Sulcorebutia vargasii
S pokračujícími neúspěšnými snahami nalézt to správné místo
rostla naše zatvrzelost. Pátrali jsme jsme na mnoha
příhodných místech v okolí Vallegrande, na suťových svazích,
skalních plošinách, ve vrcholových partiích i v mírnou
vegetací a nízkou travou zarostlých loučkách. Podloží bylo
pískovcové, ale s množstvím železitých součástí. Hodiny v
terénu, nebo při přesunech v autech.
Cestu směr Prosterevalle, jako jeden z
možných typů cest na východ a jihovýchod od Vallegrande jsme
projeli desítky kilometrů, objevili jsme nádherné přírodní
scenérie, nová skalnatá pohoří a vodou bohaté říčky v
údolích, ale „vargasky“ nám unikaly. Tentokrát jsme zůstali
na noc daleko od města, v mělkém, travnatém údolíčku.
Amatérští kuchaři uvařili zvlášť vydařenou večerní polévku a
okořenli ji dvojnásobkem čerstvých lusků rokoto.
Rokoto a ty
druhé
„Rokoto“ je
originální dochucovadlo naší
tradiční receptury na
„cestovatelskou polévku“ a
zárověň sjednocovač chuti.
Základem je směs zeleniny a
brambor, uvařená ve velkém
kotli, dochucená nějakou tou
polévkou ze sáčku a nakrájeným
salámem.
Pravlastí paprik
(rod Capsicum z čeledi
Solanaceae) je Amerika,
prokázáno je, že paprika je
první zdomácnělou zeleninou,
člověk ji pěstuje nejméně 7 500
let. Je známo 25 druhů a nejméně
3000 odrůd paprik, které se dnes
pěstují po celém světě. Některé
druhy, zejména Capsicum
chinense Jacq., se dnes
pěstují v Indii a jihovýchodní
Asii, v takovém množství a v
tolika odrůdách, že nikoho ani
nenapadne přemýšlet o tom, že
chilli sem přišlo z Jižní
Ameriky v historicky nedávné
době. Ztotožnění maďarské
kuchyně a papriky, jako její
nedílné součásti, je stejným
příkladem. Do Panonské nížiny
přišly papriky až po objevu
Ameriky Krištofem Kolumbem.
Evropan
konzumuje hlavně papriku roční (Capsicum
anuum L.), minimálně
pálivou, nebo raději sladkou. V
Americe se upřednostňuje paprika
pálivá jako součást tradičních
jídel, nebo sušená jako koření
(typická je paprika v původní
čokoládě). Pálivost paprik
způsobují tzv. kapsicinoidy, z
nichž nejznámější je kapsaicin,
pálivost pak vyjadřují
Scovillovy jednotky (SHU). Čistý
kapsaicin představuje 15,000.000
jednotek, nejpálivější sorty
chilli papriček mají kolem
1,000.000 SHU, mexické jalapeňos
mají „pouhých“ 6-10 000 SHU,
jihoamerické jsou o něco
ostřejší.
Čtyři základní druhy pálivých
chilli papriček jsou:
Capsicum baccatum L.,
pocházející z Peru. Má plody o
velikosti 3-5 cm, rostoucí
vzpřímeně, které jsou teprve ve
zralosti převislé a jasně
červené. Řáká se jim „ají“
papriky a jsou základní součástí
omáček ají ( čti „achí) v Peru,
Chile a Bolívii. Občas se dá
tahle lahůdka koupit i u nás.
|
Capsicum baccatum – „ají“ |
Capsicum frutescens L.
také roste v Peru a Bolívii a
představuje pro nás typické
drobné chilli papričky, na
rostlině vzpřímené tenké plody
se zpracovávají do koření typu
Tabbasco, nebo sušené, známé
jako kayenský pepř. Lze ji
pěstovat i doma v květináči.
Druh se dnes nejvíce pěstuje v
Asii.
|
Capsicum frutescens |
Capsicum chinense Jacq.
Ačkoliv druhové jméno „chinense“
svádí k domněnce, že pochází z
oblasti východní Asie, roste
původně v povodí Amazonky. Má
velmi dlouhé vegetační období. Z
tohoto druhu pochází
nejpalčivější pěstované odrůdy
(např. Habanero). Většině odrůd
druhu Capsicum frutescens se
velmi dobře daří v jihovýchodní
Asii.
Capsicum pubescens
R. et P. je naše „rokoto“.
Pěstuje se v Bolívii. Vytrvalý
keř až 150 cm vysoký. Rostliny
mají chlupaté listy a sytě modré
květy, plody jsou kulaté, až
mírně protáhlé, se silnou
dužinou a černými semeny. U nás
ji můžeme pěstovat v teplejších
oblastech i na záhonu. Před pár
týdny jsem viděl krásnou kulturu
„rokoto“ v Josefově
zahradě v jihovýchodní části
Brna…
Konzumace chilli paprik se dnes
doporučuje i v lékařských
kruzích. Kapsaicin a
dihydrokapsaicin snižuje
srážlivost krve a aterosklerózu
(usazování cholesterolu v cévách). Dále se má za
prokázané, že snižuje rizika
onemocnění rakovinou a
žaludečními vředy, hladinu
glukózy i inzulín v krvi.
|
Capsicum pubescens - rokoto |
Palčivost plodů rokoto nejlépe
poznáte, pokud s plody pracujete
jako kuchař a pak si zapomenete
důkladně umýt ruce… Jako koření
do polévek jsou skvělé. Očistí
tělo, protože pot z Vás při
jídle jen řine, při jídle si
popláčete a teče Vám z nosu.
Alespoň mě ano. Rokoto má však
jednu zajímavou „výhodu“ oproti
jiným chilli paprikám. Pálí jen
na vstupu!! |
Ráno moudřejší večera
Večerní porada vyzněla jednotně. Nepolevovat v úsílí.
Soustředili jsme se na terény, kde bychom jinak nehledali. V
jednom příšerném sjezdu abrou jsme si všimli, že hlubší
(starší) vrstvy pískovce nemají převažující červenou barvu,
ale jsou bílé, až krémové. Vyběhli jsme do terénu, kaktusy
žádné. Vtom se ozval vítězoslavný výkřik. Václav našel!.
|
První Sulcorebutia vargasi |
|
Nejdůležitější úkol |
První trs, dokonce s květem, byl objeven. Když se osm párů
očí zabořilo do písčitého terénu, mezi nízké keříky a ještě
nižší plazivé trávy, objevilo se takových trsů možná stovky.
Ačkoliv má Sulcorebutia vargasii v popisu, že se jedná o
rostliny jednotlivé, vyjímečně odnožující, na našem
stanovišti se rostliny vyskytovaly téměř vždy v mnohohlavých trsech, o kterých jsme předpokládali, že to nejsou v žádném
případě shluky jednotlivých rostlin. Hlavy byly většinou až
po temena zaváté jemným křemičitým pískem, barva epidermis,
na rozdíl od rostlin známých mě z kultury, byla dosti světlá
a jen nepatrně načervenalá. Právě tolik, aby hlavy dokonale mimikrovaly. Lokalitu jsme pečlivě prohlédli, ale nenalezli
jsme jedinou barevnou odchylku, tedy rostlinu jasně zelené
barvy, popsané jako Sulcorebutia vargasii v. viridissima. Po
těch se bude pátrat někdy příště.
|
Sulcorebutia vartgasii
na stanovišti |
Stanoviště těchto rostlin je v daném prostoru omezeno na
malou plochu, kterou limitují hojné srážky a sporá
doprovodná vegetace na tvrdém skalním podkladu. Skalní
plošina leží v nedaleko míst, kde byla před nedávnem
upravována komunikace. Přesně středem stanoviště byly patrné
hluboké rýhy po těžkém silničním stroji, drtícím skálu pro
novou cestu. Naštěstí má skalní podklad velmi nevhodnou
odlučivost, v okrajových partiích trhaly stroje celé bloky
skal, aniž by se stavitelům podařilo navázat na původní
komunikaci.
|
Stanoviště Sulcorebutia vargasii |
|
Stopy zemních
strojů |
|