|
24.10. 2008
Ráno je zataženo. Už včera večer Vašek navrhoval změnit plán
a - byť s určitou zajížďkou - navštívit nejprve lokality
Ariocarpus fissuratus v. hintonii a v.
bravoanus, kde se máme podle původního plánu zastavit až
na zpáteční cestě. Tvrdil, že vzhledem k odkvetlým
Ariocarpus trigonus, máme jakousi šanci ještě tyhle
rostliny chytit v květu. Nemáme důvod Vaškovi nevěřit, a tak
se vydáváme přes město Matehuala ke vsi El Herrero na
lokalitu Ariocarpus fissuratus v. hintonii. Za
osadou necháváme auto a do mírného svahu vlevo od cesty
jdeme hledat rostliny. Přidává se k nám jakýsi místní „průvodce“,
patrně doufá, že když nás dovede na místo, které Vašek zná,
něco mu z toho kápne. (Nekáplo, přesto vydržel relativně
dlouho, než ho přestalo bavit pozorovat nás jak se nadšeně
scházíme u ariáčků.) Cestou fotíme
Thelocactus hexaedrophorus, Glandulicactus uncinatus,
Ferocactus steinesii, Coryphantha sp. Ariáky
nacházíme až nahoře, je to poměně početná populace; několik
rostlin je nicméně evidentně mrtvých. Taky je tu několik
rostlin s poupaty a protože to vypadá, že mraky budou už za
chvíli pryč, rozhodujeme se počkat. Mezitím se nám podařilo
nalézt mezi kameny maličké Turbinicarpus macrochele
var. frailensis.
 |
|
Obr. 1 – Turbinicarpus
macrochele v. frailensis |
Jako obvykle mám z turbiňáku radost. A taky
jsem viděl zajímavou koryfantu (až doma zjistím, že zrovna
tahle fotka se mi moc nepovedla). Asi půl hodiny potom, co
slunce definitivně vyhrálo nad mraky jsou květy ariáků
otevřené. Najednou se hledají podstatně lépe :-). Každopádně
stálo za to tu hodinku počkat (a samozřejmě jsme rádi, že
jsme se řídili Vaškovou radou a změnili trasu).
 |
|
Obr. 2 – Ariocarpus
fissuratus v. hintonii |
Po asi hodinovém setrvání na lokalitě
pokračujeme po čtyřproudé silnici (Matehuala-San Luis Potosi)
na další lokalitu. Přes plánovanou zastávku u křižovatky (entronque)
El Huizache. Vašek slibuje trsy Lophophora williamsii,
těším se. Bohužel, tahle lokalita je zcela zdevastovaná, po
lofofórách ani stopa, vypadá to tu nevábně. Možná, kdybychom
měli víc času se tu porozhlédnout, byli bychom úspěšnější.
Takhle jen uděláme pár rychlých fotek Thelocactus bicolor,
Glandulicactus uncinatus, Ferocactus hamatacanthus,
Mammillaria aff.heyderi a Echinocereus
sp. a spěcháme dál.
Podél silnice jsou bilboardy upozorněňující
na jedinečnou mexickou přírodu s připojenou výzvou k její
ochraně. A téměř hned pod těmi cedulemi prodávají mexičani
vykopané kaktusy, ptáky v klecích, sušené hadí kůže, nějaké
drobnější šelmy apod. A o kus dál jsou kontrolní místa (to
by mě zajímalo jakých asi tak úřadů). Zkoušíme zastavit pro
nějaké fotky, někteří si to chtějí prohlédnout. Sotva však
přibrzdíme, hrne se k nám najednou horda místních včetně
dětí a vzájemně se překřikují. Tak raději rychle odjíždíme,
vypadá to, že by nám byli ochotni prodat nejen krásy zdejší
přírody, ale i nějaké ty potomky...
Ta dálnice/čtyřproudovka přímo protíná vesnici Nuñez,
kde necháváme auto a vydáváme se na delší pochod na lokalitu
Ariocarpus fissuratus v. bravoanus. Cestou
potkáváme Echinocereus pectinatus, Glandulicactus
uncinatus, Stenocactus sp., Coryphantha
palmeri, Mammillaria aff. heyderi,
Lophophora williamsii, Thelocactus hexaedrophorus,
Thelocactus bicolor, Echinocactus platyacanthus
(našli jsme dokonce jednu kvetoucí rostlinu). Taky se tu má
vyskytovat Leuchtenbergia principis. Na tu jsme
bohužel neměli štěstí. Nahoře hledáme ariáky, ale dlouho se
nám to nedaří. Nakonec nacházíme jen několik rostlin –
nekvetou.
 |
|
Obr. 3 – Ariocarpus
fissuratus v. bravoanus |
V porostu hechtií a Agave echinoidea,
snad nejpichlavějším, kterým jsme se v Mexiku prodírali,
dělají „bravíkům“ společnost Mammillaria formosa,
Mammillaria candida, Lophophora williamsii,
Thelocactus hexaedrophorus, Echinocereus sp.,
Astrophytum myriostigma, určitě i nějaká ta koryfanta
:-) a rostlina co mi nejvíce připomíná Neolloydia/Coryphantha
odorata (jenže jsem našel jen malou rostlinku, takže
těžko usuzovat).
Dole u auta pak během čekání až dorazí
ostatní si prohlížím místní zdroj vody. Je to taková jakoby
pyramidka s poklopem – nezajištěným!, uvnitř jsou dvě roury,
jednou voda přitéká, jednou odtéká. Co mi na tom přijde
nepochopitelné je právě to nezajištění. Místní mě asi viděli
– za chvíli se kdosi přišel podívat a zkontrolovat. Nás si
nevšímá. Ještě si v hospodě u silnice dáváme jídlo a pak
vyrážíme zpět k Dr. Arroyo hledat nocleh. Nakonec se vracíme
na stejné místo, kde jsme byli včera a každý uléháme na své
místo.
25.10. 2008
Hned po snídani zkoušíme u Dr. Arroyo najít lokalitu
Encephalocarpus strobiliformis. Nemáme GPS, Vašek si
zkouší vybavit v paměti okolí. Nedaří se. Na místě, kde to
zkoušíme, jsou nicméně taky pěkný kytky: Mammillaria
candida, Mammillaria formosa, Thelocactus
hexaedrophorus, Thelocactus bueckii,
Glandulicactus uncinatus…
 |
|
Obr. 4 – Mammillaria
candida |
V Dr. Arroyo krátce zastavujeme na nákup,
konečně se dostávám k internetu a posílám e-maily jednak
domů, jednak Pavlovi Pavlíčkovi (mj. i s prosbou o GPS na ty
encefíky). Pak vyrážíme k Aramberri. Vašek hýří optimismem a
slibuje rozkvetlé lokality Ariocarpus trigonus (s
červeným květem) a Ariocarpus confusus. Povzbuzeni
včerejším úspěchem s „hintoňákama“ se
těšíme.
Před Aramberri zastavujeme na lokalitě La Escondida –
silnicí přetnutý kopec, kde roste čeveně kvetoucí
Ariocarpus trigonus. Vydáváme se na větší, pravou část.
Jsou tu krásné Thelocactus bueckii s plnými semeníky,
Mammillaria sp., Echinocereus sp.,
Echinocactus platyacanthus, Ferocactus steinesii;
taky se tu setkáváme s Thelocactus conothelos
(pochopitelně nekvetou, ale podle místa výskytu patrně var.
aurantiacus). Ariáků je tu, abych nezapomněl, taky
dost. Nekvetou nám. (Jak taky jinak, že?) O barvě květu se
tedy nepřesvědčíme :-). Na vrcholku kopce na příkré skále
nad silnicí jsou trsy moc pěkných tilandsií.
 |
|
Obr. 5 – Thelocactus
bueckii |
Jen o několik kilometrů dál, u San Dolores,
zajíždíme do vyschlého řečiště. Po krátkém výšlapu se
ocitáme na lokalitě Ariocarpus confusus. A tady
ztrácí Vašek svůj optimismus, protože ani tyhle ariáky nám
nekvetou. (Kurňa, proč musím mít vždycky pravdu?! Zrovna
dneska bych byl tak rád, kdyby měl pravdu Vašek.) Přesto to
stojí za to, i když populace je odkvetlá. Alespoň já si to
tedy užívám. Rostlin je tu dost, různé velikosti (a tedy i
věku?). Je tu na počet méně rostlin Thelocactus
bueckii, taky Thelocactus conothelos jsem tu
neviděl, ale jinak tu jsou stejné kaktusy jako na předešlé
lokalitě. Navíc je tu vzhledově opět trochu odlišná
Neolloydia conoidea (s delším krčkem, vzdáleně připomíná
Gymnocactus subterraneus).
 |
|
Obr. 6 – Ariocarpus
confusus |
Pak už konečně projíždíme Aramberri. Vypadá
nejzanedbaněji ze všek vesniček, kde jsme byli. Nebo tu žijí
největší bordeláři :-))). Zkoušíme ještě jednu lokalitu
Ariocarpus trigonus – Lampacitos. Terén i podrost je ale
strašný. I kozy tu radši jdou po silnici; vzdáváme to.
Otáčíme a vracíme se zpět k Aramberri, odbočujeme vlevo na
Marmolejos, brodíme říčku u níž
budeme dneska spát a ještě zajíždíme na lokalitu
Ariocarpus retusus. Rostliny jsou to pěkné, ale taky nám
nekvetou. Navíc se už začíná den krátit, tak rychle děláme
pár fotek, než se sešeří.
O kousek zpátky, u řeky je kemp – Balnearium Los Cuartos.
Cesta je sice zavřena typickou drátěnou brankou, ale s tou
si hravě poradíme. Kemp je po sezóně opuštěný až na dva psy,
kterým se moc nelíbíme; až k nám si netroufnou, tak nás
alespoň z povzdálí vyštěkávají. Jenže to mají marné – je tu
rovný plácek, řeka pěkně šumí (nebo co to voda dělá) a
takhle pozdě večer bychom už nic lepšího nenašli. Tak snad
jen aby ti psi neštěkali celou noc.
Neodpustím si poznámku: Viděli jsme dnes velké množství
různých rostlin okruhu retusus/trigonus. Na
stejné lokalitě se často nacházejí různé stanovištní formy,
rostliny z různých lokalit jsou si
vzhledem dost podobné. Viděli jsme i rostlinu s trojhranými
bradavkami - „typický trigonus“ na lokalitě
Ariocarpus retusus. Zkrátka, přestože jsme neviděli
rostliny v květu, nemohu se ubránit dojmu, že všechny ty
názvy, co jich různé formy těchto druhů mají jsou zbytečné.
Nabývám přesvědčení, že jde pouze o jediný druh –
Ariocarpus retusus, který má různé stanovištní formy a
květy barvy od bílé po červenou. A má žlutokvětou varietu či
poddruh. (A možná ještě varietu „furfuraceus“.) Snad
se na mě kaktusáři za tuhle kacířskou myšlenku nebudou
zlobit, ale nemůžu si pomoct :-).
Mexiko 2008 -
část 1. |
2. | 3.
| 4.
| 5.
|
