S pokračujícími neúspěšnými snahami nalézt to správné místo
rostla naše zatvrzelost. Pátrali jsme jsme na mnoha
příhodných místech v okolí Vallegrande, na suťových svazích,
skalních plošinách, ve vrcholových partiích i v mírnou
vegetací a nízkou travou zarostlých loučkách. Podloží bylo
pískovcové, ale s množstvím železitých součástí. Hodiny vterénu, nebo při přesunech vautech. Cestu směr Prosterevalle, jako jeden zmožných typů cest na východ a jihovýchod od Vallegrande
jsme projeli desítky kilometrů, objevili jsme nádherné scenérie…
Září je poslední kloudný měsíc, kdy kaktusy ještě
vydatně kvetou a stojí zato vytáhnout fotoaparát a
fotit. Jenže,… září je pro mě nejkatastrofálnějším
měsícem vcelém kalendářním roce zhlediska mé časové
vytíženosti. Povinností pracovních i těch „povinností“
kaktusových je prostě nadbytek! Všechny čtyři zářijové
víkendy byly obsazeny i letos a těch volných chvil pro
fotografování opravdu nebylo mnoho. Ačkoliv mi letos
poprvé vykvetly ve větší míře některé ariokarpusy,
zůstaly před objektivem fotoaparátu ukryty…
Baja California 2008
všemi směry (6)
7. den – 26. 2. 2008.
Ráno se probouzíme do pobřežní mlhy, která vytváří tajuplnou
atmosféru.Se snídaní se moc nepáráme a fičíme na
vojenské letiště, kde na nás už čeká naše letadélko Káně.
Vojenská disciplína zde platí i pro prachsprosté civily,
jako jsme my, což jasně naznačuje vojáček se samopalem,
který nás s otevřenými plechovkami piva energicky vykazuje
za plot tohoto posvátného místa. Letmá prohlídka zavazadel,
a už pílíme k našemu novotou se lesknoucímu čmelákovi. Mladý
pilot s kravatou a jménem Gerardo prohlašuje, že je potřeba
„co-pilot“ a už mě usazuje vedle sebe za knipl. Jumbo Jet to
není, ale budíků je i tak dost. Brzy už rolujeme, vzneseme se úplně lehounce
a obdivujeme modravé zátoky pověstných lagun v zeleni
mangrovů. V kabině zavládá vzrušení, jsou totiž docela
zřetelně vidět velryby, plejtvákovci šedí, na které máme políčeno
zítra…
Rod
Arrojadoa
BR. et R. No, opět hřeším, ale jest to kvůli tomu, že tohle jsou
lásečky mé potenciální a AŽ JEDNOU budu mít na trochu líp
topený skleník, tak tam tyhle krasavice z Brazílie určitě
budou zastoupený vším, co rod nabízí. Cereusovité štíhlé až
tenké kaktusky z brazilské vysočiny jsou u nás k vidění
nějak od 70. let, kdy jich pár přivezl pan Buining a
kupodivu – cereusy a kvetou a jak.
Popravdě jsou to rostliny, které musí udělat
radost každému, pokud je právě schopen nabídnout trochu
tepla v zimě navíc. Velmi zvláštně stavěné květy (strukturou
jakoby plastové) na rostliny upozorní na první pohled. Byly
časy za pana Backeberga, kdy jich kolovalo pár a spíš
nekolovalo, dneska mít je všechny, tak už nějaký
to místečko zaberou, je jich kolem dvaceti plus
mínus a nějaký čísílka k tomu…
Zájezd
chrudimských kaktusářů za jihočeskými sbírkami 2009 (1)
Vážení čtenáři, tak jako každý rok podnikli
Chrudimští kaktusáři na jaře zájezd za sbírkami kaktusů.
Tentokrát jsme se vydali do Jižních Čech a vy budete mít
možnost nakouknout prostřednictvím těchto stránek do
navštívených skleníků spolu s námi. Počasí bylo objednáno
slunečné, nálada dobrá a výlet se, až na anabázi s řidičem a
jeho GPS, vydařil. Dnes se tedy pojďme podívat do Českého
Krumlova za Mírou Černým na jeho v pořadí už čtvrtou sbírku.
Svou první si založil před třiceti lety ve svých patnácti,
pak ale odešel sloužit vlasti a po dvou letech z kytiček
nezbylo nic. Začal znovu, tentokrát již se specializací na
rod Rebutia, po vzoru kaktusáře Čurdy. Důležité práce
spojené s čerstvě nabytou mladou ženou, ale způsobily
totální vymrznutí…
Nabídka semen 2009-2010
. Konec platnosti nabídky: 15. únor 2010 (Offer is actual into 15. Februar 2010).
Minimální počet semen v porci je ve většině
případů určen v závorce za jménem druhu symboly
(a) až (f), dle níže uvedené vysvětlivky. Větší
balení (př. 50 nebo 100 zrn v porci), pokud je
nabízeno, má také samostatné katalogové číslo a
cenu. V porcích do 10 zrn (a,b) je v závorce
uveden přesný počet semen… Snažíme se zajišťovat
botanicky co nejhodnotnější semena s evidovaným
původem, tj. s určením lokality sběru a se
studijním číslem sběratele. Semena do naší
nabídky dodává okolo třiceti dodavatelů,
specialistů na jednotlivé rody či oblasti…
Celý katalog semen si můžete stáhnout zde ve
formátu
DOC
nebo
PFD…
Isla
San Catalina, zážitek na cestě po Baja California
Na putování tam a zpátky skrz Baja
California se nám dařilo snad úplně ve všem. Po neočekávaně
hladkém zajištění letadla na ostrov Cedros, jsme po několika
hodinách jízdy po příšerné horské cestě přijeli z města
Loreto do rybářské vesničky Puerto Aqua Verde, na pobřeží
Cortézova moře. Tady jsme se zeptali prvního člověka na
možnost plavby na ostrov Isla Santa Catalina – a za hodinku
už byly za domluvených 1700 peset (peseta asi 1,70 Kč –
tedy zhruba asi za 3000 Kč) přistaveny dva čluny se silnými
motory, na 30 km dlouhou plavbu k ostrovu. Protože se nás o tuto
částku dělilo 11 lidí, nebylo to ani nijak drahé. Jak jsme se
později dozvěděli, na ostrov, který má statut chráněného území,
je pro turisty vstup bez patřičného povolení zakázán. Nevěděli
jsme to my, nevěděli to ani rybáři…
28. 2. Další trasa vede na San Ignacio. Stavíme asi po 25 km, opět vidíme Ferocactus
grandiflorus a pak asi 20 km před San Ignacio na hlavní
silnici, kde fotíme Mammillaria brandegeei,
Echinocereus brandegeei, Ferocactus peninsulae,
Cylindropuntia clavata (podle Ládi invicta) a
bílé květy podobné máku. Zajíždíme na náměstí do San Ignacia,
zdržujem se tak hodinu a jedeme dál. Nic zajímavého není na
další zastávce u Microondas Almeja. Projíždíme staré hornické městečko Santa
Rosallia, stavíme na kuře a jedem do Mulege. Pokračujeme tak
5 km za město, sjíždíme k moři a kempujeme. Pískové
tábořiště je do moře odděleno hradbou kamenů. Nosíme dřevo k
ohništi, koupáme se. Luděk se snaží již opět chytit rybu k
večeři, ale tentokrát mu to kazí pelikáni, kteří jsou opravdu
zdatní lovci. Je zajímavé celý ten mumraj sledovat. Po celou
dobu se stále přibližují takže nakonec jsou tak 50 m od nás.
Sedíme u ohně asi do půlnoci, Láďa hraje kluci vypráví, pomalu
popíjíme pivo…
Povídání
pro začátečníky - příprava na zimu
Joj, to je téma v tuhle dobu velmi oblíbené.
V podstatě sestává ze tří prolínajících se činností, které
probíhají zároveň a většinou dosti chaoticky, jako by podzim
po jakkoli příznivém či nepříznivém létě následoval letos
poprvé. Nebo mi to tak při návštěvách některých přátel a při
sledování činnosti své mnohdy připadá. Operace pěstitelské -
Smiřme se s tím, že léto opravdu končí a kytky za měsíc za
šest neděl půjdou na rozdíl od nás do hajan. Tu se na
poslední chvíli ještě to či ono upravuje, sklízí se zralé
plody, kterých jest požehnaně, takže se při sklizni občas
zapomene na sáček s plody napsat původ matečné rostliny či
polní a jiné číslo (mně tuhle operaci usnadňují myši, které
sklízejí jako o závod a letos se daly i do plodů nezralých,
takže gymen opět sklidím jen nepatrně).
A hlavně – jako každý rok se řeší otázka Nerudovská – kam s
tím vším, probůh, na zimu? I začne se počítat, vyřazovat,
redukovat, malovat ve sklepeních, shánějí se přepravky,
neboť ty, co jsme měli loni, letos rozhodně stačit nebudou…
Argentinské pyrhokaktusy patří k mým oblíbeným rostlinám. Jsou to nádherně
vytrněné rostliny, zvláště při tvrdém pěstování. Přestože jsou dnes řazeny do
velkorodu Eriosyce, což je z pohledu taxonomického přijatelné, osobně
dávám přednost rodu Pyrrhocactus sensu Backeberg, kam náleží pouze
argentinské druhy, případně rodu Pyrrhocactus sensu Berger, kde jsou
zahrnuty “pyrhokaktusy” jak z Argentiny, tak z Chile. Proč jsem tedy použil v nadpisu jméno Eriosyce andreaeana?
Protože zažité Backebergovo jméno Pyrrhocactus andreaeanus je neplatné a
na jméno Pyrrhocactus kattermannii, které zavedl Roberto Kiesling na
počest F. Kattermanna (právě on se zasloužil o vytvoření velkorodu Eriosyce),
jsem si ještě nezvykl ani já, ani ostatní
pěstitelé, takže by málokdo věděl, o jakém
kaktusu to vlastně mluvím…
Malý
příspěvek do Novin – dětský tábor
V létě jsme s Jardou Šnicerem, pod hlavičkou
Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy, uskutečnili letní
tábor s kaktusář-skou tématikou. Tábor se konal vPodhradí na
Sázavě a zúčastnilo se ho přes 70 dětí. Osou programu byla
etapová hra „Cesty A. V. Friče“. Tuto hru hrály všechny
děti. Další program byl koncipován formou klubů.
Kaktusářského klubového programu se účastnilo denně asi 15
dětí. Starší děti vyslechly tři přednášky s promítáním.: Jar. Šnicer
– Mexiko, A. Krejčík – Ostatní sukulenty, V.
Jakubec – Bolívie. Přednášky nám provedli
všichni lektoři zdarma, pokud nepočítáme večeři,
kterou si přednášející určitě zasloužili…
Foto měsíce -
září 2009
Zdravím, posílám příspěvek do foto měsíce.
Na webových stránkách se to hemží obsáhlými seznamy synonym
Parodia microsperma. Jenomže co dělat když jsou tak
trochu každá jiná…Bohdan Sochor… Protože máme právě období kvetení ariáků,
posílám malou ukázku jak se je snažím pěstovat já. Jsou to
kamenné misky vlastní výroby a myslím si že jim tato kultura
docela svědčí. Na snímku jsou asi 16tileté rostliny
Ariocarpus fissuratus a var. lloydii. S pozdravem Zeman Jiří, Bučovice… Do letošního roku jsem nevěděl, o jaký
notokaktus se jedná. Letos poprvé vykvetl a tak jsem
fotografii poslal panu Urbánkovi z Jeřmanic. Prý jsou to
zdařilé fotky Notocactus herterii. Tak se možná budou
líbit i Vám. Se smutným pozdravem končícího léta,
Slavomír Louda, Pěnčín u Turnova…
Ráno je jasno a sluníčko už pěkně hřeje. Nevaříme kafe, to si dáme
po cestě u benzínové pumpy. Přesouváme se přes provincii Entré Rios k městu
Gualeguaychú, kde odbočujeme na ruta puenta internacionál č.136, která směřuje
přes Rio Uruguay do Uruguaye. Sjíždíme na prašku č. 42 a po 15 km zastavujeme na
lokalitě Gymnocalycium schroederianum MT07-320. Tyto nádherné rostliny rostou na
travnatých ostrůvcích na čistě pískovém podloží, většinou pod keři. Mají tmavou
epidermis a většinou přilehlé středové trny…
Kaktusářské
léto 2009 vOpavě II. Říjnový příspěvek ze srpnovo-zářijové sbírky
bude ze tří čtvrtin věnován (podobně jako předešlý) koryfantám.
Už proto, že právě od konce prázdnin mi v pařeništi kvetou
nejvíce právě tyto – i když nejen tyto – kaktusy. Coryphantha radians již byla představena
minulý měsíc. Tentokrát jde o rostlinu označenu sběrovým číslem
CH 270, opět z Querétara. Oproti
C. radians
CH 285mi přijdou květy přece jenom o trochu sytěji
vybarvené, nicméně obě rostliny jsou hezké, a to i v době, kdy
nekvetou. Coryphantha nickelsiae je pojmenována…
MEXIKO 2008 (6)
24.10. 2008 -
Ráno je zataženo. Už včera večer Vašek navrhoval změnit plán
a - byť s určitou zajížďkou - navštívit nejprve lokality
Ariocarpus fissuratus v. hintonii a v.
bravoanus, kde se máme podle původního plánu zastavit až
na zpáteční cestě. Tvrdil, že vzhledem k odkvetlým
Ariocarpus trigonus, máme jakousi šanci ještě tyhle
rostliny chytit v květu. Nemáme důvod Vaškovi nevěřit, a tak
se vydáváme přes město Matehuala ke vsi El Herrero na
lokalitu Ariocarpus fissuratus v. hintonii. Za
osadou necháváme auto a do mírného svahu vlevo od cesty
jdeme hledat rostliny. Přidává se k nám jakýsi místní „průvodce“,
patrně doufá, že když nás dovede na místo, které Vašek zná,
něco mu z toho kápne. (Nekáplo, přesto vydržel relativně
dlouho, než ho přestalo bavit pozorovat nás jak se nadšeně
scházíme uariáčků.) Cestou fotíme
Thelocactus hexaedrophorus, Glandulicactus uncinatus,
Ferocactus steinesii, Coryphantha…
Orostachys a další sukulenty
Dobrý den, Noviny jsem jenom prolétla a
vidím, že jsou z valné části o kaktusech. Postupem doby jsem
se ale nějak zakoukala do rostlin na východ od nás -
Rosularia - Prometheum, Orostachys…, anebo
africké Sansevierie… Jinak sukulentní zázraky jsou všude kolem
nás a docela blízko. Připojím foto z minulého týdne -
podivně narostlá Jovibarba (sobolifera)
globifera subsp. globifera z
Prokopského údolí…
A o 2 měsíce dříve nafocené miniaturní
Sedum atratum a Sempervivum wulfenii z oblasti na
severu Itálie, což je jenom několik hodin cesty autem, takže
proti Vašim cestám docela blízko. (Sedum
atratum roste i na Slovensku vTatrách
a na Malé Fatře, pozn. redakce). A nakonec připojím i několik nových
orostachysů, jejichž shánění je snad nejtěžší a musí se pro
ně ke specialistům napříč celou Evropou…
Kaktusy na dluh
Že skomírá automobilový průmysl? To mě
nevadí. Že jsou papaláši z ČEZu důkladně zabezpečení? Ani to
mě nevadí. Za to bych se jen styděl před kamarády. Ale až ty
velkobílovické broskve, ty koňské zadky, zmalované jako
nejodvážnější rty a sladké jako prsty včelařek, až ty nikdo
chtít nebude, potom bude pohroma.Takhle jsem smýšlel, chodil
a dodnes chodím po plzeňské kotlině a stejně, jako ten
obyčejný nenasyta, jsem pocítil sevření drápů věřitelových.
Dne 5. 6. jsme pochovali mého kamaráda, nejlepšího kaktusáře
co jsem znal. Tuctová autonehoda. Spěchal. Spěchal opylovat
své nebeské importy. Ano, Tonda byl čurýk, který přivezl,
koupil a propašoval co se jen dalo. Říkával jsem mu: „Jednou
tě vyberou Toníku, uvidíš.“ Trochu jsem mu jeho drzost i
záviděl…
100.
jubileum Milí přátelé, kolegové, milá redakce,
jak tak stále listuju v IN, zjišťuji, že říjnové číslo je sté vpořadí a tedy že se naše (doufám, že to mohu
napsat) IN přehouply do věku kmetského. Na jejich vzhledu to
však není naprosto patrno. Spíše mládnou, sílí a stávají se
stále čtivějšími a zajímavějšími.
Už jsem to kdesi psal, že hned po jejich objevení se pro mne
staly nejužívanějším nástrojem při mém počínání (když
nepočítám ruce, neb hlava už za mnoho nestojí) kaktusářském
a zdrojem většiny nových informací z našeho oboru. Pokorně přiznávám, že fotky tu uveřejněné
stahuji do své fotodatabáze a divil by ses, jak už je
veliká. Též některé seriály pročítám stále kolem dokola, neb tu
se mi objeví ve výsevu kytička z toho sběru, co byl na fotce v
tom a tom čísle, tu je kytka s lokalitou, která obrázky
zdokumentována tam a tam a tak pořád…