Dělení rodu podle způsobu pěstování
Žádné
pěstitelské poznatky a zkušenosti neplatí absolutně všude. Vždy je
třeba zohlednit umístění sbírky a přístup každého pěstitele ke kultuře
kaktusů. Echinocereusy jsou asi nejpestřejším rodem v celé říši
kaktusů. Pestré jsou i podle nároků v kultuře. V posledních letech se
často říká, že rostou nejlépe venku a že je škoda umísťovat je do
skleníku. Je to pravda, ale…
Osobně dělím rod podle nároků na pěstování do tří skupin:
1) Zimovzdorné a mrazuvzdorné
2) Mexické - se standardním zimováním
3) Krasavci a rarity (obvykle choulostivé druhy)
Skupina 1 - Zimovzdorné a mrazuvzdorné
V
našich podmínkách se venku daří hlavně druhům z USA. Téměř celé Nové
Mexico, Colorado, Utah, Oklahoma, sever Texasu, částečně Nevada. To
všechno jsou oblasti, jejichž zimní podmínky se podobají našim a
rostliny mají šanci úspěšně přezimovat. Dobře snášejí zimní i letní
umístění pod skleněným, plastovým případně fóliovým krytem.
Na
skalce bez krytu ale přežije jen malá část kytiček z těchto lokalit.
Pro úspěšné zvládnutí „zimnění“ (tohle slovo jsem si možná vymyslel,
ale je to opak od známého „letnění“ rostlin) je důležité rozlišovat
mezi pojmy mrazuvzdorný a zimovzdorný.
 |
|
Možné stanoviště pro letní i zimní kulturu. Zálivku lze snadno
regulovat
a rostliny jsou chráněné ze strany, odkud většinou přichází
déšť.
V zimě jim skleněný nebo polykarbonátový kryt poskytuje sucho
a
ochranu před plískanicemi. |
Mrazuvzdorný
- přežije mráz v našich zeměpisných podmínkách. Obvykle je potřeba
rostliny chránit proti plískanicím a vzdušné vlhkosti (ve skleníku nebo
pod krytem). Oblíbené údaj o zimovzdornosti ve °C jsou podle mého
názoru vždy spojené s konkrétní sbírkou, ve které jsou rostliny
pěstovány. Samotné číslo proto beru velmi orientačně a nikdy na něj
nespoléhám. Zrádná je hlavně zimní vzdušná vlhkost.
Zimovzdorný
- přežije zimu venku bez podpory člověka a bez krytu (ty mám
nejraději). Mezi nejotužilejší echinocereusy, které mají šanci přežít
na skalce patří E. triglochidiatus a E. viridiflorus. Na skalce mohou úspěšně růst také některé klony E. reichenbachii. Pěstováním venku pod trvalým nebo přechodným zimním krytem se počet druhů které přezimují zvýší.
Podmínek
pro úspěšné pěstování mrazuvzdorných druhů pod krytem je několik. Sucho
přes zimu, aspoň částečná ochrana ze strany zimních plískanic a
propustný substrát. Nejjistěji přežijí zimu rostliny v nevytápěném
skleníku, který jim dodá potřebnou pohodu (hlavně ochranu před tou
vlhkostí). Myslím ale že je nutné i v zimě větrat. Hlavně v nižších
pařeništích. Velmi důležitá je zimní zálivka, nejlépe ve druhé polovině
února nebo začátkem března. Domnívám se, že je klíčová pro úspěšné
kvetení mnoha druhů echinocereusů (včetně již zmiňovaného E. triglochidiatus).
V
přírodě na kaktusových lokalitách v únoru taje sníh a kaktusy svou
zálivku dostanou v zimě, ještě před probuzením. Zalít je později,
v době kdy nasazují poupata nebo v době, kdy se poupata vyvíjejí,
znamená obvykle začátek růstu a zastavení dalšího vývinu květů. Zálivku
provádím v únoru nebo začátkem března při hezkém slunečném počasí, aby
rostliny stihly do večera na povrchu oschnout. Echinocereusy, které
zimuji ve sklepě nebo v garáži nezalévám. Je to ale možné provádět
úplně stejně. Zasazení kaktusů do záhonu se mi osvědčilo mnohem více
než pobyt ve stísněném květináči. V záhonu si roztáhnou kořeny jak
uznají za vhodné a sají vodu bez dopomoci pěstitele, většinou tedy
správně.
Venkovní umístění přes léto spolu s vydatnou přírodní
zálivkou v době vegetace pomáhá k rychlému růstu a atraktivnímu
vzhledu i bez přihnojování. Přes léto jsou rostliny schopné natáhnout
velké množství vody. Přesto ty, které rostou na skalce, před zálivkou
nijak nechráním.
Zimovzdorné druhy na skalce
Založit takovou skalku není žádná věda. Stačí dodržet pár základních podmínek. Jen tak pro sebe jim říkám zásady 6 „O“.
-
Orientace skalky co nejvíce k jihu.
-
Odtok
přebytečné vody. Sklon nemusí být velký. Více se mi osvědčily mírně
šikmé, spíše ploché záhony. Čím větší má skalka sklon, tím více práce
dá udržet hlínu na skalce, aby ji déšť neodplavoval z kopce dolů.
-
Odsazení
nad okolní terén aspoň o 20 cm a pod kaktusy dát drenáž, aby měla
přebytečná voda kam odtékat (výška odsazení nad terénem ale myslím více
než na centimetrech záleží na schopnosti podloží skalky odvádět vodu).
-
Vybrat osvědčené druhy, které mají šanci na skalce přezimovat.
-
Opomíjet
péči a nechat rostliny v klidu růst. Zdá se mi že tohle mají úplně
nejraději. Ani jednou jsem kaktusy na skalce nezalil a nepřihnojil
(sukulenty občas zalévám). Jejich vzhled a vytrnění tím nijak
neutrpělo. Jen ten plevel je třeba odstraňovat. Moje žena říká, že v
opomíjení péče o kaktusy jsem „dóóst dobrý“.
- Oprostit se
od předsudků a zkusit je nechat na vlastních kořenech. Myslím si že na
skalce ani v zimě v nevytápěném skleníku nemají roubované Echinocereusy
co dělat. Otázku, zda chci pěstovat kaktus nebo podložku, jsem si pro
sebe již dávno vyřešil. Pěstovat podnož i roub najednou jsem se
vzhledem k zálivce a různé reakci na zimu a začátek jara zatím
nenaučil.
V nadmořské výšce 180 m mám na skalce prakticky výhradně
zahradní zeminu (u nás je hodně písčitá). Do vrchní vrstvy nepoužívám
skoro žádnou drenáž, pouze přímo v okolí krčku rostliny přidávám
kamínky pro zvýšení účinnosti drenáže. Umístění skalky ve vyšší
nadmořské výšce nebo v oblastech s těžší půdou by asi vyžadovalo jiný
přístup.
Echinocereusy v našich sbírkách v roce
2009 - díl
1.| 2. |
3. |
4. |
5. |
6.
 |
