd. Dalším plánovaným místem naší výpravy byly vodopády El
Salto. Jde o kaskádu menších vodopádů v délce několika
kilometrů. Nachází se zde i firma, která se zabývá chovem sivenů
amerických…
Atlas
afrických cykasů
Prohlédněte si připravovaný
atlas afrických cykasů, jehož zpracování se zvolna chýli do
konce. V Africe jsou cykasové rostliny zastoupeny, s výjimkou
pouhých dvou druhů z rodů Cycas a Stangeria, jen
druhy bohatého rodu Encephalartos. Vše najdete
zde. Najděte si zde Vaše
oblíbené druhy, prohlédněte fotografie z nichž řada patří k
nejlepším na světovém webu, promítněte fotogalerie z přírody,
historické články z Živy i ze světového tisku a řadu dalších
zajímavých informací…
Tak se podívejte, co všechno se
ještě nechá v Mexiku najít. Tyhle obrázky představují rostlinu,
která roste kdesi na severu mexického státu Chihuahua, a jen
málokdo si troufá určit rodové jméno (natož druh). Čeká se na
to, jak to zakvete – a já si troufám odhadnout, že to bude žlutý
květ, okolo 2-3 cm široký. Má-li někdo z vás pocit, že by mohl
kytku určit, nebo jiný typ jak pokvete, napište…
Podle poslední zprávy Mezinárodní unie pro
ochranu přírody IUCN z října 2010 byly cykasy vyhlášeny
nejohroženější skupinou rostlin světa. Podle poslední zprávy
Mezinárodní unie pro ochranu přírody IUCN z října 2010 byly
cykasy vyhlášeny nejohroženější skupinou rostlin světa. Podle
unie je 62% všech cykasů
ohroženo vyhynutím. Tyto druhy rostlin prežily globální
vymírání. Přežily dokonce dopad meteoritu, který zlikvidoval
více než polovinu všech rostlinných i živočišných druhů. Jsou
však obzvláště citlivé na tlaky
lidské civilizace. Příslušnou zprávu Mezinárodní unie pro
ochranu přírody najdete zde… Přežíjí cykasy v Hodoníně rok
2011? Vlastník přislíbil nové jednání s městem po komunálních
volbách. Fosilie českých cykasů: Víte, že existovaly i původní
české cykasy?…
Utajovaný
časopis
Právě držím v ruce 3. číslo časopisu SEMPPRESS, časopisu o
zimovzdorných sukulentech. Je to neprodejný časopis a je
poskytován jen vážným zájemcům o problematiku, za cenu
pokrývající pouze náklady na výrobu. (Podtržená část věty je
opsaná z tiráže) Proto jsem zvolil titulek „utajovaný.“ Mám tu
čest ho odebírat proto, že vydavatelé zřejmě nepochybují o mém
vážném zájmu o sukulenty (netřesky a jim příbuzné rody
nevyjímaje). Jelikož obsah a úpravu 3. čísla hodnotím známkou
skvostné, nedá mi to, abych na něj neupozornil případné, hlavně
však opravdové zájemce o rod Sempervivum, kteří se v řadách
čtenářů těchto internetovým novin mohou vyskytovat. Název
časopisu je složeninou, která dobře vystihuje jeho obsah (SEMPervivum
+ PRESS), což čtenáři snídající vtipnou kaši určitě pochopili…
ACTARA 25 WG Rozdělím se
o přebytečný systémový přípravek ACTARA 25 WG proti červcům
(vlnatka, kořenovka). obdoba Confidoru… ATLAS KAKTUSŮ 25/2010 a
KATALOG PODZIM 2010 – JARO 2011 byly rozeslány všem
předplatitelům. V dostatečném množství jsou k dispozici na
skladě zásilkové prodejny. E-mail:
kaktus@chrudim.cz …
24. 11. 2008 - Ráno vstanu o něco dříve a využívám příležitosti udělat lepší
průzkum okolních skal. Po půl hodince lezení po těžko přístupných skalách
nalézám jen několik krásně vytrněných jedinců. Při návratu do tábořiště se ke
mně přidává smečka psů. Fenu se dvěmi štěňaty nalákám až k autu, kde pro tyto
příležitosti máme zásoby starého chleba. Myslím, že u nás by si toho patrně pes
ani nevšimnul, ale tady je to jiné. Majitelé se o ně asi moc nestarají, a tak
začíná boj o to, kdo si z této náhlé hostiny utrhle více pro sebe. Ve Fiambala
odbočujeme za náměstím, dle informačních tabulí…
Dělení rodu podle způsobu pěstování. Žádné
pěstitelské poznatky a zkušenosti neplatí absolutně všude. Vždy
je třeba zohlednit umístění sbírky a přístup každého pěstitele
ke kultuře kaktusů. Echinocereusy jsou asi nejpestřejším rodem
v celé říši kaktusů. Pestré jsou i podle nároků v kultuře.
V posledních letech se často říká, že rostou nejlépe venku a že
je škoda umísťovat je do skleníku. Je to pravda, ale… Osobně
dělím rod podle nároků na pěstování do tří skupin…
Jak na Echinocactus
horizonthalonius?
Kdybych byl třídní učitel řekl bych na aktivu rodičům o své
třídě, „Až na pár zlobivých, kteří si snad do pololetí dají
říci, se ve třídě sešli mimořádně dobří žáci, mám z nich
radost“. Ale jednoho tatínka bych si přece jen vzal stranou,
„Nechtěl jsem to říkat přede všemi, ale váš syn opravdu moc
zlobí, vyrušuje ostatní a nevím si s ním zatím rady, ale na
druhé straně, když napíše slohovou práci, čtu jí jedním dechem,
má mimořádnou fantazii, proto jsem zatím nenavrhl přeřazení do
jiné třídy. Domluvte mu, pane Horizonthalonius“. „Já mu ,pane
učiteli, věčně domlouvám aby se mírnil a když je nejhůř a mám
ruku napřaženou, podívá se těma hezkýma modrýma očima a já nevím
jestli ho mám zabít, nebo pohladit.“ A když si vy pořídíte
takového hezkého prevíta, musíte se smířit, že budete skákat,
jak on píská. Já jsem po pár letech také zjistil, že mě E.
horizonthalonius, podle některých „mexický plevel“…
Měsíc říjen je ve znamení kvetoucích ariáčků, které
se i v netopeném prostředí dočkaly vyšších teplot, díky poměrně
častým slunným dnům. Také sukulentní klejichovité rostliny často a
vytrvale vykvétají s nastalým podzimem. Pro mě byl letošní rok
překvapením, když se objevily první květy u Orbea melanantha (Schlechter)
Bruyns. Jedná se o velmi efektní druh i svým výrazným stonkem, který
je krátce válcovitý, asi jen 10 cm dlouhý a 1,5 až 2 cm široký,
rozdělený na 4 výrazná žebra se špičatými bradavkami dlouhými až 1
cm. Opravdu velmi krásné květy vyrůstají v horních částech
jednoletých výhonů, obvykle po 3 až 5 na květních stopkách dlouhých
1 až 1,5 cm. Po otevření je 3,5 až 5 cm široká koruna zbarvena tmavě
purpurově nebo tmavě červenohnědě; obvykle je barva jednolitá, se
světlejším středem zbarveným do fialova. Z toho důvodu jsou květy…
V našich novinách jsme mohli číst o v roce 2004
zorané lokalitě rostlin CITES 1 – Ariocarpus kotschoubeyanus,
který rostl v plochách poblíž Estancia Marte. Stejné místo jsme
navštívili o 6 let později, v červnu roku 2010. Očekával jsem
zavlažované pole s bujně rostoucí zeleninou, našli jsme ale zase
jen prázdnou pláň, tentokrát ovšem zcela bez „koček“. Jen další
důkaz toho, že jsme už tehdy správně odhadli, jak to tady asi s
tím „Zemědělstvím“ dopadne. Plocha je oproti stavu před 6 lety
dokonale mrtvá, jen sem tam se uchytil nějaký keříček. a tak
nyní jen pátráme po motivu, který ovlivnil mexické oráče k tomu,
aby ty nedohledné lány rozorali, uvláčeli --- a nechali být
svému osudu. A na kolik let by mexickým soudem byli za vykopání
přísně chráněných rostlin traktoristi odsouzeni, když i jen za
jednu kočubejku nalezenou v našem autě by hrozilo plných osm let
vězení? A toto je popis situace z roku 2004…
Předem odpovídám, že dobře. A to nejen proto, že je obklopuje nádherná příroda,
dar co přátelům na Slovensku tiše i nahlas závidíme. Na začátku listopadu jsem
byl mimo jiné na pozvání dlouholetého přítele Karola Novotného na návštěvě
v Ružomberoku. Karol pro mě uspořádal výlet po okolí nádrže Liptovská Mara a
ukázal mi dvě sbírky členů z KK Vrútky, jehož je předsedou. Sbírka př. Ladislava
Šuce v Ružomberoku je velmi zajímavou směsí mnoha druhů kaktusů a sukulentů a
určitě stojí za návštěvu, ale sbírka př. Ing. Romana Doubka (*1966) v Jakubovanech
(pošta Liptovský Ondrej), to je opravdový skvost, který při první návštěvě
šokuje rozsahem i kvalitou. Několika obrázky se chci se čtenáři I.N. Cact.cz
podělit o dojmy, které mi z paměti hned tak nezmizí (více v připravovaném článku
pro časopis Cactaceae, etc.)…
Dne 12. října 2010 oslavil své sedmdesátiny ing.
Václav Richter z Pardubic, milovník a pěstitel sukulentů a
kaktusů, skvělý vyprávěč a parťák na cestách divočinou. Je
členem klubu kaktusářů Pardubice, kde pracuje jako člen výboru
na přípravě mnoha spolkových akcí. Připravil celou řadu
přednášek, zejména ze svých cest do Afriky Jižní Ameriky
a Mexika pro kaktusáře v řadě spolků z Česka. Napsal i několik
článků do odborných periodik. Využil k tomu vlastní zajímavé a
kvalitní fotografie i nekonvenční přístup k objektům
fotografického zájmu. Pečuje a udržuje rozsáhlou sbírku
sukulentů a kaktusů, kterou vbudoval společně se svým, již
zesnulým přítelem doc. Ant. Hlavou. Řada z nás měla to štěstí,
cestovat spolu s Vaškem do domoviny kaktusů…
